9 C 272/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 19. 3. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 3 785 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 081 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 14 285 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 16. 6. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr až do výše 10 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná vyčerpala celkem částku 10 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná požádala o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ní byla smlouva elektronicky uzavřena. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 840 Kč. Žalovaná však nesplatila poskytnutý úvěr spolu s poplatkem řádně a včas, když na smlouvu neuhradila ničeho, a proto žalobkyni vznikl v souladu se smlouvou též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou žalobkyně požaduje za období od 17. 7. 2022 do 15. 10. 2022, a to ve výši 945 Kč. Přesto, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k jejich prokázání, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 31. 7. 2023 č. j. 9 C 272/2023-22 k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi ní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, že byl dodržen kontraktační proces tak, jak žalobkyně uvedla v žalobě a že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 8. 8. 2023. Ta však do rozhodnutí soudu nepředložila relevantní důkazy k prokázání tvrzených skutečností, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala.

4. K ústnímu jednání konanému dne 7. 9. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., a to právě při tomto jednání, přičemž k podání žalobkyně doručenému soudu dne 11. 9. 2023 soud nemohl přihlížet (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (dále jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že tato listina obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 10 500 Kč. Jako smluvní strany jsou zde označeny žalobkyně a žalovaná. Za poskytnutí úvěru je ve smlouvě stanoven poplatek ve výši 2 840 Kč. V závěru smlouvy je uvedena poznámka„ Podepsáno elektronicky dne 2022 -06-16“.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] ve spojení s identifikovanými příjmy bylo zjištěno, že při posouzení úvěruschopnosti bylo vycházeno ze skutečnosti, že průměrný měsíční příjem žalované činí 20 388 Kč. Tento příjem byl zjištěn z výpisu k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], který obsahoval příjmové transakce. Jako výdaje žalované je ve výpisu posouzení úvěruschopnosti uvedena částka 3 709,75 Kč (bez bližší specifikace) a částka 600 Kč jako rezerva pro výdaje.

7. Z přehledů bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se sdělením [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 16. 6. 2022 převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 500 Kč. Vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla ke dni 16. 6. 2022 žalovaná, která byla zároveň jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu.

8. Z výzvy k úhradě ve spojení s podacím lístkem ze dne 10. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to právě výzvou ze dne 10. 3. 2023, odeslanou téhož dne. Žalobkyně v této výzvě stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů.

9. Další listinné důkazy připojené k žalobě provedeny nebyly pro nadbytečnost, když nesloužily ani k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy, ani k prokázání řádného prověření tzv. úvěruschopnosti žalované.

10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

11. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná a jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 10 500 Kč, nicméně tato listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalované. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalované na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalované), kde měla žalovaná odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na opt-in volbu„ Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka„ Podepsáno elektronicky dne 2022 -06-16“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaná skutečně, v rámci svého klientského profilu, klikla na opt-in volbu„ Podepisuji“ (jak tvrdila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně). Nelze z této poznámky dovodit ani to, že žalované byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaná skutečně takový úkon, kterým projevila vůli být vázána smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinila. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu, a proto nelze dospět k jinému závěru, než že neprokázala, že smlouva se žalovanou byla platně uzavřena. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

12. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohlo být v plném rozsahu vyhověno, ani v případě, že by bylo prokázáno platné uzavření smlouvy, když žalobkyně též neprokázala, že posoudila schopnost žalované splácet úvěr v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nepředložila žádné důkazy z kterých by bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy ověřovala skutečné výdaje žalované. Od podrobnějšího odůvodnění tohoto závěru soud upouští, neboť s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy je podrobné odůvodnění nadbytečné.

13. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 16. 6. 2022 částku 10 500 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Žalobě proto bylo vyhověno právě co do částky 10 500 Kč, a to podle § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o úvěru.

14. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 10 500 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla výzvou ze dne 10. 3. 2023, odeslanou téhož dne, vyzvána k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 15. 3. 2023. V této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů a žalovaná je tedy ode dne následujícího po uplynutí této lhůty (tj. od 19. 3. 2023) v prodlení s úhradou dlužné částky. Od tohoto data byl proto žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

16. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o.s.ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

17. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 74 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 26 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 48 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a 48 % z této částky po zaokrouhlení činí 1 081 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.