9 C 31/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 1. 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 2 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši přesahující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 216 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů. Prostřednictvím webové stránky pak žalovaný požádal o poskytnutí konkrétní zápůjčky, přičemž po posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet bylo jeho žádosti o poskytnutí zápůjčky vyhověno. Žalovanému byla dne 28. 8. 2020 na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku do 14. 9. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 400 Kč (tj. celkem částku 10 400 Kč). Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy a poskytnutou zápůjčku spolu se sjednaným poplatkem právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021. Přesto, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 400 Kč, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.

3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k prokázání těchto tvrzení, vyzval soud žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, že byl dodržen kontraktační proces, tak jak žalobkyně uvedla v žalobě a že právní předchůdce žalobkyně při sjednávání smlouvy o zápůjčce postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 3. 3. 2022. Ta však do dnešního dne nepředložila relevantní důkazy k prokázání tvrzených skutečností, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to prostřednictvím rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 ve spojení s realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 29. 9. 2021. Dále bylo zjištěno, že žalobkyní předložená smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou právní předchůdce žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč, za kterou se klient zavazuje uhradit též poplatek ve výši 2 400 Kč. Tato smlouva však obsahuje toliko podpis zástupce právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 25. 12. 2020 odeslanou téhož dne.

6. S ohledem na skutečnosti zjištěné z předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť tato neobsahuje podpis žalovaného a žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde uvedla, že k uzavření smlouvy došlo na webových stránkách jejího právního předchůdce, a to poté, co se žalovaný na těchto stránkách zaregistroval a poté zažádal o poskytnutí zápůjčky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy, nemohlo být žalobě v plném rozsahu vyhověno. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohlo být v plném rozsahu vyhověno, ani v případě, že by bylo prokázáno platné uzavření smlouvy, když žalobkyně též neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet požadovanou zápůjčku v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

7. Jelikož bylo sdělením [právnická osoba] prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet částku ve výši 8 000 Kč, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení v této výši, a proto bylo žalobě vyhověno co do této částky podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky 2 400 Kč představující poplatek za poskytnutí zápůjčky) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 8 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 25. 12. 2020, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dlužné částky do tří dnů, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 30. 12. 2020. V této výzvě stanovila žalobkyně lhůtu k uhrazení 3 dny, tj. splatnost nastala dne 2. 1. 2021. Následující den (tj. 3. 1. 2021) je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky a od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

10. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutou zápůjčku, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku v plném rozsahu, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 77 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 23 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 54 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 900 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou 300 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a 54 % z této částky po zaokrouhlení činí 1 216 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.