9 C 288/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 5. 1. 2017 do 12. 10. 2019 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 472 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že její právní předchůdce, [právnická osoba] s. r. o., dne 14. 12. 2016 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná zažádala o poskytnutí konkrétní zápůjčky, odsouhlasila znění smlouvy o zápůjčce a uzavřela tak s právním předchůdcem žalobkyně konkrétní smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě do 4. 1. 2017. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ze [právnická osoba] s. r. o. na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2017. Přesto, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k prokázání těchto tvrzení, vyzval soud žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 8. 2023 č. j. 9 C 288/2023-22 k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, že byl dodržen kontraktační proces, tak jak žalobkyně uvedla v žalobě a že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet zápůjčku.

4. K ústnímu jednání konanému dne 12. 9. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána více než 10 dnů přede dnem jeho konání. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce profimoney [číslo] (dále jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že tato listina obsahuje text smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem je poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Jako smluvní strany jsou zde označeny právní předchůdce žalobkyně a žalovaná. Za poskytnutí zápůjčky je ve smlouvě stanoven poplatek ve výši 5 000 Kč. Listina neobsahuje podpisy smluvních stran.

6. Z profilu klienta ve spojení s historií žádostí o půjčky bylo zjištěno, že při posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy bylo vycházeno ze skutečnosti, že čistý měsíční příjem žalované činí 30 500 Kč a pravidelné výdaje žalované činí 14 000 Kč měsíčně.

7. Z výpisu z běžného účtu ve spojení se sdělením [právnická osoba] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně dne 14. 12. 2016 převedl na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. Vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla ke dni 14. 12. 2016 žalovaná, která měla zároveň dispoziční oprávnění k tomuto účtu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2017 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla právě touto smlouvou postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

9. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem ze dne 4. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to právě výzvou ze dne 4. 10. 2019, odeslanou téhož dne. Žalobkyně v této výzvě stanovila lhůtu k úhradě v délce 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

11. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou právní předchůdce žalobkyně a žalovaná a jejím předmětem je poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč, nicméně tato listina neobsahuje vlastnoruční podpisy smluvních stran. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalované na webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kde měla žalovaná odsouhlasit znění smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně však nepředložila žádné relevantní důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení a nelze tak mít za prokázané, že by žalovaná skutečně takový úkon, kterým projevila vůli být vázána smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinila. Důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu, a proto nelze dospět k jinému závěru, než že neprokázala, že smlouva se žalovanou byla platně uzavřena. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

12. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohlo být v plném rozsahu vyhověno, ani v případě, že by bylo prokázáno platné uzavření smlouvy, když žalobkyně též neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nepředložila žádné důkazy, z kterých by bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalované. Od podrobnějšího odůvodnění tohoto závěru soud upouští, neboť s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy je toto odůvodnění nadbytečné.

13. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 14. 12. 2016 částku 20 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Žalobě proto bylo vyhověno právě co do částky 20 000 Kč, a to podle § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 20 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla výzvou ze dne 4. 10. 2019, odeslanou téhož dne, vyzvána k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě v délce 7 dnů ode dne odeslání výzvy a žalovaná je tedy ode dne následujícího po uplynutí této lhůty (tj. od 12. 10. 2019) v prodlení s úhradou dlužné částky. Od tohoto data byl proto žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

15. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

16. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o.s.ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

17. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila poskytnutou zápůjčku, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 80 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 20 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 60 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 452 Kč a 60 % z této částky po zaokrouhlení činí 1 471 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.