9 C 313/2019

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání náhradního pozemku

I. Žaloba o nahrazení souhlasu žalované s uzavření smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 4 970 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně je osobou oprávněnou dle § 4 zákona o půdě a žalovaná je osobou povinnou. Rozhodnutím Okresního Úřadu [okres] z 25. 11. 1994 [číslo jednací] byla žalobkyni přiznána náhrada za pozemky v [katastrální uzemí], a to PK [číslo], PK [číslo], které žalobkyni nebylo možné vydat v restituci. Žalobkyně získala nárok na náhradu podle zákona o půdě dědictvím po matce. Nevydané pozemky přešly do vlastnictví státu z původního vlastníka (manžela zůstavitelky) na základě rozhodnutí ONV [okres] o přijetí nabídky na bezplatné odevzdání majetku, kdy se jednalo o darování v tísni. Jelikož nevydané pozemky byly po přechodu na stát zastavěny, vylučuje to vydání pozemků naturální restitucí. Podle § 11 zákona o půdě ve znění účinném do 13. 3. 2006 byla žalovaná povinna nabídnout žalobkyni náhradní pozemek, ale žalovaná to do 13. 3. 2006 neučinila. Následně od 14. 3. 2006 zákon zakotvil postup při převodu jiného pozemku na oprávněnou osobu na základě veřejné nabídky. Žalobkyně nebyla do 13. 3. 2006 povinna účastnit se veřejných nabídek. Od r. 1998 byly organizovány veřejné nabídky, ale ty vykazovaly zásadní nedostatky, které Nejvyšší soud i Ústavní soud kvalifikovaly jako liknavý a diskriminační postup. Žalobkyně nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků dle rozhodnutí Pozemkového úřadu ve znění opravného ocenění ze dne 15. 8. 2002 v celkové výši 36 629,60 Kč, proto dne 22. 9. 2014 toto sdělila žalobkyni a domáhala se přecenění s odůvodněním, že nevydané pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební. Žalovaná ale sdělila žalobkyni, že nevydané pozemky oceňuje, tj. výši náhrad stanoví, výhradně jen dle druhu pozemku, který je uveden v rozhodnutí pozemkového úřadu, ovšem takovýto postup je v rozporu s judikaturou. Podle znaleckého posudku firmy PROSCON z 28. 12. 2017 byly nevydané pozemky oceněny na 331 940 Kč. Jelikož žalovaná žalobkyni na její nárok již plnila částku 36 628,60 Kč, činí nárok žalobkyně částku 295 311,40 Kč. Státní pozemkový úřad je organizační jednotka státu, kdy dle § 22/1 zákona č. 503/2012 Česká republika vstoupila do všech práv a povinností Pozemkového fondu. To, že nevydané pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební, plyne z toho, že parcela PK [číslo] o výměře 4488 m2 byla již v době přechodu na stát určena k zastavění, neboť dle geometrického plánu z r. 1952 nechal právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] původní pozemek č. k. [číslo] geodeticky rozdělit na stavební místa, tj. jednotlivé parcely č. k. [číslo], dále na [číslo] což měla být ulice a na zbytkovou [číslo] o nové výměře 1723 m2. Už v nabídce i v rozhodnutí o přijetí nabídky je uvedeno, že předmětem nabídky/přijetí nabídky jsou ty nově geometrickým plánem oddělené parcely. V žádosti ONV v [obec] o zápis změny vlastníka a uživatele v evidenci nemovitostí je uvedeno, že podle nabídky, rozhodnutí o přijetí nabídky a podle geometrického plánu mají být do evidence nemovitostí zapsány tyto nově oddělené parcely. Podle Technicko-hospodářské a architektonické směrnice z prosince 1955 Aglomerace [ulice] se pozemek [číslo] nacházel v zóně nového zastavění; tato směrnice byla součástí územně plánovací dokumentace a podkladem pro územní plán, který zóny nového zastavění z této převzal, takže tam potom byly postaveny garáže. Před odnětím pozemku došlo k jeho zainvestování vybudováním kanalizace pro napojení plánovaných rodinných domů, jejichž výstavba se sice neuskutečnila, ale v r. 1970 byla postavena garážová kolonie právě s využitím vybudované kanalizace, jak plyne z rozhodnutí MNV [okres] z 8. 7. 1970. Navíc geometrický plán na oddělení pozemku pro výstavbu garáží č. [tel. číslo] vychází ze snímku katastrální mapy s parcelací části PK [číslo] na parcely pro původní výstavbu rodinných domů. Takže odňatý pozemek nebyl pastvinou, jak je uvedeno v rozhodnutí pozemkového úřadu, nýbrž byl rozdělen na jednotlivá stavební místa. Podstatná je totiž také vůle nabývajícího, když stát sám chtěl pozemek nabýt rozdělený na stavební místa, takže je zřejmé, že pozemek považoval za stavební. Přestože stát má aparát na to, aby napravoval křivdy, nečinil tak a žalovaná postupovala (při ocenění) v rozporu se zákonem a judikaturou (platnou v době odmítnutí přecenění) a naopak žalobkyně vyvinula úsilí, aby její nároky byly oceněny řádně. Žalovaná zcela odmítá přeceňovat nároky oprávněných osob, ale jen vůči některým restituentům a postupuje selektivně, kdy některým osobám vyhoví a jejich nároky přecení, zatímco jiné nutí podstupovat soudní řízení. Správná výše nároku je (po částečném uspokojení) 295 310,40 Kč, ale žalobkyně se v důsledku chybného ocenění nemůže účastnit veřejných nabídek. Postup žalované, která po dlouhou dobu odmítá přecenit nárok, je postupem svévolným a liknavým, který odůvodňuje nárok na převod konkrétního pozemku. Žalobkyně se domáhá vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož obvyklá cena dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. činí 738 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že výše nároku žalobkyně dle evidence žalované činila 36 629,60 Kč a právě v této výši byl nárok žalobkyně uspokojen v období od 21. 5. 2018 do 23. 5. 2019 převodem náhradních pozemků v rámci veřejných nabídek, kterých se žalobkyně účastnila. Odňaté pozemky neměly charakter pozemků stavebních. Pozemky přešly na stát na základě nabídky právního předchůdce žalobce. Po přechodu na stát byla část pozemku zastavěna. Do změny zákona o půdě v roce 2006 veřejné nabídky probíhaly a oprávněné osoby se do nich mohly hlásit, změna v roce 2006 však spočívala v tom, že od novely zákona o půdě v roce 2006 mohly být pozemky na oprávněné osoby převáděny pouze a jedině na základě veřejné nabídky, jiný způsob již nebyl možný. Žalovaná se vůči žalobkyni ani právnímu předchůdci žádné liknavosti a svévole dopustit nemohla, když žalobkyně se veřejných nabídek přes 20 let neúčastnila a v roce 2018 po podání první žaloby u Okresního soudu v Domažlicích účastí ve veřejných nabídkách svůj nárok byla schopna za 1 rok uspokojit. Námitka liknavosti a svévole tak není v tomto konkrétním případě vůbec na místě. Žalobkyně nárok na náhradní pozemky uplatnila poprvé v roce 2018 a byla úspěšná. Žalobkyně o žádný převod žádného pozemku nepožádala ani ve veřejné nabídce ani jinak před rokem 2018. Pozemky nabízeny byly a oprávněné osoby se nabídek účastnily a jejich nároky uspokojovány byly. Pokud se některé oprávněné osoby nabídek neúčastnily ani jinak se o své nároky nestaraly, těžko mohly být tyto nároky uspokojeny. Vinu však v tomto případě nelze hledat u žalované. Žalovaná se neztotožňuje s tím, že veřejné nabídky pozemků jsou diskriminující, když je žalovaná musí ze zákona pořádat. Žalovaná ocenila nárok ve výši 36 629,60 Kč, a to podle kritérií, podle kterých ocenila i řadu jiných nároků. Při ocenění žalovaná vycházela i z toho, že v daném případě se jednalo o přiznání nároků podle zákona o půdě a nezákonně odnímána tak byla zejména zemědělská půda. Žalobkyně o výši nároku stanoveného znaleckým posudkem na základě objednávky právního předchůdcem žalované věděla po řadu let, tj. od roku 2002. Po celou dobu nebyla aktivní v tom smyslu, že by usilovala o uspokojení restitučního nároku jakýmkoli způsobem, ale nevznášela žádné námitky ani ohledně ocenění nároku. Žádost o přecenění byla žalované doručena až v roce 2014. Žalovaná nepovažovala a nepovažuje pozemky za stavební proto, že v době jejich odnětí, tj. v roce 1964 se o pozemky stavební nejednalo. Žalovaná se neztotožňuje se znaleckým posudkem firmy PROSCON. Pokud žalobkyně nesouhlasila s výší restitučního nároku, kterou eviduje žalovaná, měla podat návrh u věcně a místně příslušného soudu na určení výše restitučního nároku a následně se účastnit veřejných nabídek. Žalovaná ocenila nárok částkou 36 629,60 Kč, výměra nevydaných pozemků činila 4.742 m2. Nárok v této výši byl uspokojen převodem náhradních pozemků o výměře 2.577 m2. Žalovaná nemá za prokázané, že zastavěná část pozemku o výměře 4.488m2 byla již v době přechodu na stát určena k zastavění. Původní vlastník, kterému byly pozemky odebrány, nechal sám o své vůli vypracovat v roce 1952 geometrický plán (sám původní vlastník si tedy určil to, že by pozemky měly být stavební, nestanovil to tedy žádný státem schválený plán ani jiná územně plánovací dokumentace, pozemky nebyly vyňaty ze ZPF, žádný doklad o tom nesvědčí). Výstavba rodinných domů naplánovaná původním vlastníkem nebyla nikdy na základě plánu realizována ani původním vlastníkem ani později státem, geometrický plán nebyl nikdy do příslušné evidence promítnut. V době odnětí stát s konkrétní zástavbou nepočítal. Pozemky nejsou rodinnými domy zastavěny dodnes. Po roce 1970 na části daného území vznikla garážová kolonie, ne však v souvislosti s nabídkou. Pan [příjmení] mohl na stát fakticky převést parcelu [číslo], k. ú. [okres], protože takto byla tato parcela evidována v příslušné evidenci. Dále mohl doložit geometrický plán, ale k jeho faktickému zápisu do evidence nikdy nedošlo. K rozdělení pozemků podle geometrického plánu z roku 1952 fakticky nikdy nedošlo. Předložená Technicko – hospodářská a architektonická směrnice není dostatečně určitou územní plánovací dokumentací, ze které by bylo zřejmé, že sporný pozemek je možné považovat k okamžiku jeho odnětí za stavební. Ani z listin, které byly složitě dohledávány ve všech možných archivech, na katastru a u [stát. instituce] soudem v [obec], nelze určit, že pozemek PK [číslo] k. ú. [okres] byl platnou schválenou územně plánovací dokumentací určen k zastavění ke dni jeho odnětí. Pouze vůle nabývajícího nemůže způsobit změnu zemědělského pozemku na pozemek stavební. To, že byl panem [příjmení] předložen geometrický plán k nabídce, není důkazem o tom, že pozemky byly stavební. Žalobkyně byla pasivní asi cca 20 let, a jakmile se začala s nárokem evidovaným žalovanou nabídek účastnit, byla 100% úspěšná. Žádost o jiné ocenění obdržela žalovaná až v roce 2014. Před tímto datem žalobkyně žádným způsobem se žalovanou nekomunikovala. Žalovaná by měla s majetkem státu nakládat hospodárně. Pokud není přesvědčena o tom, že nárok byl oceněn chybně, nemůže rozhodnout o přecenění nároku. Žalovaná nesouhlasí s výší nároku. Žalovaná nesouhlasí ani s cenou náhradního pozemku, když tento je oceněn částkou 738 Kč. Dle znaleckého posudku, který nechala pro daný účel zpracovat žalovaná, je cena tohoto pozemku 24 600 Kč. Navíc se nejedná se o zemědělský pozemek, takže je otázka, zda je tento vhodný k převodu jako pozemek náhradní, když účelem zákona o půdě je mimo jiné i zlepšení hospodaření se zemědělskou půdou. Pozemek je územním plánem určen pro hromadnou rekreaci.

3. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v [obec], Okresního pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 25. 11. 1994 (č. l. 12) ve spojení s oceněním pozemků a dopisem Pozemkového fondu České republiky ze dne 20. 8. 2002 (č. l. 17), žádostí žalobkyně o opravu ocenění ze dne 22. 9. 2014 (č. l. 15) a sdělením žalované k žádosti žalobkyně ze dne 24. 11. 2016 (č. l. 16) bylo prokázáno, že žalobkyně je právním nástupcem oprávněné osoby, jíž v roce 1994 nebyla vydána část pozemku PK parc. [číslo] v [katastrální uzemí], která je zastavěna garážemi, dále že právní předchůdce žalované v srpnu 2002 ocenil nárok žalobkyně částkou 36 629,60 Kč, že žalobkyně dne 22. 9. 2014 požádala o jiné ocenění restitučního nároku z důvodu, že pozemek PK parc. [číslo] má být oceněn jako stavební, že žalovaná dopisem z 24. 11. 2016 požadavek žalobkyně odmítla, a že se žalobkyně účastnila veřejných nabídek pozemků v roce 2018 a 2019, kdy byl její nárok vyčíslený žalovanou téměř zcela uspokojen převodem pozemků ve veřejných nabídkách. Z dokladu o výši aktuálního nároku (č. l. 74) vyplývá, že zbývající výše nároku žalobkyně činí dle evidence žalované částku 1 Kč.

4. Z nabídky bezplatného odevzdání do vlastnictví československého státu (č. l. 18) ve spojení s žádostí Okresního národního výboru v [obec] o zápis změny vlastníka a uživatele v evidenci nemovitostí ze dne 2. 2. 1965 (č. l. 21) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] nabídl československému státu, aby převzal bezplatně do státního vlastnictví mimo jiné i pozemek č. kat. [číslo] v [katastrální uzemí] s tím, že souhlasil, aby po přijetí nabídky bylo k tomuto pozemku vloženo vlastnické právo pro ČS stát, a to tak, že vlastnické právo má být vyznačeno k pozemku č. kat. [číslo], resp. pro parcely: [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. [příjmení] pak bylo, že československý stát tuto nabídku přijal a vlastnické právo k předmětnému pozemku tak přešlo na stát.

5. Z kopie geometrického plánu na oddělení parcel č. kat. [číslo], [obec], okres [okres], z 6. 12. 1952 bylo zjištěno, že tímto geometrickým plánem bylo navrženo rozdělení pozemku č. k. [číslo] - pastvina (role) na pastvinu č. k. [číslo], [číslo] - ulici a na pastv. (stavební místa) č. k. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo].

6. Ze sdělení [stát. instituce], Odboru výstavby - stavebního úřadu z 8. 1. 2020 (č. l. 24) ve spojení s grafickou částí geometrického plánu na oddělení pozemků pro výstavbu garáží č. zakázky [tel. číslo] (č. l. 26) bylo zjištěno, že Městský národní výbor v [obec] sdělil Družstvu pro výstavbu a správu garáží, [ulice a číslo], [okres], že ve věci žádosti o stavbu garážového bloku o 44 garážových boxech v [obec], v ulici [ulice] na p. p. č. kat. [číslo] a [číslo] bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti ke stavbě. Součástí sdělení bylo vyjádření Okresní vodohospodářské správy, že navržené garáže jsou situovány na stávající kanalizaci, která v tomto prostoru byla vybudována pro dříve plánovanou výstavbu rodinných domků s tím, že tato kanalizace nemá provedeny vstupní šachty.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 15. 11. 2019 bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí bylo na listu vlastnictví [číslo] vedeném pro [katastrální uzemí] evidováno vlastnické právo mimo jiné k pozemku parc. [číslo] o výměře 246 m2 pro Českou republiku a příslušnost hospodaření s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad s tím, že k tomuto pozemku nejsou zapsána žádná věcná práva sloužící ve prospěch ani věcná práva zatěžující pozemek ani žádné poznámky, plomby či upozornění.

8. Ze sdělení Státního oblastního archivu v [obec] ze dne 10. 12. 2019 k žádosti Okresního soudu v Českém Krumlově (č. l. 87) bylo zjištěno, že v archivním fondu byly nalezeny materiály týkající se územně plánovací dokumentace města Kolín v 50. a 60. letech 20. stolení, a to zápis o 41. schůzi rady KNV v [obec] dne 5. 2. 1957 a k němu přiložený návrh na schválení technickohospodářských směrnic pro vypracování směrného územního plánu aglomerace [okres], zápis o 43. schůzi rady Středočeského KNV z 22. 2. 1966 a k tomu přiložený návrh na schválení technickohospodářských a technických zásad pro vypracování směrného územního plánu města Kolín a zápis ze 124. schůze rady Středočeského KNV z 21. 9. 1976 a k němu přiložený návrh směrného územního plánu [příjmení] sídelní aglomerace. Dochované materiály archivního fondu jsou převážně aktového charakteru. Plánová a projektová dokumentace byla patrně po projednání vrácena příslušnému národnímu výboru. Projekt zpracovaný [titul] [příjmení] ze Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v roce 1958 se ve fondu Středočeského KNV ani ve fondu SÚRPMO nenachází.

9. Ze zápisu o 41. schůzi rady KNV [obec] z 5. 2. 1957 a jeho přílohy obsahující návrh na schválení technickohospodářských směrnic pro vypracování směrného územního plánu aglomerace [okres] (č. l. 81) bylo zjištěno, že rada KNV schválila zásady technickohospodářských směrnic územního plánu aglomerace [okres] a uložila SÚRPMO další provádění prací na vlastním směrném územním plánu. Zásady technickohospodářských směrnic (důvodová zpráva) neobsahují žádné grafické zpracování navrhovaného směrného územního plánu, přičemž v zápise ani v důvodové zprávě není žádný odkaz na programovou studii z prosince 1955. Z důvodové zprávy není zřejmé ani to, že by lokalita, v níž se nacházel odňatý pozemek, byla určena k novému zastavění. Okolí [ulice] náměstí v městské části [anonymizováno] je od pozemku vzdáleno.

10. Ze zápisu ze 43. schůze rady Středočeského KNV z 22. 2. 1966 (č. l. 97) ve spojení s návrhem politickohospodářských a technických zásad pro vypracování směrného územního plánu [územní celek] (č. l. 100) bylo zjištěno, že byl schválen přiložený návrh politickohospodářských a technických zásad pro vypracování směrného územního plánu města Kolín a v důvodové zprávě k návrhu bylo uvedeno, že dosud platný směrný územní plán zpracovaný SÚRPMO nevyhovuje svou koncepcí rozvoji průmyslu.

11. Ze zápisu ze 124. schůze rady Středočeského KNV z 21. 9. 1976 (č. l. 88) a přílohy obsahující návrh směrného územního plánu [okres] sídelní aglomerace obsahující též důvodovou zprávu, bylo zjištěno, že podle § 9 zákona č. 84/1958 Sb., byl schválen návrh směrného územního plánu a směrnice pro realizaci k novému směrnému územnímu plánu. V důvodové zprávě k návrhu bylo konstatováno, že původní směrný územní plán města Kolín zpracoval SÚRPMO v roce 1958, přičemž tento dokument byl vypracován před přijetím zákona o územním plánování a před přijetím zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a brzy se proto projevila nutnost revize územního plánu. Technickohospodářské zásady pro revizi směrného územního plánu byly vypracovány v roce 1965 a schváleny radou SKNV dne 22. 2. 1966. Na základě těchto zásad byl vypracován předběžný návrh směrného územního plánu, který byl v roce 1968 projednáván.

12. Ze znaleckého posudku [číslo] 2018 zpracovaného Ing. Jiřím Cihlářem dne 7. 2. 2018 (č. l. 69) bylo zjištěno, že pro účely převodu náhradního pozemku soudní znalec Ing. Jiří Cihlář ocenil pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Protivín částku 24 600 Kč s tím, že podle údajů katastru nemovitostí je tento pozemek zapsán jako ostatní plocha, jiná plocha a znalec konstatoval na základě místního šetření provedeného dne 25. 1. 2018, že předmětný pozemek leží v centrální části města za budovou místní ZOO a je využíván jako zahrada, přičemž na pozemku nejsou trvalé porosty. Pozemek je v územním plánu veden v ploše rekreace hromadná.

13. Ze snímku grafického znázornění generálního plánu přestavby aglomerace kolínské (č. l. 22) nebylo učiněno žádné relevantní skutkové zjištění vzhledem k tomu, že k tomuto grafickému podkladu nebyla předložena popisná část.

14. Ze snímku založeného na č. l. 23 nebylo učiněno žádné explicitní skutkové zjištění, když se jedná (podle vyjádření žalobkyně) o výsledek překrytí mapy pozemkového katastru s grafickou částí plánu přestavby aglomerace kolínské, z něhož nelze zcela určitě a bez pochybností stanovit přesnou polohu předmětného pozemku.

15. Ze znaleckého posudku zpracovaného Znaleckým ústavem PROSCON z 28. 12. 2017 [číslo] (č. l. 29-48) nebylo učiněno žádné skutkové zjištění, neboť znalecký ústav vycházel při ocenění části pozemku PK parc. [číslo] z listin předložených žalobkyní, zejména z geometrického plánu z roku 1952, programové studie THA směrnic a z přijaté nabídky bezplatného odevzdání do vlastnictví státu, a z těchto dokumentů dovodil závěr o tom, že se jednalo o pozemek určený k zastavění. Tento závěr však není závěrem odborným, nýbrž je závěrem o právní otázce, která znaleckému ústavu nepřísluší.

16. Podle § 11a odst. 1, odst. 2 a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) platí, že Oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu26). Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů26).

17. V odkazu č. 26) jsou uvedeny např. § 7 nebo § 10 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 20 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

18. Podle § 11b zákona o půdě platí, že Nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

19. Z výsledků provedeného dokazování a všeho, co v průběhu řízení vyšlo najevo, soud učinil následující zjištění: žalobkyně je osobou oprávněnou podle zákona o půdě, přičemž nárok na náhradu získala na základě dědictví po matce a žalovaná je osobou povinnou. Rozhodnutím pozemkového úřadu z 25. 11. 1994 byla žalobkyni přiznána náhrada za nevydanou část pozemku PK parc. [číslo] v katastrálním území Kolín. Nevydaný pozemek přešel do vlastnictví státu z původního vlastníka (manžela zůstavitelky) na základě rozhodnutí Okresního národního výboru [okres] o přijetí nabídky na bezúplatné odevzdání majetku, přičemž se jednalo o darování v tísni. Jelikož nevydaný pozemek byl po přechodu na stát zastavěn, je tím vyloučeno vydání pozemku naturální restitucí. Nevydaný pozemek byl žalovanou oceněn na částku 36 628,60 Kč jakožto pozemek zemědělský a nárok žalobkyně na vydání náhradních pozemků podle § 11a zákona o půdě byl v této hodnotě již uspokojen formou veřejných nabídek. Pokud by žalobkyně prokázala, že odňatý pozemek měl charakter stavebního pozemku v době odnětí, byla by hodnota odňatého pozemku vyšší než částka stanovená žalovanou a žalobkyně by měla nárok na uspokojení ve výši přesahující tuto částku formou náhradního pozemku podle § 11b zákona o půdě.

20. Jednou z nezbytných podmínek pro vyhovění žalobě bylo – kromě prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků – prokázání skutečnosti, že požadovaný pozemek je vhodný k převodu, čili že převodu požadovaného pozemku nebrání žádná zákonná překážka ve smyslu § 11a zákona o půdě, přičemž břemeno tuto skutečnost prokázat, měla žalobkyně. Žalobkyně však k tomuto nepředložila ani neoznačila dostatečné důkazy, a to ani po poučení dle § 118a o.s.ř.

21. Žalovaná tvrdila, že předmětný pozemek, není vhodný k převodu jako pozemek náhradní ve smyslu zákona o půdě. Ze znaleckého posudku Ing. Cihláře bylo zjištěno, že předmětný pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Protivín je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha, jiná plocha, leží v centrální části města za budovou místní ZOO a je využíván jako zahrada, přičemž na pozemku nejsou trvalé porosty, a že v územním plánu je veden v ploše rekreace hromadná. Vzhledem k tomu bylo na žalobkyni, aby prokázala, že pozemek je vhodný k převodu jako náhradní pozemek, tzn. že neexistují zákonné překážky jeho vydání, a v tomto směru také byla poučena u jednání dne 14. 1. 2022. Pozemek by byl vhodný k převodu na žalobkyni coby pozemek náhradní, pokud by bylo zjištěno, že se nejedná o historický majetek církví, že k němu nebyl uplatněn restituční nárok, že se jedná o ornou půdu, která je zemědělsky využívána, že se na něm nenacházejí žádné porosty ani stavby, že na něm nejsou plánovány veřejně prospěšné stavby a že jeho převodu nebrání žádná zákonná překážka uvedená v § 11a zákona o půdě; takový pozemek by byl zařaditelný do veřejné nabídky a mohl by být vydán oprávněné osobě i postupem podle § 11b zákona o půdě. Z ustálené judikatury shrnuté např. v rozsudku Nejvyššího soudu z 6. 12. 2017 sp. zn. 28 Cdo 4447/2017 je zřejmé, že vhodný pozemek nesmí být např. zatížen právy třetích osob, jeho převod nesmí být zakázán z jiného zákonného důvodu a musí být zemědělsky obhospodařovatelný, a že vhodným není ani pozemek, jehož vydání by vedlo k situaci, kdy by jej oprávněná osoba nemohla užívat způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona o půdě (viz např. nález I ÚS 581/14 nebo nález II ÚS 536/14). Z listu vlastnictví [číslo] vedeného pro [katastrální uzemí] sice bylo zjištěno, že k datu 15. 11. 2019 nebyla u pozemku parc. [číslo] zapsána žádná věcná práva zatěžující pozemek ani žádné poznámky, plomby či upozornění, nicméně tato skutečnost sama o sobě neprokazuje, že jiné zákonné překážky vydání pozemku neexistují, když navíc uvedené zjištění není aktuální, neboť soud rozhodoval v době více než dva roky po datu tohoto výstupu z katastru nemovitostí. Žalobkyně přes poučení neprokázala, že požadovaný pozemek je pozemkem vhodným, tedy že neexistují žádné zákonné překážky pro jeho vydání a již jen z tohoto důvodu nemohlo být žalobě vyhověno. Proto se soud již nezabýval dalšími důkazy navrženými k prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků a žalobu zamítl.

22. Nad rámec shora uvedeného soud konstatuje, že v řízení nebyly označeny jiné důkazy, než které byly provedeny již v řízeních vedených u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2C 96/2019 a u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6C 143/2019, na jejichž základě byly obě tam projednávané žaloby založené na stejném nároku a stejné právní argumentaci pravomocně zamítnuty, a většina tam provedených důkazů byla provedena i v tomto řízení. Soud neprovedl pouze důkazní návrhy uplatněné žalobkyní po poučení dle § 118a o.s.ř., které jí bylo poskytnuto u jednání dne 14. 1. 2022, a to právě z důvodu, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání vhodnosti předmětného pozemku, resp. absence zákonných překážek, když za této situace bylo nadbytečné zkoumat, zda odňatý pozemek měl charakter pozemku stavebního. Soud se pak z téhož důvodu nezabýval blíže hodnocením provedených důkazů, jimiž měl být prokázán stavební charakter odňatého pozemku. Nicméně, pokud by podmínka vhodnosti pozemku k převodu, čili absence zákonných překážek pro převod požadovaného pozemku bývala byla prokázána, je třeba poukázat též na to, že žalobkyně nenavrhla jiné důkazy než ty, které byly provedeny v řízeních vedených na základě žaloby podané u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2C 96/2019 a u Okresního soudu Domažlice pod sp. zn. 6C 59/2018, kterou projednával Okresní soud v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6C 143/2019. K posouzení otázky charakteru odňatého pozemku tak byly předloženy pouze důkazy, které již byly provedeny v těchto řízeních u okresního soudu v Českém Krumlově, u Okresního soudu v Jindřichově Hradci a v řízeních u Krajského soudu v Českých Budějovicích, na jejichž základě krajský soud došel k závěru, že stavební charakter odňatých pozemků prokázán nebyl a proto rozsudkem ze dne 17. 7. 2020 čj. 7Co 589/2020-472 potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 2. 2020 čj. 2C 96/2019-425 a rozsudkem ze dne 19. 2. 2021 čj. 7Co 686/2020-487 změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 3. 2020 čj. 6C 143/2019-331 o vyhovění obdobné žalobě tak, že žalobu zamítl. Krajský soud před vyhlášením rozsudku ze dne 19. 2. 2021 čj. 7Co 686/2020-487 provedl další důkazy, i mapy a listiny doložené žalobkyní a vyvinul maximální úsilí k získání žalobkyní tvrzeného směrného územního plánu z r. 1957 1958, ale to se nepodařilo; ze všech listin provedených k důkazu vyplynulo, že sporný pozemek se nepochybně nacházel v ochranném pásmu elektrárny a v pásmu rezervy individuální zástavby pro zam. prům., což vylučuje, že by sporný pozemek v době přechodu na stát byl jednoznačně určen pro výstavbu, z žádných dodatečně předložených listin nelze učinit závěr, že sporný pozemek byl územně plánovací dokumentací určen pro výstavbu, a navíc k výstavbě garáží došlo až po 5 letech a to na základě jiného geometrického plánu, než byl geometrický plán z roku 1952 na rozdělení pozemku na stavební místa pro rodinné domky. Žalobkyně netvrdila (ani neprokazovala) žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno ve věci rozhodnout jinak, než jak bylo rozhodnuto rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích v obou zmíněných řízeních (a zejm. v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6C 143/2019, kde Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci odvolacího řízení obstaral další důkazy a měl k dispozici veškeré objektivně dohledatelné podklady), v nichž byla jako předběžná otázka posuzována otázka charakteru odňatého pozemku, tedy v řízeních, která se v podstatných znacích shodují s projednávaným případem. Z tohoto důvodu proto nebylo možno rozhodnout odlišným způsobem, než jak již bylo v obou obdobných věcech pravomocně rozhodnuto (§ 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

23. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalované tvoří náhrada hotových výdajů žalované ve výši 2 100 Kč, a to za 7 úkonů po 300 Kč (písemné podání ze dne 19. 12. 2019, 29. 1. 2020 a 3. 2. 2022, příprava účasti na jednání konaném dne 14. 12. 2021 a dne 15. 2. 2022 a účast na jednání konaném dne 14. 12. 2021 a dne 15. 2. 2022) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., dále jízdné ve výši 2 870 Kč za dvě cesty z Prahy do Písku a zpět (k ústnímu jednání konanému dne 14. 12. 2021 a dne 15. 2. 2022) osobním automobilem Škoda Octavia [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,4 l benzinu 95 na 100 km, při ujeté vzdálenosti celkem 428 km (4 x 107 km). Celkem tedy náklady řízení žalované činí 4 970 Kč.