9 C 43/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o ochranu osobnosti a 200 000 Kč

I. Žaloba o zaplacení 200 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 45 254 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou nazvanou„ o ochranu osobnosti a 200 000 Kč“ domáhal proti žalovanému zaplacení 200 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný porušil jeho právo na ochranu osobnosti a způsobil mu závažnou újmu. Žalobce užíval jako nájemce nájemní byt – bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa] stojící na pozemcích parc. [číslo] v [obec], [katastrální uzemí] (dále též jen byt). Tento byt mu byl přidělen v roce 1984 jako tehdy stabilizační byt. Podáním ze dne 1. 11. 2013 dostal žalobce od předchozího vlastníka [anonymizována tři slova] [číslo] výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalobci náležela bytová náhrada – přístřeší. V daném případě však ve výpovědi z nájmu bytu nebyl zakotven závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu ve formě přístřeší, a žalobci náhradní ubytování zajištěno nebylo. Proto žalobci nevznikla povinnost byt vyklidit. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 7. 7. 2020 č.j. 27 C 30/2020-71 vyhověl návrhu žalovaného a uložil žalobci vyklidit byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší. Žalovaný následně podal žalobní návrh na výkon rozhodnutí. Nečekal však než bude výkon rozhodnutí proveden exekutorem a byt, který užíval žalobce, svémocně vyklidil sám, když dne 5. 2. 2022 vypáčil dveře a následně vtrhl do bytu žalobce. Žalovaný vypudil žalobce z bytu a odvezl část bytového zařízení a veškeré věci domácí a osobní potřeby. Rozbité dveře bytu nahradil jinými dveřmi včetně nové zámkové vložky a znemožnil tak žalobci přístup do bytu. Žalovaný tedy společně s dalšími osobami, které mu v tom byly nápomocny, provedl svémocné vyklizení bytu, který užíval žalobce. Žalobce tak se svou družkou zůstali na ulici a jeho věci z bytu byly odvezeny na místo, které určil žalovaný. Žalobce zůstal na ulici bez svých věcí, bez osobních potřeb, a protože není ze zdravotních důvodů očkován, musel v noci přespávat v autě. Byla tak pošlapána veškerá osobnostní práva žalobce včetně práva na obydlí. Ze strany žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí žalobce. Mezi zásahem ze strany žalovaného a porušením osobnostní sféry žalobce je příčinná souvislost a zásah má v daném případě takovou intenzitu, kterou již není možné tolerovat v demokratické společnosti. Žalobci byla žalovaným způsobena závažná újma. Zásah do jeho osobnostních práv byl mimořádně závažný. Žalovaný udělal v sobotu 5. 2. 2022 ze žalobce z minuty na minutu bezdomovce, žalobce byl ze svého bytu vypuzen jen v tom, co měl na sobě. Žalobci byly odcizeny veškeré osobní věci včetně oblečení, obuvi, spodního prádla a ostatních věcí osobní potřeby, přičemž tento stav nadále přetrvává. Žalobce musel se svou družkou dvě noci přespávat v autě, když v době pandemie nemoci Covid nebylo možno žádné ubytování sehnat. Po dvou nocích v autě v mínusových teplotách si žalobce obstaral ubytování, které pražský magistrát poskytuje bezdomovcům. Žalobce zažil šok, stres, ponížení a pocit bezmoci, protože k zásahu do jeho práva došlo nečekaně v sobotu, a navíc v zimě, kdy byl z hodiny na hodinu vyhozen žalovaným na ulici bez věcí a jednání žalovaného bylo naprosto nelidské. Žalovaný proto uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Za přiměřenou náhradu újmy, která byla žalobci způsobena popsaným jednáním žalovaného, považuje žalobce částku 200 000 Kč. Tuto újmu nelze odčinit jinak než penězi.

2. Žalovaný proti žalobě namítal, že při vyklizení bytu jednal zákonným způsobem v rámci oprávnění chránit svůj majetek před jeho nepřiměřeným poškozováním a ničením. Žalobce odmítl dobrovolně respektovat pravomocná rozhodnutí tuzemských soudů a takovému postupu nelze přiznávat soudní ochranu. Žalobce žádnou újmu na svých právech neutrpěl, žalovaný postupoval zcela v intencích zákona a pravomocných soudních rozhodnutí. Žalobce je pouze od 5. 2. 2022 nucen jako každý běžný občan nést náklady na své bydlení sám. V listopadu 2013 žalobce obdržel výpověď z nájmu předmětného bytu od právního předchůdce žalovaného a nájem zanikl v únoru roku 2014. Žalobce následně podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, avšak tato byla zamítnuta. Následně žalovaný vyzval žalobce písemně k vyklizení bytu a k výzvě připojil potvrzení o obstarání přístřeší v ubytovně na [část obce]. Žalobce měl vyklidit byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší, tj. nejpozději dne 18. 4. 2020, přičemž k tomuto dni přístřeší zajištěno měl. Žalobce ovšem dobrovolné vyklizení odmítl s argumentem, že nesouhlasí s rozsudky soudů. Žalovaný byl proto nucen podat žalobu na vyklizení bytu a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 se dne 7. 8. 2020 č. j. 27 C 30/2020-71 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č.j. 51 Co 351/2020-107 byla žalobci uložena povinnost předmětný byt vyklidit. Žalobce přesto i nadále tento byt obýval a odmítal jej opustit. Vzhledem k tomu, že v únoru 2021 došlo v ubytovně na [část obce] ke změně provozovatele a k částečné změně předmětu podnikání, bylo žalobci jakožto povinnému pro účely exekučního řízení v roce 2021 zajištěno aktualizované přístřeší, a to v [právnická osoba] Žalovaný na základě rozsudku, kterým byla žalobci uložena povinnost vyklidit byt, zajišťoval přístřeší na jaře 2020 a zaslal žalobci 20. 3. 2020 výzvu k vyklizení s doloženým potvrzením o zajištění přístřeší. Žalobce odmítl využít tuto možnost. Tím ovšem byla povinnost žalovaného zajistit přístřeší splněna a další pokusy o zajištění přístřeší ze strany žalovaného byly již jen projevem jeho dobré vůle a nepředstavovaly zákonem uloženou povinnost. Žalovaný měl povinnost obstarat příležitost k ubytování, nikoliv sám nést náklady na bydlení žalobce a jeho družky. Ovšem bez ohledu na zajištění přístřeší v roce 2020 si žalobce mohl sám v únoru 2022 zařídit ubytování kdekoliv, například v ubytovně, v hotelu nebo si mohl pronajmout byt apod. Povinnost zajistit přístřeší byla splněna na jaře 2020, tato povinnost nemůže trvat neurčitě dlouhou dobu až do okamžiku, kdy se jí žalobce rozhodne využít. Dne 24. 8. 2021 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 usnesení č. j. [číslo jednací], kterým zamítl návrh žalobce na zastavení řízení a konstatoval splnění povinnosti obstarat přístřeší. Toto rozhodnutí potvrdil i odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2021 č. j. 55 Co 342/2021-89. Za období osmi let od února 2014 do února 2022 nehradil žalobce žalovanému ani jeho právnímu předchůdci žádný nájem, ani ničeho na službách spojených s nájmem. Pokud by bylo kalkulováno s průměrným nájmem za uvedený byt o velikosti 3+1 v [obec] ve výši 15 000 Kč měsíčně bez započítání nákladů na služby, pak neuhrazené nájemné za období osmi let převyšuje částku 1,4 milionů korun českých. Náklady na služby spojené s užíváním bytu, které žalovaný musel za žalobce v tomto období reálně hradit, jdou do stovek tisíc korun. Předmětná žaloba je pouze dalším účelovým pokusem žalobce získat na úkor žalovaného nějaký majetkový prospěch bez ohledu na osm let trvající bezplatné bydlení v jeho bytě. Žalobce zneužíval právní úpravu exekučního řízení, kdy stále se opakujícími návrhy na zastavení řízení, jeho odklad anebo přerušení dosahuje toho, že exekuci nelze nikdy materiálně vykonat, neboť po každém zamítavém rozhodnutí následuje nový návrh. Postupem používaným žalobcem bylo teoreticky možné exekuční řízení blokovat do nekonečna, avšak tato systémová chyba nemůže jít k tíži žalovaného. Vyčkávat na možné vyklizení bytu exekutorem nebylo možné i z důvodu, že ze strany žalobce byl byt doslova demolován a vybydlen a pokračováním takového stavu docházelo jen k prohlubování majetkové škody na straně žalovaného. V důsledku vyklizení bytu v únoru 2022 došlo pouze k uvedení faktického stavu do souladu s příslušnými rozhodnutími tuzemských soudů. Žalobce je sice oficiálně nemajetný, avšak například denně užívá motorové vozidlo, které je evidováno na třetí osobu, aby bylo exekučně nepostižitelné. Není pravda, že žalovaný dne 5. 2. 2022 vypáčil dveře bytu. Pokud jde o vyklizení předmětného bytu, žalobce chránil svůj majetek před jeho nepřiměřeným poškozováním a ničením, neboť žalobce předmětný byt nejenže nijak neudržoval, nýbrž ho doslova vybydlel, kdy totální devastace bytu je zjevná na první pohled, byt je neobyvatelný, ze stěn padá obložení, podlahy jsou zničené a balkon je doslova kompletně pokrytý decimetry ptačího trusu. Z důvodu akutní devastace bytu jsou v postupu žalovaného okolnosti vylučující protiprávnost, to znamená krajní nouze. Žalovaný ke dni vyklizení získal dostatek poznatků o tom, že jeho majetek je ničen a devastován a nebyl povinen toto dále trpět. Byl to žalobce, kdo odmítl dobrovolně respektovat pravomocná rozhodnutí tuzemských soudů a takovémuto postupu nelze přiznávat soudní ochranu ve smyslu uplatněného nároku. Pokud jde o věci vyklizené z bytu, pak žalovaný nikdy neměl a stále ani nemá žádný zájem o vyklizené věci žalobci a jeho družce jakkoli zadržovat. Právě naopak. Nutnost věci uskladňovat je pro žalovaného zatěžující časově i finančně. Předmětné věci byly nejdříve řádně uskladněny v [obec] a jelikož si je žalobce nepřevzal, ačkoliv byl o jejich místě uložení informován, byly posléze uskladněny v [obec], a to z důvodu snížení nákladů na skladné. Žalobce je po celou dobu nejen vyzýván k převzetí uskladněných věcí, ale je i neustále informován o místě jejich uskladnění. Žalobce od února 2022 dosud neučinil jediný pokus uskladněné věci převzít. V mezidobí po vyklizení bytu došlo dne 8. 6. 2022 k vydání usnesení Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 151/2022-32, kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba žalobce na ochranu rušené držby.

3. Výpisem z katastru nemovitostí – listem vlastnictví [číslo] vedeným [stát. instituce], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí] bylo prokázáno, že žalovaný je, a k datu 5. 2. 2022 byl, vlastníkem předmětného bytu.

4. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 1. 11. 2013 (č.l. 6) bylo zjištěno, že [anonymizována tři slova] [číslo] (tj. předchozí vlastník bytu) dalo žalobci výpověď z nájmu předmětného bytu z důvodu opakovaných dlužných plateb na nájemné a záloh na služby s užíváním bytu spojené podle § 710 odst. 1 ve spojení s § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku č. 40/1964.

5. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020 č. j. 53 Co 393/2019-233, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019 č. j. 17 C 7/2014-202, bylo prokázáno, že žaloba žalobce na určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu dané žalobci listinou ze dne 1. 11. 2013 byla zamítnuta. V tomto řízení bylo původně na straně žalované [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo], v průběhu řízení se však novým žalovaným stal [celé jméno žalovaného], který do řízení vstoupil na místo původně žalovaného jako nový vlastník předmětného bytu.

6. Výzvou ze dne 20. 3. 2020 (č.l. 88) ve spojení s potvrzením ze dne 23. 3. 2020 (č.l. 44) a dopisem žalobce ze dne 8. 4. 2020 (č.l. 41) bylo prokázáno, že žalovaný zaslal žalobci výzvu k vyklizení bytu do 15-ti dnů podle pravomocných rozsudků o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, přičemž k této výzvě připojil potvrzení [název ] [část obce] ze dne 23. 3. 2020, v němž ubytovna potvrdila, že k uvedenému datu je pro žalobce a jednu další osobu zajištěno přístřeší. Žalobce dopisem z 8. 4. 2020 potvrdil, že výzvu k vyklizení převzal, a sdělil žalovanému, že z důvodu nesouhlasu s rozsudky odmítá byt vyklidit.

7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 8. 2020 č. j. 27 C 30/2020-71 (č.l. 51) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 51 Co 351/2020-107 (č.l. 45) bylo prokázáno, že žalobci bylo uloženo vyklidit předmětný byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší.

8. Z potvrzení ze dne 16. 2. 2021 (č.l. 42) ve spojení s potvrzením ze dne 22. 2. 2022 (č. l. 43) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO] uvedeného dne (tj. 16. 2. 2021) potvrdila, že ke dni 1. 3. 2021 je pro žalobce a jednu další osobu zajištěno přístřeší v ubytovacím zařízení na adrese [adresa]. Dne 22. 2. 2022 pak [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] sdělila písemně, že dne 5. 2. 2022 obdržela telefonát od žalobce ohledně domluveného ubytování, které se sjednávalo od 1. 3. 2021. Do data 5. 2. 2022 pan [celé jméno žalobce] nikterak neprojevil zájem o možnost ubytovat se. V sobotu 5. 2. 2022 nebylo na ubytovně z kapacitních důvodů panu [celé jméno žalobce] umožněno přenocovat, což mu bylo následně sděleno, avšak následující den, tzn. 6. 2. 2022 již ubytování zajištěné měl a doposud tuto možnost nevyužil.

9. Z fotografií na č.l. 106-108 bylo zjištěno, že byt byl chudě zařízen. Z fotografií interiéru a balkonu předmětného bytu (č.l. 69-74) byl zjištěn stav bytu jako velmi zanedbaný, svědčící o tom, že byt byl dlouhodobě neopravován a neudržován a rovněž byl patrný velmi špatný stav balkonu, který byl zcela pokryt souvislou několik centimetrů silnou vrstvou ptačího trusu.

10. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek je likvidátor [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] a zároveň předseda společenství vlastníků jednotek bytového domu, když v obou případech se jedná o dům, v němž se nachází předmětný byt. Svědek, který v tomto domě bydlí od roku 1984, potvrdil, že v předmětném bytě bydlela v únoru 2022 společně se žalobcem paní [příjmení]. Žalovaný jej předem požádal, aby byl jako představitel domu přítomný dne 5. 2. 2022 u vyklízení bytu žalobce. Na žádost žalovaného přibližně kolem desáté hodiny třikrát zazvonil na pana žalobce a vyzval ho, aby otevřel dveře, avšak žalobce neotevřel. Poté odešel na podestu a byl přítomen ještě chvíli. Během té doby slyšel, jak pan žalovaný vyzývá velmi hlasitě pana žalobce, aby otevřel. Poté odešel a vrátil se až v okamžiku, kdy přijela policie. Žalovaný ho vyzval, aby si šel prohlédnout v jakém stavu je byt. Viděl paní [příjmení], jak telefonuje. Když do toho bytu vcházel, byly dveře od bytu otevřené, ovšem neví, jakým způsobem se žalovaný dostal do bytu. Přítomným policistům předal rozsudky nalézacího soudu ohledně exekuce, dále viděl, jak žalobce za jeho přítomnosti stěhoval v koších doklady k sousedce paní [příjmení] [příjmení]. Na místě nebyl přítomen dlouho. Viděl, že vyklízení bylo profesionální. Profesionální stěhovací organizace odnosila věci do auta a pak je odvezla. Na žádost žalovaného sám tuto firmu obstaral, řekl jim, aby přijeli, ale dále s nimi jednal pouze žalovaný. Přijeli tedy 5. února v deset hodin a další jednání s nimi vedl žalovaný. Parkovali dole před domem a čekali, jak dopadne jednání mezi panem žalovaným a panem žalobcem. O zjednání této firmy jej požádal žalovaný někdy před datem 5. 2., když mu oznámil, že přijede vyjednávat se žalobcem a že bude mít platná rozhodnutí soudu. Svědek předmětný byt popsal tak, že když bytem procházel na balkon, tak tam byl takový nepořádek, jaký ještě v žádném bytě neviděl. V předsíni viděl na zemi brambory, na balkoně viděl ve vrstvě ptačí trus a také dva mrtvé holuby. Žalobce byl po celou dobu v přítomnosti svědka uvedeného dne na místě klidný, paní [příjmení] někam telefonovala. Žalobce užíval vůz zn. BMW, který měl trvale zaparkovaný před domem a tím pravidelně jezdil.

11. Z písemného prohlášení SVJ pro dům [anonymizováno] [číslo] (č.l. 151) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako předseda společenství vlastníků a současně i likvidátor družstva prohlásil, že se dne 5. 2. 2022 na žádost pana [celé jméno žalovaného] zúčastnil vyklízení bytu – bytové jednotky [číslo] ve 4. podlaží domu na adrese [ulice a číslo] Pan [celé jméno žalovaného] před samotným vyklizením předložil právní titul, který mu takový krok umožnil, a sice usnesení Městského soudu č. j. 55 Co 220/2021 a č. j. 55 Co 342/2021-89. Předmětný byt byl vyklizen profesionální firmou a věci byly odvezeny na úložiště na [část obce]. Celou dobu dohlížela na bezkonfliktní postup Policie ČR, stalo se tak na žádost obou účastnických stran. Pan [celé jméno žalobce] si vynesl k sousedce k paní [příjmení] [příjmení] osobní věci, spisy a soudní dokumenty. Ostatní osobní či cenné věci si pan [celé jméno žalobce] naložil do vozidla BMW, které má v trvalém užívání a odvezl si je. Pan [celé jméno žalovaného] nabídl panu [celé jméno žalobce] ubytování v ubytovně v [obec]. Ta ale nebyla panem [celé jméno žalobce] využita. Závěrem pan [celé jméno žalovaného] nechal vyměnit u bytu zámek a dveře a u sklepa zámek. Od té doby se pan [celé jméno žalobce] na uvedené adrese nenachází.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], družky žalobce bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2022, kdy byl žalobce vyklizen z bytu, byla svědkyně také v bytě přítomna. V bytě bydlela už od května roku 2011. Uvedený den byla sobota a zhruba kolem desáté hodiny dopoledne někdo zvonil. Svědkyně se šla podívat kukátkem do předsíně a viděla, že zvoní předseda SVJ pan [příjmení], ale protože nevěděla, proč vlastně zvoní, tak na to nijak nereagovala. Zvonil celkem třikrát a po nějaké chvíli na chodbě začal být velký hluk. Podle hlasu poznala pana žalovaného, který začal do dveří třískat a něco vyřvával. Svědkyně volala policii, aby jim pomohla, že se k nim někdo dobývá. Tlouklo se do dveří a potom slyšela nějaký brusný kotouč. Po nějaké době se dveře otevřely a ve dveřích byl pan [celé jméno žalovaného], který se dostal do předsíně. Řekl jí, že si má vzít cenné věci a opustit byt. Svědkyně to odmítla, načež on začal reagovat fyzicky, protože mezitím vstupní dveře byly dokořán. Bylo tam mnoho lidí a někteří z nich začali chodit do bytu. Pan [celé jméno žalovaného] jim řekl, že mají byt začít vyklízet. Svědkyně nehodlala z bytu odejít, a proto ji pan [celé jméno žalovaného] chytil za ramena a chtěl ji vysunout z bytu pryč. Potom přišel žalobce a chtěl ji začít bránit, takže ji nechali být a začali dělat totéž jemu, chtěli ho vystrčit ze dveří ven. Pan [celé jméno žalovaného] začal něco montovat se zámkem a po nějaké době jim dal zničenou vložku zámku a vrátil žalobci svazek klíčů, neboť klíče měli zastrčené v zámku zevnitř. Následně přišla policie a bylo jim řečeno, že jsou tam proto, aby ona panu [celé jméno žalovaného] nějakým způsobem neublížila. Pak se tam začali rozbíhat lidé z té stěhovací firmy, kteří začali balit veškeré jejich věci, oděvy, osobní věci do velkých odpadkových pytlů a knihy do krabic a nábytek, který tam pak zůstal, vynášeli ven. Svědkyně se zhruba kolem jedné hodiny ptala, kde mají zajištěno přístřeší a pan [jméno] [celé jméno žalovaného], starší syn žalovaného, jí řekl, že jsou očekáváni na [anonymizována dvě slova], kde se mohou ubytovat. Svědkyně tam proto se žalobcem jela, ale na ubytovně nikdo nebyl. Všechno bylo uzamčené a nikdo tam nebyl, proto odešli a vrátili se do bytu. Chtěli pak po [jméno] [celé jméno žalovaného] telefonní číslo na tu ubytovnu a když ho dostali, tak tam žalobce volal a bylo mu řečeno, že ubytování není možné. Celý tento děj skončil tak, že skončili v autě. Na zvonění předsedy SVJ ráno žádným způsobem nereagovala z toho důvodu, že nevěděla, proč tam je. Nenapadlo ji otevřít dveře a zeptat se. Kdyby totiž něco chtěl, takto měl napsat, ale nic takového nikde nebylo. Ten den při vyklízení zažívala obrovský šok a stres, který se na ní podepsal tak, že jí za nedlouho po této události začaly vypadávat všechny vlasy. Musela jít na odborné vyšetření k lékařce, která jí sdělila, že je to následek stresu. Žalobce byl z toho úplně mimo. Svědkyně ho našla sedět v kuchyni a on nebyl schopen ani nic říkat, ani nic dělat, ona sama to měla podobné. Žalobci začalo být dost špatně, proto si musel vzít léky, neboť se dlouhodobě léčí na kardiologii. Pak zavolali sousedce, jestli si u ní mohou uložit šanony, ve kterých měli doklady k soudním řízením. Nic jiného v podstatě nestihli zachránit. Stačili si vzít jenom to, co mají na sobě, protože než se nadáli, tak bylo všechno sbalené v pytlích. Proto už nebylo, jak si ty věci vzít. Předem jim nebylo žádným způsobem oznámeno, že k něčemu takovému dojde. Potom nezbývalo nic jiného než přenocovat v autě, protože jinou možnost neměli. Bylo to 5. 2., takže byla docela zima. První tři dny byli v autě a potom různě po známých nebo jak se dalo. Také pak museli využít azylové ubytování. Pak byli ubytováni až do března v bývalém hotelu [jméno], kde byli ubytováni uprchlíci z Ukrajiny především a Romové a lidé, kteří vlastně byli na pokraji smrti. Svědkyně vystudovala Vysokou školu ekonomickou v [obec], pracovala ve škole, kdy přednášela na [obec] [název školy] [název školy] a na ekonomické fakultě v [obec] a po příchodu do [obec] rovněž učila ve škole. Žalobce má dvě střední odborné průmyslové školy. Po roce 1989 si otevřel svou vlastní firmu a vyřizoval zakázky v oboru kompresory. Ohledně odvezených věcí svědkyně uvedla, že žalovaný jim sdělil, že věci odváží do skladu a později se dozvěděli, že je to sklad na [část obce] s tím, že všechny ty věci tam budou do 15. března. Když se pak dozvěděli, že ty věci měly být převezeny jinam, řekli, že si věci převezmou tím způsobem, že sklad vyklidí od 1. do 14. března, což telefonicky oznámila žalovanému, ale on požadoval záruku od právní zástupkyně [titul] [příjmení], na což mu svědkyně řekla, že to možné není. Dále potom jednal se žalobcem a z toho vznikla dohoda, která pro žalobce a svědkyni nebyla přijatelná, protože tam byly podmínky, které by je zavazovaly k věcem, které nebyli ochotni akceptovat. Proto to dopadlo tak, že si věci ze skladu nevylikvidovali. Potom žalovaný sděloval, že věci odveze do [obec], ale konkrétně kam, jí nebylo sděleno a jakým způsobem se ty věci odvážely, nevěděla. Při vyklizení bytu probíhalo fyzické zabavování věcí tak, že se prostě věci házely do odpadkových pytlů a do krabic a nesepisovalo se vůbec nic. Tyto pytle a krabice pak snesli dolů a vyházeli je ven. Bylo tam přistaveno větší auto, do kterého zřejmě všechno nakládali. Když pak žalovaný věci odvezl do [obec], tak jim žádný seznam nepředal. Svědkyně popsala, co vše kromě oděvů a základního vybavení bylo z bytu odvezeno. Žalobci byly zabaveny veškeré oděvy a veškeré knihy, které tam byly, rovněž veškerý nábytek a veškeré know how z jeho oboru. Když přebývali v noci v autě, tak byla hrozná zima, nemohli spát, museli si na benzínce dát čaj z automatu, aby se alespoň trochu zahřáli. Žalobce byl celé tři dny v naprostém šoku a začal k sobě přicházet možná až čtvrtý den. O adrese uskladněných věcí se dozvěděli tak, že když se 5. 2. jeli podívat na [název ] [název ] a poté se vrátili asi kolem půl čtvrté odpoledne, tak na ně žalovaný čekal a řekl jim, že jim chce říct, kde ty věci jsou. Měl bloček všech možných dokumentů a když si je svědkyně chtěla nafotit, tak on nesouhlasil. Na otázku soudu, zda jim žalovaný řekl, kde ty věci jsou, svědkyně odpověděla:„ Já si myslím, že on to ani sám nevěděl.“ Na otázku, zda se žalovaného zeptala, na jaké adrese ty věci jsou, odpověděla, že si to chtěla ofotit a zeptala se žalovaného, ale on jí to nenadiktoval. Dále svědkyně uvedla, že žalobce byl nájemce bytu a ví, že obdržel výpověď z nájmu bytu. Dostal celkem tři výpovědi z nájmu. Výpověď z nájmu obdržel i v listopadu roku 2013. Dále svědkyně potvrdila, že řízení o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu skončilo v roce 2020 a žalobce obdržel od žalovaného prostřednictvím jeho advokáta výzvu k vyklizení bytu v roce 2020. Žalobce na tuto výzvu odpověděl tak, že s tím nesouhlasí, protože oba nesouhlasili s rozsudky soudu. Žalobce hradil žalovanému nájemné do roku 2016. Když dne 5. 2. 2022 byt opustili, tak spali ve vozidle zn. BMW. Svědkyně neví, komu toto auto patří, sama jej neužívá. Ten den si večer nezajistili nějaké jiné ubytování na ubytovně, v hotelu nebo jiným způsobem z toho důvodu, že byli ve špatné psychické situaci a nezvládli by dojít do libovolné ubytovny nebo do hotelu. Na otázku, zda žalobci nebo svědkyni bylo v průběhu vyklízení někým bráněno, aby si vzali nějaké věci nebo zda jim někdo řekl, že si něco vzít nemohou apod., svědkyně uvedla, že tam bylo asi osm lidí a„ prostě to nestihla, protože to bylo v takovém kalupu“. Tímto způsobem jim bylo bráněno, protože oni všechno zabalili a odnesli pryč. Na [název ] jeli kolem půl druhé a zhruba za hodinu se vrátili a tou dobou ještě byt nebyl celý zlikvidovaný. Dále svědkyně uvedla, že žalobce je ve starobním důchodu. Na konkrétní cílené otázky pak postupně vypověděla, že žalobce jezdí krmit koně, které jí patří, do [ulice] v [název ] okrese, neví jak je to daleko. Nejezdí tam denně, neboť tam mají také nějaké pomocníky. Pokud jde o úmyslné vniknutí do bytu, svědkyně uvedla, že nejprve slyšela někoho třískat do dveří a potom první, kdo vletěl do bytu, byl žalovaný. Pokud jde o adresu uložených věcí, poté co byly odvezeny do [obec], svědkyně na dotaz, zda byli informováni od jejich právní zástupkyně o adrese uložení věcí v [obec], uvedla, že dostali mail, který jim paní doktorka přeposlala od právního zástupce žalovaného, kde byla uvedena adresa, kde se věci v [obec] nacházejí. Na otázku, zda nějakým způsobem udělali nějaké kroky k tomu, aby si věci mohli od června 2022 převzít, odpověděla, že nemají věci kam uskladnit, a proto si je nemohou převzít. Na otázku, proč si například nepronajmou nějaký byt nebo prostor, kam by si věci mohli převézt, odpověděla, že čekají na to, až jim bude poskytnuto přístřeší od žalovaného, tak jak mu uložily soudy. Pokud bylo svědkyni předestřeno, že uvedla, že byla seznámena s výzvou k vyklizení bytu ze dne 20. 3. 2020, v níž byl žalobce informován o tom, že mu bylo zajištěno přístřeší v Ubytovně [část obce] na adrese [adresa], pak svědkyně uvedla, že jeli na Ubytovnu [část obce] v srpnu a tam jim správkyně ubytovny řekla, že žádné ubytování zajištěno nebylo. V srpnu jeli až proto, že čekali na výsledky soudu.

13. Z vyrozumění exekutora č. j. [sp. zn exekutora] (č.l. 89) bylo zjištěno, že [titul] [jméno] [příjmení], pověřený soudní exekutor [exekutorský úřad], vyrozuměl žalobce jakožto povinného v exekuci vedené na návrh oprávněného [celé jméno žalovaného] na základě exekučního titulu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 8. 2020 č. j. 27 C 30/2020-71 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 51 Co 351/2020-107 o tom, že dnem 4. 2. 2021 bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněného [celé jméno žalovaného], tj. k vyklizení předmětného bytu. Toto vyrozumění o zahájení exekuce vydal soudní exekutor na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 9 ze dne 7. 2. 2021 č.j. [spisová značka].

14. Z návrhu na zastavení exekuce a z návrhu na odklad exekuce (č.l. 230, 231) ve spojení s návrhem na zastavení exekuce na č.l. 193 a odůvodněním odvolání na č.l. 191 a z návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (č.l. 100) bylo zjištěno, že žalobce podal exekutorovi dne 13. 4. 2021 návrh na zastavení exekuce vyklizení předmětného bytu s odůvodněním, že oprávněný povinnému nezajistil přístřeší podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 27 C 30/2020-71, podle názoru povinného byl exekuční návrh z důvodu nezajištění přístřeší oprávněným podán nedůvodně a soud tomuto exekučnímu návrhu neměl vyhovět. Povinný se neztotožnil s označenými rozsudky, které rozhodly o platnosti výpovědi z bytu dané povinnému ani s rozsudky o vyklizení bytu. Z téhož důvodu podal žalobce jakožto povinný uvedeného dne exekutorovi návrh na odklad exekuce. Dne 12. 7. 2021 pak žalobce jakožto povinný navrhl zastavení exekuce vyklizením a exekuce k vymožení nákladů řízení mimo jiné z důvodu nevymožitelnosti pohledávky na nákladech řízení, která vyplývá jednak ze skutečnosti, že jediným příjmem povinného je starobní důchod v částce 13 322 Kč, když jiný příjem ani majetek povinný nemá a dále, že proti povinnému jsou vedena kromě předmětného řízení další exekuční řízení a rovněž z důvodu zdravotních potíží povinného. V odůvodnění odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 9. 2021 č. j. 78 EXE 2940/2021-32 podaného Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 24. 11. 2021 pak žalobce jakožto povinný uvedl, že napadeným usnesením byl zamítnut jeho návrh na zastavení exekuce. Ve zdůvodnění je dále uvedeno, že žalobce o žádných zdrojích majetku neví, kdy jediným zdrojem povinného, který může sloužit k úhradě exekučně vymáhaných nákladů řízení, je jeho starobní důchod. Žádný jiný majetek soudní exekutor nedohledal, ani dohledat nemohl. Nepřipadají v úvahu ani další teoreticky možné zdroje jako je přivýdělek či dědictví, když povinný se nemůže zapojit do pracovního procesu ze zdravotních důvodů a nemá žádný movitý ani nemovitý majetek.

15. Z návrhu na odklad exekuce (č.l. 227) ve spojení s návrhem na zastavení exekuce (č.l. 228) ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 78 EXE 784/2021-70 (č.l. 65) a s usnesením Městského soudu ze dne 15. 12. 2021 č.j. 55 Co 342/2021-89 (č.l. 49) bylo zjištěno, že žalobce podal dne 5. 8. 2021 návrh na odklad exekuce a návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že návrhu na zahájení exekučního řízení nemělo být vyhověno a exekuce uvalená na povinného je předčasná, neboť oprávněný [celé jméno žalovaného] povinnému [celé jméno žalobce] nezajistil přístřeší, jak mu bylo uloženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 27 C 30/2020-71, a proto povinný bez zajištění přístřeší nemohl splnit rozhodnutí soudu a byt vyklidit. Oba návrhy byly zamítnuty citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 s odůvodněním, že soud zjistil, že oprávněný povinnému přístřeší zajistil opakovaně, a to nejprve v roce 2020 v ubytovně na [část obce] a v únoru 2021 pak v [právnická osoba], oprávněný tedy podmínku danou exekučním titulem splnil a hodnověrně doložil. Z uvedeného důvodu byl zamítnut návrh na zastavení exekuce a návrh na odklad exekuce byl rovněž zamítnut, když pro odklad nebyly shledány žádné podmínky. Toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 8. 2021 č. j. 78 EXE 784/2021-70 bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021 č. j. 55 Co 342/2021-89, když odvolací soud v odůvodnění konstatoval, že exekuční titul se stal vykonatelným a oprávněný v průběhu řízení doložil zajištění přístřeší pro povinného, když takové přístřeší splňovalo náležitosti dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1554/2002).

16. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 5. 2022 č.j. 15 C 92/2022-22 bylo zjištěno, že byla zamítnuta žaloba žalobce, aby žalovanému bylo uloženo doplnit výpověď z nájmu bytu ze dne 1. 11. 2013 o ujednání: Pronajímatel se zavazuje poskytnout nájemci na dobu šest měsíců dočasné ubytování – přístřeší, do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor u uskladnění bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.

17. Z úředního záznamu Policie ČR [číslo jednací] (č.l. 13) bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2022 v 8:45 hodin se na [ulice] oddělení policie [část obce] dostavil žalobce, který podal oznámení, že na adrese [ulice a číslo] ve čtvrtém patře byt [číslo] jehož je majitelem, bude probíhat vystěhování nájemníků na základě soudních rozhodnutí. Téhož dne v 10:22 hodin oznámila paní [jméno] [příjmení], že na uvedené adrese se„ jí dobývají do bytu, kdy se jedná o spor mezi nájemníkem a nájemcem“. Na místo byla vyslána hlídka a v době příjezdu hlídky byly dveře bytu otevřeny. V bytě se nacházeli jednak oznamovatelka [jméno] [příjmení], dále žalobce, žalovaný a další osoby, které evidentně pomáhaly s vystěhováním nájemníků. Dále se v bytě nacházel pan [příjmení] [příjmení], předseda představenstva SVJ, který hlídce policie ukázal výpis z katastru, kde byl uveden jako majitel bytu žalovaný a dále sdělil, že se na místě nachází jako nezúčastněná osoba. Byla pořízena fotodokumentace vstupních dveří. Po celou dobu přítomnosti policie byla zapnuta služební kamera.

18. Z audiovizuálních záznamů pořízených žalovaným na místě vyklizení bytu dne 5. 2. 2022 byl zjištěn průběh vyklízení v době od 10.47 do 12.54 hodin. Na prvním videozáznamu označeném„ vid. Skoč“ je zachyceno, že žalobce si odnáší z bytu spisy a další jiné věci, na druhém videozáznamu s názvem„ [číslo] [číslo]“ není patrno nic a na třetím videozáznamu označeném„ [číslo] [číslo]“ je zaznamenáno totéž co na videozáznamu pořízeném policií označeném číslem … [číslo], a sice na začátku celé akce (když ačkoli není zachycen čas pořízení záznamu [číslo] [číslo], tak časové zařazení je zřejmé z toho, že je zachyceno jak přítomný policista čte předložené rozsudky a že pracovníci stěhovací firmy ještě nezačali balit a stěhovat věci, a též z toho, že jde o záznam totožného děje, jaký je na videosouboru pořízeném policií označeném číslem … [číslo], který je označen časomírou 10:47 až 11:02 hodin, přičemž z výpovědi svědkyně [příjmení] je zřejmé, že k otevření dveří došlo po desáté hodině dopolední) žalobce hovoří se žalovaným, kdy uvádí například, že nedostali vyúčtování. Dále je zachyceno, že žalobce byl žalovaným a dalšími přítomnými osobami opakovaně vyzýván, aby si s družkou vzali osobní věci, cennosti a vše, co potřebují, protože mají venku auto. Proti tomu„ že mají venku auto“, ani žalobce, ani paní [příjmení] ničeho nenamítali, pouze paní [příjmení] řekla, že pokud si mají vzít vše, co potřebují, takto nejde, protože mají podaný odklad exekuce a protože by si museli vzít všechno a žalobce uvedl, že si nic nevezmou, protože nemají zajištěno přístřeší. Na to žalovaný řekl:„ My vám to všechno přestěhujeme a dostanete adresu, kde to bude uloženo.“ Dále je patrné, že proces balení věcí do krabic a pytlů neprobíhal nijak spěšně.

19. Z videozáznamů pořízených policií bylo zjištěno následující: Na videosouboru označeném číslem … [číslo] je pouze třicetivteřinový záběr pořízený před domem, na videozáznamu … [číslo] je pouze zvukový záznam, z něhož není patrno ničeho. Na videozáznamu s číslem … [číslo] s časomírou 10:32 až 10:47 hodin je zachycen příchod policie k bytu, dále je zachyceno, jak žalovaný řekl, že se do bytu musel dostat násilím a je slyšet žalobce, jak mluví se žalovaným, kdy říká mimo jiné, že byl ověřovat to nabídnuté přístřeší a že nedostali vyúčtování. Dále je na kameru žalovaným ukazována listina adresovaná žalobci s textem oznámení adresy uložiště věcí s předtištěným textem:„ Vzal na vědomí p. [celé jméno žalobce]“ Na videozáznamu s číslem … [číslo] s časomírou 10:47 až 11:02 hodin je zaznamenáno v podstatě totéž co na videozáznamu pořízeném žalovaným označeným jako„ [číslo] [číslo]“ pouze z jiných úhlů. Na videozáznamu s číslem … [číslo] s časomírou 11:02 až 11:16 hodin je zachyceno ověřování totožnosti přítomných osob příslušníky policie a dále je zachyceno, jak pracovníci stěhovací firmy balí a odnášejí věci z bytu. Na videozáznamu s číslem … [číslo] s časomírou 11:16 až 11:32 hodin je vidět, jak žalobce s paní [příjmení] vynášejí věci z bytu k sousedce a s tím jim pomáhá i jeden z mužů přítomných na místě odlišný od účastníků i od příslušníků policie. Dále je vidět, jak pracovníci stěhovací firmy vynášejí sbalené věci z bytu, je vidět a slyšet, jak žalobce odpovídá jednomu z přítomných mužů na dotaz, proč se neodstěhoval do zajištěné ubytovny, přičemž argumentuje soudními spisy a nepůsobí dezorientovaně, ani nevykazuje žádné známky šoku. Dále je slyšet, jak žalovaný říká policistům, že má pro žalobce připravené písemné oznámení místa, kde budou jeho věci uloženy a ptá se jich, zda mu můžou potvrdit, že to žalobci předal, kdyby mu to odmítli podepsat. Dále je vidět a slyšet, jak žalobce s paní [příjmení] žádají žalovaného, aby po telefonu hovořili s jejich právním zástupcem. Na videozáznamu s označením … [číslo] s časomírou 11:32 až 11:47 hodin je vidět, jak žalobce a paní [příjmení] vynášejí další věci z bytu ke dveřím bytu sousedky, jak si paní [příjmení] bere v bytě ošacení, dále je slyšet, jak žalovaný říká, že předmětný byt nechce prodat, že ho chce pro syna a že v něm musí provést kompletní rekonstrukci. Dále je vidět, jak pracovníci stěhovací firmy vynášejí z bytu sbalené věci a jak policie ztotožňuje osobu sousedky. Na videozáznamu s označením … [číslo] s časomírou 11:47 až 12:02 hodin je vidět vynášení věcí z bytu pracovníky stěhovací firmy, dále je vidět, jak žalobce s paní [příjmení] vynášejí další věci z bytu a je vidět a slyšet hovor se sousedkou a ztotožňování přítomných osob. Na videozáznamu s označením … [číslo] a s časomírou 12:02 až 12:15 hodin je vidět, jak žalovaný předal žalobci vložku ze zámku vchodových dveří od bytu, kterou vyměnil, pro účely výměny vložky zámku poskytl žalobce na okamžik žalovanému klíč ze svého svazku klíčů. Na videozáznamech označených jako … [číslo] s časomírou 12:17 až 12:17 hodin, dále číslo … [číslo] s časomírou 12:19 až 12:34 hodin a … [číslo] s časomírou 12:34 až 12:49 hodin je zachyceno balení věcí do krabic a pytlů a jejich vynášení z bytu pracovníky stěhovací firmy za přítomnosti žalobce a paní [příjmení]. V průběhu toho rovněž paní [příjmení] vynáší z bytu ošacení. Na videozáznamu označeném … [číslo] s časomírou 12:49 až 12:53 hodin je zachyceno balení věcí do krabic a pytlů a jejich vynášení z bytu pracovníky stěhovací firmy za přítomnosti žalobce a paní [příjmení] a na videozáznamu označeném … [číslo] s časomírou 12:53 až 12:54 hodin je zachycen pouze odchod policistů z bytu.

20. Z policejního protokolu o ohledání místa činu ze dne 10. 3. 2022 (č.l. 144) ve spojení s fotografií poškozených dveří (č.l. 146) bylo zjištěno, že dveře předmětného bytu byly páčeny a kování nese známky poškození, a to stopy po broušení v oblasti cylindrické vložky zámku a rovněž vložka zámku nese stopy po broušení v horní části.

21. Z lékařské zprávy ze dne 2. 11. 2022 (č.l. 182) týkající se pacientky [titul] [jméno] [příjmení] vystavené zařízením Dermatologie [titul] [právnická osoba] bylo zjištěno, že [titul] [jméno] [příjmení] si na kontrole dne 10. 1. 2022 stěžovala na zvýšený výpad vlasů, objektivně bylo zjištěno mimo jiné, že kštice je lehce prořídlá, doporučeno bylo pokračovat v dosavadní terapii MedPharma vlasy, kůže, nehty. Na kontrole dne 2. 5. 2022 pacientka uvedla, že tři měsíce užívala doplněk Medpharma vlasy, kůže, nehty, ovšem efekt se nedostavil. Objektivně zjištěno: kštice v occipitální oblasti lehce prořídlá.

22. Ze sdělení Ubytovny [část obce] z 5. 8. 2021 (č.l. 150) bylo zjištěno, že k žádosti žalobce ze dne 5. 8. 2021, v níž žalobce uvedl, že z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. dubna 2021 se dozvěděl, že přístřeší pro něj a jednu osobu bylo v Ubytovně [část obce] zajištěno v únoru 2021 a chtěl by tedy vědět, zda je aktuálně stále toto přístřeší zajištěno a zda je možné jej začít užívat od 18. srpna 2021 a za jakých podmínek, uvedeného dne sdělila [jméno] [příjmení] jakožto provozovatelka Ubytovny [část obce]: V současné době ubytování není možné. Přístřeší pro vás zajištěno není a v roce 2021 ani nebylo. V únoru 2021 jsme žádné potvrzení nevystavovali. Na provozovně v té době fungovala [jméno].

23. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 10. 2022 č. j. 67 C 280/2022-26 (č.l. 189) bylo zjištěno, že řízení o uložení povinnosti zdržet se rušení držby do doby předání náhradního obydlí – přístřeší se zastavuje z důvodu překážky věci rozhodnuté, neboť o žalovaném nároku již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 18 C 65/2022-10 ve spojení s usnesením Městského soudu Praha ze dne 8. 6. 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32.

24. Z tiskového výstupu z evidence Úřadu průmyslového vlastnictví (č.l. 204) bylo zjištěno, že v databázi úřadu nejsou žádné záznamy o patentech či užitných vzorech přihlašovatele, respektive majitele [celé jméno žalobce].

25. Ze sdělení Policie ČR [číslo jednací] (č.l. 147) bylo zjištěno, že žalobce byl dne 30. 5. 2022 policií vyrozuměn o vyhodnocení jeho stížnosti ze dne 8. února 2022 na postup policistů z oddělení hlídkové služby OŘP [obec] [číslo] při vyklízení bytu svépomocí bez účasti soudního exekutora dne 5. února 2022.

26. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32 (č.l. 135) bylo zjištěno, že prvostupňové rozhodnutí, a sice usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 3. 2022 č. j. 18 C 65/2022-10 bylo změněno tak, že žaloba žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] o ochranu před vypuzením z držby (vyklizením předmětného bytu) byla zamítnuta. Z rozsudku se podává, že zamítnutí žaloby na ochranu rušené držby bylo založeno na závěru odvolacího soudu o tom, že v rámci exekučního řízení bylo konstatováno splnění povinnosti žalovaného přístřeší pro žalobce obstarat. Bez zajištění přístřeší pro žalobce by žalovaný nebyl s návrhem na nařízení exekuce úspěšný. Představa žalobce, že mu nebylo zajištěno přístřeší pro proto, že žalovaný pro něj neuzavřel nájemní smlouvu, je zcela mylná a zkreslená. Zajištěním přístřeší je třeba rozumět to, že žalobci je umožněna a zajištěna možnost uzavřít nájemní smlouvu. Toto žalovaný žalobci umožnil, což v řízení prokázal a splnil tak svoji zákonnou povinnost. Žalobce nezpochybnil, že po celou dobu v bytě neplatí vůbec nic a nezpochybnil ani tvrzený stav bytu, tak jak byl žalovaným popsán. Je povinností toho, kdo byt užívá, užívat jej řádně tak, aby nedocházelo ke škodám a zejména za své bydlení také platit. Je zřejmé, že žalobce postupuje po celou dobu v rozporu s dobrými mravy, nerespektuje zákon, ani soudem mu uložené povinnosti. Sám se však práva snaží ve svůj prospěch dovolat, přestože ho sám porušuje na úkor druhého. Žalobcova argumentace tím, že Česká republika je právní stát, je absurdní. Tato skutečnost je totiž nepochybná, avšak zahrnuje v sobě zejména to, že její občané jsou povinni chovat se v souladu se zákonem. Ustanovení § 1007 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. legalizuje vypuzení z držby v případě, kdy druhá strana odepře plnit, kdy někdo brání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. O takovouto situaci se nepochybně jedná v souzené věci. Ochrana držby ve smyslu § 1007 občanského zákoníku je institutem, jehož smyslem je zajistit klidový stav mezi účastníky do doby, než jsou jejich právní vztahy postavené najisto. Veškeré právní vztahy mezi účastníky však byly v minulosti vyřešeny a do budoucna již není co řešit. Ze strany žalobce se zcela nepochybně jedná o zneužití práva, takové chování však nepožívá právní ochrany, a proto žalobce nemůže být úspěšný ani v souzené věci (o ochranu rušené držby).

27. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2022 č. j. IV. ÚS 2247/22 bylo zjištěno, že ústavní stížnost stěžovatele [celé jméno žalobce] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32 byla odmítnuta. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen„ Obvodní soud“) usnesením ze dne 10. 3. 2022 č.j. 18 C 65/2022-10 uložil vedlejšímu účastníkovi [celé jméno žalovaného] jako žalovanému, aby vyklidil bytovou jednotku (předmětný byt), předal ji stěžovateli jako žalobci a zdržel se dalšího rušení držby předmětné bytové jednotky. Stěžovatel se žalobou domáhal ochrany před vypuzením držby s tím, že je nájemcem předmětného bytu, v roce 2013 dostal od předchozího vlastníka bytu výpověď z nájmu bytu, přičemž mu náležela bytová náhrada ve formě přístřeší a rozsudkem Obvodního soudu ze dne 7. 8. 2020 č. j. 27 C 30/2020-71 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 51 Co 351/2020-107 mu byla uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku do 15-ti dnů od poskytnutí přístřeší. V návaznosti na tato rozhodnutí podal vedlejší účastník [celé jméno žalovaného], který stěžovateli přístřeší zajistil, návrh na nařízení exekuce a byl se svým návrhem úspěšný. Vedlejší účastník však nevyčkal provedení exekuce a dne 5. 2. 2022 vypáčil v předmětné bytové jednotce, kde pobýval stěžovatel, dveře, do bytu vniknul a výměnou dveří a zámků znemožnil stěžovateli další užívání bytu. Přivolaná policejní hlídka dala za pravdu vedlejšímu účastníkovi [celé jméno žalovaného], neboť se prokázal jako vlastník bytu. Městský soud v Praze k odvolání vedlejšího účastníka změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 tak, že se žaloba zamítá, a to na základě závěru, že Obvodní soud své rozhodnutí založil na zcela nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Městský soud v Praze dovodil, že vedlejší účastník prokázal, že stěžovateli zajistil přístřeší, čímž vyvrátil tvrzení stěžovatele, že přístřeší mu poskytnuto nebylo. Vedlejší účastník dále důkazně podložil, že stěžovatel byt užívá bezplatně a zcela jej zdevastoval, což stěžovatel ani nepopřel. Městský soud uzavřel, že stěžovatel dlouhodobě ohledně povinností spojených s nájmem bytu postupuje v rozporu s dobrými mravy, nerespektuje zákon a ani mu uložené povinnosti. Městský soud v Praze opřel své rozhodnutí o § 1007 odst. 2 občanského zákoníku, který legalizuje vypuzení z držby v případě, kdy druhá strana odepře plnění nebo kdy někdo brání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Městský soud zdůraznil, že u stěžovatele jde o nepravou držbu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že skutečnost, že dne 5. 2. 2022 vedlejší účastník násilně vtrhl do bytu užívaného stěžovatelem a vypudil ho z držby, odvezl část bytového zařízení a rozbité dveře nahradil novými dveřmi s novým zámkem, čímž mu znemožnil přístup do bytu, provedl svémocné vyklizení bytu, což stěžovatel považuje za zásah do obydlí. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost, kdy stěžovatel stručně řečeno namítá, že byl neoprávněně vypuzen z držby, neboť v bytě zůstával ze zákonného důvodu, kdy čekal na splnění povinnosti vedlejším účastníkem, který mu měl poskytnout přístřeší podle předchozí právní úpravy. Stěžovatel však předložil argumentaci, která byla na základě dokazování před Městským soudem vyvrácena. Městský soud v Praze vycházel ze zjištěného skutkového stavu, kdy bylo postaveno najisto, že vedlejší účastník stěžovateli poskytl tzv. přístřeší, tj. umožnil mu sjednat nájemní smlouvu v některém z ubytovacích zařízení, kde vedlejší účastník pro stěžovatele tuto možnost předjednal. Naplnění podmínky poskytnutí přístřeší je zjevné i ze skutečnosti, že vedlejší účastník byl úspěšný s návrhem exekuce na vyklizení bytu. Bylo zjištěno, že stěžovatel v předmětné bytové jednotce po dobu takřka osmi let pobýval, ačkoliv již od roku 2014 nebyl nájemcem bytu a navzdory tomu, že mu stěžovatel obstaral tzv. přístřeší. Vedlejšímu účastníkovi jako vlastníku nemovitosti po tuto dobu stěžovatel neplatil žádný finanční obnos, přestože bytovou jednotku užíval a neplatil ani povinné platby s bytem související, zejména platby do společenství vlastníků jednotek, což za něj byl nucen platit vedlejší účastník. Dále bylo prokázáno, že stěžovatel byt zdevastoval a tento je nyní zcela neobyvatelný. Za této situace Městský soud v Praze přistoupil k použití § 1007 odst. 2 občanského zákoníku, který umožňuje vypudit z držby toho, kdo odepře něco plnit, respektive brání výkonu práva, k čemuž v případě stěžovatele došlo. Stěžovatel totiž dlouhodobě neplnil své povinnosti plynoucí mu z toho, že užíval po mnoho let neoprávněně bytovou jednotku vedlejšího účastníka a na jeho úkor se tím obohacoval. K námitce stěžovatele, že Městský soud v Praze nevedl dokazování ke svému závěru, že držba bytu stěžovatele je zjevně nepravá, Ústavní soud uvedl, že Městský soud vycházel z tvrzení a důkazů předložených vedlejším účastníkem, na základě čehož objasnil skutkový stav a vyslovil svůj právní názor, že držba stěžovatele je nepravá. Stěžovatel v bytě dlouhodobě zůstával bez právního důvodu a nemovitost odmítal opustit i v době, kdy již byla proti němu nařízena exekuce. Ústavní soud považuje argumentaci Městského soudu v Praze za plně přezkoumatelnou, ochraňující zájmy vedlejšího účastníka, jehož práva byla dlouhodobě protiprávním jednáním stěžovatele porušována. Ústavní soud tedy neshledal porušení práv stěžovatele podle článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy Ústavní soud proto námitku zásahu do obydlí podle článku 12 Listiny odmítl na základě zjištěného skutkového stavu. Aproboval-li Městský soud v Praze stav, kdy vedlejší účastník vypudil stěžovatele z nepravé držby svépomocí, postupoval v souladu s článkem 12 odst. 3 Listiny, kdy šlo ze strany vedlejšího účastníka o zásah, který byl v demokratické společnosti nezbytný pro ochranu jeho práv, která byla dlouhodobě zásadním způsobem porušována stěžovatelem.

28. Soud neprovedl důkaz listinou založenou na č.l. 33, neboť se jedná o pouhé torzo smlouvy o ubytování s Centrem sociálních služeb [obec] bez podpisů. Dále nebyl pro nadbytečnost proveden důkaz odvoláním ze dne 24. 5. 2022 ve věci 15 C 92/2022 na č.l. 104 a z téhož důvodu nebyl k důkazu proveden ani výpis z centrální evidence exekucí na žalobce a jeho družku [titul] [příjmení]. Pro nadbytečnost pak nebyla k důkazu provedena ani dovolání žalobce proti rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 51 Co 351/2020-107 a č. j. 53 Co 393/2019-233 stejně jako listina nazvaná Odstranění vad, dovolání a doplnění dovolání (č.l. 232, 233 a 234). Rovněž z důvodu nadbytečnosti byl zamítnut návrh žalobce na provedení důkazu vyjádřením Ministerstva vnitra k žalobě ze dne 12. ledna 2023 sp. zn. [číslo ] [číslo] [rok], tak jak je založen na č.l. 262, neboť se jedná o pouhé vyjádření účastníka řízení ve sporu mezi žalobcem [celé jméno žalobce] a žalovanou Českou republikou – Ministerstvem vnitra o náhradu nemajetkové újmy vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod spisovou značkou 18 C 175/2022. Navíc se nejedná o veřejnou listinu, jak tvrdí žalobce.

29. Provedené důkazy soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Pokud jde o listinné důkazy, soud nemá důvod pochybovat o jejich pravosti či obsahu, když účastníci v tomto směru ničeho nenamítali. Výpověď svědka [příjmení] soud považuje za věrohodnou, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti svědka; okolnost, že svědek na žádost žalovaného pro něj objednal stěhovací firmu, nemá na jeho věrohodnost žádný vliv. Pokud jde o svědkyni [příjmení], soud její výpovědi v části, kde hovořila o tom, že si nemohli vzít žádné osobní věci a že byl žalobce první hodiny po násilném vniknutí do bytu v šoku a nebyl schopen ničeho, nevěří, neboť videozáznamy pořízenými především Policií ČR bylo vyvráceno její svědectví o tom, že vůbec neměli možnost si vzít žádné své věci jiné, než které měli na sobě, že žalobce byl v šoku a jen seděl v kuchyni a nebyl schopen ani nic dělat, ani nic říkat. Na videozáznamech je totiž vidět, že žalobce v krátké době po vniknutí žalovaného a dalších osob do bytu aktivně hovořil jak se žalovaným, tak se svou družkou paní [příjmení] i s dalšími osobami a nepůsobil dezorientovaně, ani nevykazoval žádné známky šoku. Není tedy pravda, že byl v šoku a dvě hodiny pouze seděl v kuchyni. Dále vzhledem k tomu, že z videozáznamů je patrné, že žalobce měl s paní [příjmení] dostatek času na to, aby si vzali všechny potřebné věci, neboť k tomu byl opakovaně žalovaným vyzýván, balení věcí do krabic a pytlů neprobíhalo ve spěchu, a žalobci ani paní [příjmení] nebylo žádným způsobem bráněno v tom, aby si vše potřebné vzali, a dokonce syn žalovaného žalobci pomáhal vynášet jejich věci z bytu k sousedce, je zřejmé, že svědkyně nevypovídala pravdivě ani v tomto ohledu. Rovněž její výpověď o tom, že následkem stresu utrpěného při násilném vyklizení jí začaly vypadávat vlasy, je vyvrácena lékařskou zprávou, z níž vyplývá, že vypadáváním vlasů svědkyně trpěla již v období předcházejícím. Nicméně s ohledem na níže uvedené právní hodnocení, nemají skutečnosti, o nichž svědkyně vypovídala, pro rozhodnutí ve věci zásadní význam.

30. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu: Žalovaný je, a k datu 5. 2. 2022 byl, vlastníkem předmětného bytu. Žalobce tento byt užíval společně se svou družkou [titul] [jméno] [příjmení] původně jako nájemce a po listopadu 2013 obdržel od předchozího vlastníka bytu, právního předchůdce žalovaného, výpověď z nájmu předmětného bytu, na základě které nájem zanikl v únoru roku 2014. Žalobce podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2020 č. j. 53 Co 393/2019-233 pravomocně zamítnuta. Žalovaný zajistil žalobci přístřeší v Ubytovně [část obce], vyzval jej dopisem ze dne 20. 3. 2020 k vyklizení bytu a k výzvě připojil potvrzení o obstarání přístřeší. Žalobce v reakci na tuto výzvu dopisem ze dne 8. 4. 2020 dobrovolné vyklizení odmítl. Podle textu dopisu žalobce byla výzva k vyklizení včetně potvrzení o zajištění přístřeší žalobci doručena dne 3. 4. 2020. Tedy již k tomuto datu bylo žalobci přístřeší zajištěno a byl o tom informován. Žalobce proto měl vyklidit předmětný byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší, tj. nejpozději dne 18. 4. 2020. Jelikož tak žalobce neučinil, byl podal žalovaný žalobu na vyklizení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 27 C 30/2020-71 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 51 Co 351/2020-107 byla žalobci uložena povinnost vyklidit předmětný byt do 15-ti dnů od zajištění přístřeší. Žalovaný poté žalobci pro účely exekučního řízení, když ani na základě rozsudků, jimiž mu byla uložena povinnost k vyklizení bytu, tento nevyklidil, v roce 2021 zajistil aktualizované přístřeší, a to v [místo] [místo], jak je patrné z potvrzení o zajištění přístřeší ze dne 16. 2. 2021 (č.l. 42). Vyjádření [jméno] [příjmení] (na č. l. 150) na této skutečnosti nemůže ničeho změnit, neboť jednak ze shora uvedeného vyplývá, že přístřeší bylo pro žalobce zajištěno již k datu 3. 4. 2020 a navíc k vymožení povinnosti vyklidit byt byla na návrh žalovaného nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení], přičemž Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 24. 8. 2021 č. j. 78 EXE 784/2021-70 návrh žalobce na zastavení řízení zamítl právě na základě zjištění, že žalobci bylo zajištěno přístřeší, a tuto skutečnost (tj. zajištění přístřeší) potvrdil i odvolací Městský soud v usnesení č. j. 55 Co 342/2021-89. Žalobce od roku 2016 nehradil žalovanému žádný nájem, ani úhradu za užívání bytu po zániku nájmu a nehradil ani ničeho za služby spojené s nájmem, respektive s užíváním bytu. Žalobce neudržoval byt v řádném stavu, když z fotografií je patrný neutěšený stav bytu a zdevastovaný balkon kompletně pokrytý vrstvou ptačího trusu. Žalobce odmítl dobrovolně respektovat pravomocná rozhodnutí tuzemských soudů, a v průběhu exekučního řízení opakovaně podával návrhy na zastavení exekuce či na odklad exekuce odůvodněné tvrzením o nezajištění přístřeší. Žalovaný dne 5. 2. 2022 přistoupil k vyklizení bytu, kdy uvedeného dne v dopoledních hodinách nejprve vyzýval žalobce k otevření bytu a když žalobce nereagoval, násilím dveře bytu otevřel, vnikl do bytu a pomocí najaté stěhovací firmy veškeré zařízení bytu a věci žalobce, které si žalobce nepřemístil sám, sbalil a odvezl nejprve do skladu v [obec] a poté je přemístil na další místo uložení v [obec]. Před tím, než žalovaný přistoupil k vyklízení bytu, vyzval žalobce a jeho na místě přítomnou družku [jméno] [příjmení] k tomu, aby si vzali své osobní věci, cennosti či vše, co potřebují a v tom, aby tak učinili, jim nijak nebránil. K odnesení těchto věcí žalovaný žalobce vyzýval v průběhu vyklízení bytu opakovaně. Žalobce však toto odmítal s poukazem na to, že nemají zajištěno přístřeší a mají podaný odklad exekuce. Nicméně přesto si řadu osobních věcí, především dokumentů, ale rovněž ošacení a dalších věcí, z bytu odnesl, a to ať už sám či za pomoci své družky. Některé věci, a to především šanony s doklady a výpočetní techniku, si uskladnil u sousedky. Žalobce byl v průběhu vyklízení bytu dne 5. 2. 2022 informován o místě uložení věcí vystěhovaných z bytu a stejně tak byl prostřednictvím své právní zástupkyně informován o místech uložení věcí poté, co byly přemístěny na jiné adresy. Žalobce si však vyklizené věci dosud nepřevzal.

31. Žalovaný ke dni vyklizení disponoval poznatky o tom, že jeho majetek je ničen, přičemž žalobce, který jeho byt obýval bez právního důvodu a na základě nepravé držby, mu za užívání bytu dlouhodobě ničeho neplatil a nehradil ani ceny služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu. Po vyklizení bytu byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2022, zamítnuta žaloba žalobce na ochranu rušené držby.

32. Tvrzení žalobce o tom, že mu žalovaný odcizil jeho věci, prokázáno nebylo, neb žalovaný o místě uložení věcí žalobce vždy informoval a deklaroval ochotu umožnit žalobci jejich převzetí, avšak žalobce sám tvrdil, že si věci nepřevzal z důvodu, že je nemá kam uskladnit. Za prokázané soud nemá ani tvrzení, že si žalobce se svou družkou nestihli vzít žádné věci z důvodu, že balení„ bylo v kalupu“, jak se vyjádřila svědkyně, neboť z videozáznamů není patrný žádný spěch při balení popisovaný svědkyní, ani žádné jednání, kterým by bylo žalobci bráněno v odnesení potřebných věcí, a navíc pokud celý proces vyklízení trval nejméně 6 hodin (od 10.00 hodin, přičemž ještě v 16.00 hodin – podle samotné svědkyně – nebyl ukončen), nelze dovodit, že nebylo objektivně možné si potřebné věci vzít. Rovněž pak nebylo zjištěno žádné hrubé násilí při vyklízení bytu, neb z videozáznamů nic takového není patrno, a jediný důkaz toto prokazující byla výpověď svědkyně [příjmení], pokud uvedla, že žalovaný ji chytil za ramena a chtěl ji vysunout z bytu pryč.... a následně ji .... být a začali dělat totéž jemu, ovšem této svědkyni soud nevěří z důvodů uvedených výše.

33. Podle článku 12 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod číslem 2/1993 Sb. (dále jen Listina) platí, že Obydlí je nedotknutelné. Neví dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí (odstavec 1). Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon (odstavec 2). Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku (odstavec 3).

34. Podle § 86 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) platí, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.

35. Podle § 1003 o. z. platí, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

36. Podle § 1007 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

37. Podle § 2894 odst. 1, odst. 2 o. z. platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

38. Podle § 2910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

39. Žalobce dlouhodobě užíval byt žalovaného bez právního důvodu přesto, že mu žalovaný zajistil přístřeší a že mu tato povinnost byla uložena pravomocnými rozhodnutími soudů a že k vyklizení bytu již byla nařízena exekuce, kdy v rámci exekučního řízení bylo opakovaně přezkoumáno, že žalobci přístřeší zajištěno bylo. V usnesení ze dne 8. 6. 2022 č. j. 55 Co 151/2022-32 Městský soud Praha dovodil, že žalobcova držba předmětného bytu je držba nepravá a že žalobce dlouhodobě jedná v rozporu s dobrými mravy a zneužívá právo, a proto na základě aplikace ustanovení § 1007 odst. 2 o. z. dovodil, že jednání žalovaného, jímž žalobce vypudil z (nepravé) držby tohoto bytu, bylo v souladu s právem. Jednání žalovaného, z něhož žalobce dovozuje vznik újmy, tedy nelze hodnotit jako jednání protiprávní, a proto nelze vůbec uvažovat o vzniku újmy na straně žalobce v příčinné souvislosti s tímto jednáním. Usnesení Městského soudu Praha a aspekty posuzovaného případu byly posouzeny Ústavním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 2247/22 Ústavní soud neshledal žádné důvody pro zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze a na základě zjištěného skutkového stavu odmítl námitku žalobce ohledně zásahu do obydlí podle článku 12 Listiny s odůvodněním – mimo jiné – že Městský soud v Praze, který aproboval stav, kdy žalovaný vypudil žalobce z nepravé držby svépomocí, postupoval v souladu s článkem 2 odstavec 3 Listiny, neboť šlo ze strany žalovaného o zásah, který byl v demokratické společnosti nezbytný pro ochranu jeho práv, jež byla dlouhodobě žalobcem zásadním způsobem porušována. Jednání žalovaného je s ohledem na zjištěný skutkový stav nutno posoudit jako jednání aprobované ustanovením § 1007 odst. 2 občanského zákoníku, jímž nebylo ve smyslu článku 12 odst. 3 Listiny porušeno žalobcovo právo na ochranu obydlí.

40. V předmětném sporu soud poměřoval na jedné straně právo žalobce na ochranu obydlí a na druhé straně skutečnost, že žalobce byt užíval bez právního titulu na základě nepravé držby, dlouhodobě žalovanému za bydlení ničeho neplatil, nerespektoval povinnosti, které mu byly uloženy pravomocnými rozsudky tuzemských soudů, choval se v rozporu s dobrými mravy a zneužíval svá práva. S ohledem na skutková zjištění učiněná z provedených důkazů a na závěry Městského soudu Praha vyjádřené v jeho usnesení čj. 55 Co 151/2022-32, závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti, jakož i s poukazem na další shora citovaná soudní rozhodnutí, soud jednání žalovaného, který žalobce násilím vypudil z bytu, posoudil jako jednání právem aprobované. Jelikož jednání žalovaného, pokud násilím vnikl do bytu obývaného žalobcem, není jednáním protiprávním, není splněna jedna ze základních podmínek pro vznik povinnosti hradit žalobci újmu. Žalobci tedy nemohla vzniknout újma v důsledku jednání žalovaného. Z těchto důvodu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta a soud se proto dále nezabýval prokazováním vzniku újmy ani odpovídající výše jejího odčinění.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve sporu plně úspěšný a žalobce je proto povinen zaplatit mu náklady řízení. Náklady řízení žalovaného jsou tvořeny odměnou advokáta za právní zastoupení ve výši 34 100 Kč za 11 úkonů právní služby (převzetí věci, písemná podání ze dne 28. 4. 2022, ze dne 6. 6. 2022, ze dne 18. 7. 2022, ze dne 6. 11. 2022 a ze dne 14. 12. 2022, účast u ústních jednání konaných ve dnech 29. 9. 2022, 9. 11. 2022 a 1. 2. 2023, přičemž délka jednání konaného dne 29. 9. 2022 a dne 9. 11. 2022 přesáhla dvě hodiny, proto je za účast u těchto jednání přiznána odměna za dva úkony právní služby) se sazbou po 3 100 Kč za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 11 úkonů právní služby ve výši 11 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí 45 254 Kč Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalovanému nebyla přiznána odměna za písemné podání ze dne 19. 5. 2022, neboť tímto podáním žalovaný pouze doplňoval vyjádření ze dne 28. 4. 2022 a skutečnosti zde uvedené mohl uvést právě již v podání ze dne 28. 4. 2022. Dále nebyla žalovanému přiznána odměna za podání ze dne 28. 12. 2022, když toto podání, dle jeho obsahu a rozsahu, nelze považovat za podání ve věci samé.