9 C 318/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 8 401 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 8 401 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 8 401 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 8. 2. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 7. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná byla dle čl. 4 zvláštních podmínek povinna do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit technické zařízení Set-top box /CA Modul sériové číslo [číslo] (dále jen„ zařízení“). Toto zařízení převzala žalovaná od žalobkyně, přičemž převzetí stvrdila podpisem smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná zařízení ve stanovené lhůtě nevrátila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále dne 8. 2. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o koupi zařízení [název] [číslo] sériové číslo [číslo], a to za kupní cenu 3 500 Kč, přičemž žalované poskytla podmíněnou slevu ve výši 3 401 Kč. Dle ustanovení kupní smlouvy byla žalovaná povinna podmíněnou slevu vrátit, a to v případě, že nebude dodržena sjednaná délka trvání smlouvy (24 měsíců). Jelikož žalovaná nedodržela délku trvání smlouvy, když tato byla ukončena dne 31. 7. 2019, vznikl žalobkyni nárok na vrácení podmíněné slevy ve vši 3 401 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k vrácení zařízení a dále k úhradě dlužných částek, ta však svoje povinnosti ze smlouvy nesplnila, když zařízení nevrátila, ani nezaplatila dlužnou částku.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že žalobní tvrzení obsažená v žalobě byla neúplná a k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k prokázání těchto tvrzení, vyzval soud žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] k doplnění žalobních tvrzení a k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby doplnila tvrzení o tom, z jakých důvodů byla smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 8. 2. 2019 [číslo] ukončena a aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaná převzala zařízení Set-top box /CA Modul sériové číslo [číslo]. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Ta však do dnešního dne požadovaná tvrzení nedoplnila a nepředložila relevantní důkazy, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 24. 6. 2021 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přesto, že byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 8. 2. 2019 se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Nedílnou součást smlouvy tvořily zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV (dále jen„ zvláštní podmínky“) a všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ všeobecné podmínky“). Součástí smlouvy bylo též ujednání o pronájmu technického zařízení STB NET Arris, sériové číslo [číslo], přičemž dle bodu 6) smlouvy služba počíná dnem, kdy je účastníkovi doručena zásilka s technickým zařízením. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to s délkou trvání 24 měsíců. Dle čl. I. smlouvy má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to v případě nevrácení, poškození, zničení nebo v případě neoprávněného zásahu do zapůjčeného koncového zařízení. Dle čl. 4 zvláštních podmínek je účastník povinen vrátit technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalobkyně dále se žalovanou dne 8. 2. 2019 uzavřela smlouvu o koupi zařízení, jejímž předmětem byl tablet [název] [číslo], sériové číslo [číslo]. Kupní cena byla sjednána ve výši 3 500 Kč, přičemž žalované byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 3 401 Kč (tj. žalovaná uhradila pouze částku 99 Kč). Podmínkou pro poskytnutí podmíněné slevy bylo dodržení délky trvání smlouvy o poskytování služeb (tj. 24 měsíců), přičemž v případě, že nebude dodržena dálka trvání smlouvy o poskytování služeb je žalovaná povinna doplatit celou kupní cenu zařízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, a to písemnou výzvou ze dne 10. 8. 2019. Dále též žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 8 401 Kč a k vrácení technického zařízení, a to předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020, odeslanou téhož dne.

6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná od žalobkyně převzala technické zařízení STB NET Arris, sériové číslo [číslo]. Žalobkyně nepředložila důkaz o předání přesto, že k tomu byla vyzvána; výzva k vrácení zařízení jakožto jednostranný právní úkon vytvořený právě žalobkyní tvrzenou skutečnost prokázat nemůže. Jelikož nebylo prokázáno, že žalovaná předmětné zařízení převzala, nemohla jí vzniknout povinnost toto zařízení vrátit, respektive jí nemohla vzniknout ani povinnost uhradit smluvní pokutu dle čl. I. smlouvy ve výši 5 000 Kč v případě, že zařízení nevrátí ve lhůtě 10 dnů ode dne ukončení smlouvy (čl. 4 zvláštních podmínek). Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala ani další své tvrzení a sice že došlo k předčasnému ukončení smlouvy, k jejímuž trvání na dobu 24 měsíců se zavázala, přičemž trváním této smlouvy po celou dobu byla podmíněna poskytnutá sleva na zařízení [název] [číslo], sériové číslo [číslo] ve výši 3 401 Kč. Žalobkyně navíc ani netvrdila, z jakého důvodu byla smlouva ukončena, tudíž nelze mít za prokázané, že k předčasnému ukončení smlouvy skutečně došlo a případně, že toto předčasné ukončení bylo v souladu se smlouvou a všeobecnými podmínkami. Jelikož nebylo prokázáno předčasné ukončení smlouvy, pak nemohl žalobkyni vzniknout nárok na vrácení podmíněné slevy ve výši 3 401 Kč (respektive doplacení celé kupní ceny zařízení). S ohledem na vše shora uvedené pak dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno v celém rozsahu zamítnout, když žalobkyně neprokázala, že má nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a dále neprokázala, že má nárok na vrácení podmíněné slevy ve výši 3 401 Kč. Nad rámec je nutno doplnit, že soud žalovanou vyzval k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů prokazujících žalobní tvrzení, přičemž žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala a požadovaná tvrzení nedoplnila, ani neoznačila relevantní důkazy k prokázání tvrzených skutečností (viz bod 3 odůvodnění).

7. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

8. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán platební rozkaz, jímž bylo žalobě vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v návrhu na vydání platebního rozkazu tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou (návrhem) uplatnil a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně uvedených v návrhu na vydání platebního rozkazu, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu procesně úspěšná, a měla by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalované žádné náklady nevznikly.

10. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.