9 C 277/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 753,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 957,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 17. 1. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 796,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 999,55 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 55,23 Kč a dále s úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 937 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 753,33 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba], na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ bankovní účet“). Žalovaný uzavřel s bankou dne 13. 7. 2019 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč. Kontraktační proces probíhal tak, že na základě žádosti o půjčku vytvořené žalovaným v internetovém bankovnictví vytvořila banka Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce, který žalovaný podepsal v internetovém bankovnictví a banka jej následně akceptovala. Před uzavřením smlouvy posoudila banka schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím jí dostupných registrů. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve 41 pravidelných měsíčních splátkách po 909 Kč, splatných vždy ke 13. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 13. 9. 2019, a to formou pravidelného automatického inkasa z bankovního účtu. Výše sjednané úrokové sazby přitom činila 12,9 % ročně. Na jistinu úvěru byla žalovaným uhrazena částka ve výši 19 042,98 Kč. Žalovaný neudržoval na bankovním účtu dostatečný zůstatek, splátky tudíž nebyly hrazeny řádně a včas. Banka proto žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek celkem třemi výzvami, každou zpoplatněnou částkou 499 Kč. Jelikož povinný nadále neplnil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, banka ke dni 22. 4. 2022 úvěr zesplatnila a současně vyzvala žalovaného, aby ve lhůtě 40 dnů zajistil na bankovním účtu dostatečný zůstatek. Žalobkyně dále nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to od 2. 6. 2022 (41. den po zesplatnění pohledávky) do 13. 8. 2022, ve výši 796,31 Kč. Svoji aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2022, na základě které nabyla od společností [právnická osoba] (právní nástupkyně společnosti [právnická osoba]) pohledávku vůči žalovanému s účinky ke dni 14. 9. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten však musel být následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. K ústnímu jednání konanému dne 12. 10. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přestože byl řádně předvolán více než 10 dnů před jeho konáním. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce (dále jen„ návrh“) bylo zjištěno, že tento obsahuje text smlouvy o úvěru, kde jsou jako smluvní strany označeni žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 12,9 % splatného ve 41 měsíčních splátkách po 909 Kč, přičemž splátky budou hrazeny z bankovního účtu č. [bankovní účet] formou pravidelného automatického inkasa. Návrh obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a o poplatku za poštovní upomínku k zaplacení dlužné částky ve výši 499 Kč. Návrh však neobsahuje podpis žalovaného, na poslední straně návrhu jsou uvedeny pouze následující údaje:„ V internetovém bankovnictví dne 13. 8. 2019“„ Číslo mobilního telefonu: [tel. číslo]“„ Kód potvrzující sms: [číslo]“„ [celé jméno žalovaného]“.

5. Z Potvrzení o zřízení účtu ze dne 13. 3. 2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba] zřídila běžný účet č. [bankovní účet] vedený na žalovaného.

6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 bylo zjištěno, že dne 13. 8. 2019 byly na tento účet převedeny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Transakce je označená jako„ Čerpání půjčky“.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 13. 9. 2022, Přílohy č. 1 ke smlouvě o Postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2022 a Potvrzení o provedení transakce ze dne 14. 9. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně, dopisem ze dne 26. 9. 2022.

8. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 5. 1. 2023, která byla žalovanému odeslána dne 9. 1. 2023.

9. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že z provedených důkazů nelze mít za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným skutečně došlo k uzavření smlouvy o půjčce, neboť listina předložená žalobkyní neobsahuje podpis žalovaného. K prokázání uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nepostačuje, že v závěru listiny jsou uvedeny údaje„ V internetovém bankovnictví dne 13. 8. 2019“„ Číslo mobilního telefonu: [tel. číslo]“„ Kód potvrzující sms: [číslo]“„ [celé jméno žalovaného]“, neboť nelze mít za prokázané, že žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví skutečně zažádal o poskytnutí konkrétního úvěru a především, že znění smlouvy odsouhlasil a učinil konkrétní úkon, kterým projevil vůli být takovou smlouvou vázán. K prokázání skutečnosti, že takto skutečně došlo k uzavření smlouvy nepředložila žalobkyně relevantní důkazy ani přesto, že k jejich předložení byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 8. 2023, č. j. 9 C 277/2023-48. Ve smyslu ustanovení § 1824 a následující o. z. sice pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a podle § 562 o. z. platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, ale z toho nelze dovodit, že by nemuselo být prokazováno, že k takovému právnímu jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, které by bylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky, skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádné důkazy nepředložila, neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve spojení s jeho doplněním ze dne 18. 9. 2023. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalovanému proto z této smlouvy nemohly vzniknout žádné závazky.

11. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 30 000 Kč a na jeho straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Zároveň bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 19 042,98 Kč. Žalobě proto bylo vyhověno co do částky 10 957,02 Kč (30 000 Kč – 19 042,98 Kč), a to podle § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o půjčce a smluvní pokuty.

12. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 10 957,02 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 5. 1. 2023, odeslaným dne 9. 1. 2023, vyzván k uhrazení dlužné částky nejpozději do 16. 1. 2023, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení od 17. 1. 2023 do zaplacení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

14. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o.s.ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

15. Výrok, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím, byť byl původně ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o.s.ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o.s.ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, však soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci kterého provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to aniž byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 93 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 7 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 86 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou po 300 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a 86 % z této částky po zaokrouhlení činí 1 937 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne 18. 9. 2023, neboť tímto podáním žalobkyně pouze doplňovala návrh o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v podaném návrhu.