9 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23 510,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 990,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 8. 2. 2026 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 13 519,99 Kč s úrokem z prodlení převyšujícím úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž byla označena pod původní obchodní firmou , právnická osoba, ., domáhala po žalované zaplacení částky 23 510,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 366,13 Kč od 25. 9. 2025 do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila tím, že dne 2. 5. 2025 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně , webové stránky, , kde žalovaná požádala o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ní byla smlouva elektronicky uzavřena. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě výpisu z účtu žalované, výplatních pásek, informací poskytnutých žalovanou a lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí, registru neplatných dokladů a v databázích CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr až do výše 40 500 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 1. 6. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 24. 10. 2026. Žalobkyně vyplatila žalované převodem na její bankovní účet částku 10 000 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 9 990,25 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 190,36 Kč, smluvního úroku ve výši 12 706,68 Kč a následujících poplatků za služby: „, název, “ 21,96 Kč, „, název, “ 157,80 Kč a „Informační SMS servis“ 5,76 Kč. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná však neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 19. 5. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z listiny označené Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, název, “ č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 40 500 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaná. Ve smlouvě je uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 1,066 % denně. V závěru listiny je uvedeno „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“ a dále následuje text „Datum uzavření smlouvy: 2025-05-02“.

4. Z listiny Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že dne 2. 5. 2025 bylo zasláním autorizační platby z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, autorizováno ověření její totožnosti.

5. Z Výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ve spojení s listinou Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace, že žalovaná bydlí ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami a domácnost hospodaří se dvěma příjmy. Její výdaje na bydlení činí 3 300 Kč, další zbytné výdaje má ve výši 5 000 Kč a nezbytné výdaje ve výši 8 000 Kč. Čistý příjem žalovaná uvedla ve výši 24 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu z bankovního výpisu příjmových transakcí činila 49 910 Kč. Žalobkyně stanovila minimální výdaje žalované částkou 10 905 Kč, rezervu pro výdaje částkou 600 Kč a s ohledem na zjištěné skutečnosti určila disponibilní příjem žalované 13 000 Kč.

6. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se sdělením společnosti , právnická osoba, . ze dne 1. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, platbu ve výši 10 000 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Podle potvrzení o podání ze dne 30. 1. 2026 byla výzva odeslána žalované.

8. Další důkazy soud zamítnul pro nadbytečnost.

9. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná a jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 40 500 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalované. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu. V něm uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalované na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalované), kde měla žalovaná odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Datum uzavření smlouvy: 2025-05-02“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaná skutečně, v rámci svého klientského profilu, kliknula na opt-in volbu „Podepisuji“. Z této poznámky nelze dovodit ani to, že žalované byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaná skutečně takový úkon, kterým by projevila vůli být vázána smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinila. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu. Na základě uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že smlouvu se žalovanou platně uzavřela. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

10. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 10 000 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Soud proto žalobě podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vyhověl pouze ohledně částky 9 990,25 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnul. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost uvedené částky může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 28. 1. 2026, odeslanou 30. 1. 2026, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Ve výzvě žalobkyně stanovila žalované lhůtu k úhradě v délce 3 dnů, žalovaná je tedy od 8. 2. 2026 v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal od uvedeného data zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu požadovaný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnul. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytnul poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o platné uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání a jen z tohoto důvodu není povinen odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

12. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšná a měla by tak právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalované však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto jí soud právo na jejich náhradu nepřiznal.