9 C 338/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 63 971 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 21 995,52 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 36 010 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 2. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 27 961 Kč a smluvní pokuty ve výši 21 995,52 Kč s úrokem ve výši 64,71 % ročně z částky 52 955,35 Kč od 13. 9. 2022 do 6. 10. 2022 ve výši 2 196,48 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 52 955,35 Kč od 10. 7. 2022 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 9. 2022 dosáhne částky 167 983 Kč a se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 5. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 971 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a smluvní pokuty ve výši 21 995,52 Kč. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Rovněž bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a že zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,71 % p. a. splatit v 42 měsíčních splátkách po 3 798 Kč splatných vždy k 8. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2022. Součástí každé splátky byla měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr v částce 465 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 5 splátek v celkové výši 18 990 Kč, přičemž poslední z nich uhradil dne 30. 6. 2022. Dle bodu 6.1. smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, se splatností 10 dnů ode dne jejího vzniku. Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s 6. a 7. splátkou. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s 5., 6. a 7. splátkou dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 600 Kč (tj. 3 x 200 Kč). K datu 11. 9. 2022 došlo v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí jistiny a nová jistina tak činila 61 443,54 Kč. Žalovaný byl povinen tuto novou jistinu uhradit v den zesplatnění úvěru, jinak žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě od 13. 9. 2022 až do zaplacení. Podle bodu 2.2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží i po zesplatnění úvěru až do zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala zaplacení částky 61 443,54 Kč představující novou jistinu úvěru, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu vzniklých nákladů ve výši 600 Kč a úhradu pojištění ve výši 930 Kč (2x 465 Kč za 6. a 7. splátku) Žalobkyně dále požadovala částku 21 995,52 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky dlužné nové jistiny od 13. 9. 2022 do 6. 10. 2022, úrok ve výši 64,71 % p. a. (vyjádřeno v nominální úrokové sazbě) z částky 52 955,35 Kč (původní dlužná jistina) od 13. 9. 2022 do 6. 10. 2022 ve výši 2 196,48 Kč a úrok ve výši 15 % p. a. z částky 52 955,35 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 167 983 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Na základě dokazování provedeného při ústním jednání konaném dne 7. 11. 2023 byla učiněna níže uvedená skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s Dodatkem [číslo] ke smlouvě, Přílohou [číslo] ke smlouvě, oznámením o schválení úvěru a dokladem o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni úvěr formou měsíčních splátek po 3 798 Kč splatných vždy k 8. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2022. Součástí každé ze splátek byla měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 465 Kč. Úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 64,70 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru, činila 139 986 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení se splácením úvěru.

5. Z listiny nazvané HODNOCENÍ KLIENTA ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru uvedl jako svůj pravidelný měsíční příjem částku 28 000 Kč. K pravidelným výdajům bylo započteno životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, tj. celkem částka 6 860 Kč.

6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena mzda dne 7. 10. 2021 ve výši 25 485 Kč, dne 4. 11. 2021 ve výši 29 086 Kč, dne 6. 12. 2021 ve výši 28 152 Kč a dne 6. 1. 2022 ve výši 27 642 Kč.

7. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 10. 1. 2022 nebyla učiněna žádná skutková zjištění, neboť tabulka„ výsledku hledání“ neobsahuje žádné údaje.

8. Z výstupu z databáze Nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že pro žalovaného bylo vypočteno„ CBS Skóre 323“, což podle připojené legendy znamená:„ skóre 316 – 415 Kategorie I. (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů).

9. Z listiny nazvané KARTA KLIENTA bylo zjištěno, že ke dni 5. 9. 2023 žalovaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru zaplatil žalobkyni celkem částku 18 990 Kč.

10. Z oznámení ze dne 11. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, které nastalo v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů.

11. Z další korespondence bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to prostřednictvím upomínek ze dne 8. 8. 2022 a ze dne 8. 9. 2022.

12. Dopisem ze dne 2. 2. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, přičemž tento dopis podala k poštovní přepravě dne 2. 2. 2023.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle § 8 o. z. platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela dne 14. 1. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,71 % p. a. a to ve 42 měsíčních splátkách po 3 798 Kč. Současně se žalovaný smlouvou zavázal hradit pojištění schopnosti splácet úvěr v částce 465 Kč měsíčně, která je již obsažena v uvedených splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím údajů sdělených žalovaným a zaznamenaným do formuláře hodnocení klienta. Jako své pravidelné měsíční příjmy uvedl žalovaný částku 28 000 Kč, která přibližně odpovídá průměru jemu skutečně vyplacené mzdy za období 10/2021 až 1/ 2022. K pravidelným měsíčním výdajům žalovaného byla uvedena pouze částka životního minima a částka 3 000 Kč určená na bydlení, jiné výdaje uvedeny nebyly, přičemž doklady k prokázání těchto výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila, a ani z formuláře nevyplývá, že by takové doklady měla k dispozici, či je vůbec od žalovaného požadovala předložit. Žalovaný na smlouvu celkem uhradil částku 18 990 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023, odeslanou téhož dne, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky.

20. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že shora specifikovanou smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako absolutně neplatnou, a to z následujících důvodů. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí částky 55 000 Kč, nicméně žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 64,71 % p. a., a to ve 42 měsíčních splátkách po 3 798 Kč – tj. celkem částku 139 986 Kč. Žalovaný byl tak na základě smlouvy povinen během poměrně krátkého časového úseku (3 a půl roku) vrátit téměř trojnásobek úvěrované částky. Dle názoru soudu je takto sjednaná úroková sazba v rozporu s dobrými mravy, když dle zjištění soudu byly v rozhodné době úvěry na spotřebu poskytovány domácnostem s úrokem 7,99 % p. a. (jak vyplývá z náhledu na veřejně dostupnou databázi České národní banky tzv. ARAD), tj. žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s více než osminásobně vyšším úrokem, než bylo v rozhodné době obvyklé. Dále bylo ve smlouvě o úvěru sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů (bod 6.1.), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkou ve výši 200 Kč (bod 6.2.) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné„ nové jistiny“ (bod 6.4.) s tím, že v případě zesplatnění úvěru se nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí jistiny a spolu s dlužnou jistinou tvoří„ novou jistinu“. Pokud tedy ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 64,71 % p. a., a vedle toho byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení dlužníka (smluvní pokuta 499 Kč, náhrada účelných nákladů 200 Kč a také smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny úvěru), pak tyto smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. S ohledem na to, že zejména sjednaná úroková míra převyšuje běžnou úrokovou míru a současně je sjednána řada dalších sankcí za prodlení dlužníka, je namístě uzavřít, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z občanského zákoníku (§ 6 o. z., respektive § 8 o. z.) dovozovat k celé smlouvě, neboť v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Pokud žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobkyně nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinna jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinila, nelze jí přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Zde je nutno podotknout, že žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel úvěrů a v podstatě„ odborník“ na danou problematiku, si musela při uzavření smlouvy být vědoma, s jakou úrokovou sazbou se v rozhodné době poskytovaly úvěrové produkty u bankovních poskytovatelů, a tudíž musela vědět, v jakém nepoměru je oproti těmto úvěrovým produktům, poskytovaným bankami, sjednaná úroková sazba.

21. K závěru o absolutní neplatnosti celé úvěrové smlouvy soud dospěl v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích (např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 8. 2022 čj. 15 Co 177/2022-93, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 4. 2022 čj. 15 Co 61/2022-69).

22. Za situace, kdy uzavřenou smlouvu o úvěru je nutné posoudit jako absolutně neplatnou, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky, smluvní pokuty, či smluvní úroky. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla částku 55 000 Kč a na jeho straně tedy v této výši vzniklo bezdůvodné obohacení. Dle karty klienta již žalovaný uhradil částku 18 990 Kč, proto zbývající bezdůvodné obohacení činí 36 010 Kč (55 000 Kč – 18 990 Kč). Co do této částky bylo žalobě vyhověno jako důvodné podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy.

23. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 36 010 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 2. 2. 2023, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s § 573 o. z. lze zásilku považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 7. 2. 2023. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, proto byl žalovaný v souladu s § 1959 písm. e) o. z. povinen uhradit dlužnou částku do 5 dnů a jestliže tak neučinil, pak se od následujícího dne nachází v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyni byl proto přiznán zákonný úrok z prodlení od 13. 2. 2023, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zatímco ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

25. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně neprokázala ani to, že řádně prověřovala tzv. úvěruschopnost žalovaného, tedy že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Takový postup by ve smyslu aktuální judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18) též způsobil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 o. z., nicméně vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, bylo upuštěno od podrobného odůvodnění závěru o tom, že žalobkyně neučinila zadost požadavku obsaženému v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a důsledků ohledně neplatnosti smlouvy z toho vyplývajících. Ze stejného důvodu pak žalobkyni nebylo dáno poučení dle § 118a o. s. ř., ohledně neprokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, neboť žalobkyně byla ve sporu úspěšná jen v rozsahu 41,9 %. Žalovaný by tak měl právo na náhradu části svých nákladů řízení, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly.