9 C 364/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 287 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 1 287 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 53 407 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 1 287 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu neuhrazené půjčky. Žalobu odůvodnila tím, že žalované poskytla několik půjček a to vždy převodem z účtu žalobkyně na účet žalované. Splatnost půjček nebyla mezi stranami jednoznačně sjednána. Smlouva o půjčce byla uzavřena ústně. Splatnost celého dluhu nastala dne 9. 12. 2020 a to na základě předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2020, když žalobkyně poskytla žalované dodatečnou lhůtu k zaplacení do 15. 12. 2020.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Potvrdila sice, že žalobkyně poukázala na účet žalované peněžní částky, ale uvedla, že nešlo o půjčky, neboť žalobkyně tímto splácela svůj vlastní dluh, který měla vůči panu [příjmení], bývalému partnerovi žalované, za provedenou rekonstrukci nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně.

3. Z výpisů z účtu žalobkyně o provedených úhradách bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala dne 4. 4. 2018 na účet žalované částku 500 000 Kč s poznámkou„ půjčka“, dne 18. 10. 2018 částku 287 000 Kč opět s poznámkou„ půjčka“ a dále poukázala dne 16. 10. 2019 částku 300 000 Kč a to bez uvedení účelu platby a stejně tak bez uvedení účelu platby poukázala dne 9. 4. 2019 částku 100 000 Kč, dne 27. 1. 2020 částku 75 000 Kč a dne 17. 5. 2019 částku 100 000 Kč.

4. Z dopisu ze dne 8. 12. 2020 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně dne 9. 12. 2020 zaslala žalované doporučeně výzvu k zaplacení nazvanou Předžalobní upomínka podle § 142a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v níž žalovanou vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1 287 000 Kč poskytnuté žalované formou půjček do 7 dnů od doručení této výzvy.

5. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2393 odst. 1 o. z. platí, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

7. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet žalované v době od 4. 4. 2018 do 27. 1. 2020 finanční částky v celkové hodnotě 1 287 000 Kč, když tvrdila, že tyto peníze poskytla žalované na základě ústní smlouvy o půjčce, v níž nebylo ujednáno o splatnosti nic konkrétního. K výpovědi smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně nedošlo. Dopisem ze dne 8. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné půjčky ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž tato výzva k zaplacení byla formálně označena jako předžalobní upomínka podle § 142a o. s. ř.

8. Podstatné pro rozhodnutí soudu bylo skutkové tvrzení žalobkyně, na němž žalobkyně po celou dobu řízení setrvala, a sice že žalovaná částka představuje nevrácené půjčky z ústní smlouvy o zápůjčce, v rámci níž nebyla sjednána konkrétní splatnost zápůjčky. K tomu, aby vůbec mohla být žaloba o vrácení zápůjčky úspěšná, musela by být zápůjčka v době rozhodování soudu splatná. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v § 2393 zavedl speciální institut výpovědi smlouvy o zápůjčce, a na tuto navázal splatnost zápůjčky sjednané smlouvou o zápůjčce, v níž nebyla ujednána splatnost (tedy zápůjčky na dobu neurčitou). Tato speciální úprava splatnosti vylučuje použití obecné úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., který stanoví, že pokud strany nesjednají, kdy má dlužník splnit dluh, je dlužník povinen splnit bez zbytečného odkladu poté, co je o plnění požádán věřitelem. Podle speciální úpravy § 2393 o. z. platí, že dokud smlouva o zápůjčce na dobu neurčitou není vypovězena, nemůže nastat splatnost zápůjčky. Žalobkyně v žalobě tvrdila a poté i u jednání soudu na dotaz soudu setrvala na svém tvrzení, že celá dlužná částka představuje nesplacenou půjčku, že splatnost půjčky nebyla sjednána a dále k dotazu soudu výslovně u ústního jednání dne 27. 4. 2021 uvedla, že výpověď smlouvy z její strany učiněna nebyla. Již z tohoto skutkového tvrzení plyne, že splatnost zápůjčky nemohla nastat, na čemž nic nemění ani další vyjádření žalobkyně že výpověď podána nebyla, ale z předžalobní výzvy je zřejmý zájem žalobkyně o vrácení půjčky. Z textu předžalobní upomínky nelze žádným způsobem dovodit, že by mělo jít o výpověď smlouvy o zápůjčce. Skutková verze žalobkyně, že výpověď smlouvy„ byla dána" předžalobní upomínkou, nebyla obsahem předžalobní upomínky prokázána, a soud ji považuje za účelovou. Tento závěr koresponduje i s následným jednáním žalobkyně, která nevyčkala uplynutí výpovědní doby a podala žalobu (čtvrtý den po odeslání výzvy k zaplacení), přičemž ani z reakce žalované ze dne 26. 1. 2021 nevyplývá, že žalovaná považovala předžalobní výzvu za výpověď smlouvy o půjčce, když žalovaná naopak na absenci výpovědi výslovně poukázala; je tedy zřejmé, že výzva z 8. 12. 2020 není výpovědí smlouvy o půjčce, nýbrž (pouze) předžalobní výzvou k plnění podle § 142a o. s. ř.

9. Ve sporném řízení nese každá procesní strana odpovědnost za svá skutková tvrzení (a též za to, že je prokáže). V projednávaném sporu bylo břemeno tvrzení (a též břemeno důkazní) primárně na žalobkyni. Tvrzením žalované by bylo na místě se zabývat teprve v případě, že by žalobkyně svá břemena unesla a břemeno se tak přesunulo na stranu žalovanou; k tomu však v daném případě nedošlo, neboť žalobkyně setrvala na tvrzení o půjčce bez ujednané splatnosti, když ohledně výpovědi nejprve tvrdila, že tato podána nebyla a později (vedena zřejmě procesním postupem soudu, který po té, co žalobkyně na výslovný dotaz soudu zopakovala, že žalovaná částka představuje nevrácenou půjčku a že výpověď smlouvy dána nebyla, zamítl návrh na provedení dalších důkazů) účelově tvrdila, že tato byla obsažena v předžalobní upomínce, což však ani z obsahu této listiny, ani z následného jednání žalobkyně, ani z reakce žalované nevyplývá. Z toho je zřejmé, že samotná skutková tvrzení žalobkyně nemohou odůvodnit její procesní úspěch, neboť sama žalobkyně tvrdila skutečnosti, z nichž vyplývalo, že splatnost zápůjčky dosud nenastala a pozdější účelové tvrzení (že výpověď je obsažena v předžalobní výzvě) nebylo prokázáno důkazy označenými žalobkyní k prokázání této skutečnosti (tedy výzvou ze dne 8. 12. 2020). Je přitom bez významu, že sama žalobkyně u jednání uvedla, že z pohledu tvrzení žalované se naskýtá otázka, zda nejde o bezdůvodné obohacení, či že s ohledem na tvrzení žalované o neexistenci půjček žalobkyně prokázala, že částky poskytnuté žalované byly poskytnuté bez právního důvodu, neboť žalobkyně netvrdila, že finanční částky poukázala na účet žalované bez právního důvodu, nýbrž naopak setrvala po celou dobu řízení na tvrzení o půjčce a u ústního jednání soudu výslovně zopakovala tvrzení, že šlo o půjčky. Soud tedy s ohledem na procesní postoj žalobkyně uzavřel, že žaloba je předčasná, neboť splatnost tvrzené zápůjčky dosud nemohla nastat. Proto byla žaloba zamítnuta a to bez toho, aby bylo na místě zabývat se prokazováním existence zápůjčky či prokazováním skutkových tvrzení žalované; z tohoto důvodu nebyly ostatní důkazy navržené oběma stranami sporu provedeny.

10. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř. o tom, že neprokazuje existenci splatného nároku, neboť její tvrzení, že z předžalobní výzvy je zřejmý zájem žalobkyně o vrácení půjčky (které však není tvrzením o dání výpovědi), mělo být prokázáno obsahem předžalobní upomínky, a soud důkaz předžalobní upomínkou provedl, avšak posoudil jej tak, že tuto listinu za výpověď smlouvy považovat nelze; nelze přitom pustit ze zřetele, že původní tvrzení žalobkyně (že výpověď dána nebyla) pojmově vylučuje nastoupení splatnosti tvrzeného nároku.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. V řízení byla procesně úspěšná žalovaná a má proto právo na náhradu svých nákladů řízení. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta za právní zastoupení ve výši 40 380 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 26. 1. 2021 a účast u ústního jednání konaného dne 27. 4. 2021) se sazbou po 13 460 Kč za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, jízdné ve výši 1 204 Kč za cestu právního zástupce žalované z Prahy do Písku a zpět k ústnímu jednáním konanému dne 27. 4. 2021 osobním automobilem Škoda Rapid [registrační značka] s průměrnou spotřebou 4,5 l benzinu na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 213 km, náhrada za promeškaný čas za dostavení se k jednání dne 27. 4. 2021 ve výši 6 započatých půlhodin podle § 14 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále jízdné v žalovanou účtované výši 1 275 Kč za cestu žalované z Prahy do Písku a zpět k ústnímu jednáním konanému dne 27. 4. 2021 osobním automobilem Suzuki SX4 [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6,7 l benzinu na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 228 km. Celkem tedy náklady řízení žalované činí 53 407 Kč Tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované.