9 C 72/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 142 137,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 100 123,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 10. 2022 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 42 014,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 378,92 Kč, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 111 789,31 Kč od 17. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 29 644,64 Kč od 17. 10. 2022 do 15. 11. 2022, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 29 644,64 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši přesahující úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 137 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 142 137,95 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že dne 6. 11. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu [číslo] (dále jen„ rámcová smlouva“), na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně uzavřela se žalovanou též smlouvu o úvěru č. [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 166 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím informací sdělených žalovanou. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 944 Kč, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 10,9 % ročně. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když neuhradila splátku připadající na 17. 8. 2022. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 17. 10. 2022. Dlužná částka ze smlouvy o úvěru činí na jistině celkem 111 789,31 Kč. Dále žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 6. 2022 Dodatek č. 7 k rámcové smlouvě – smlouvu o úvěru č. [číslo], jejímž podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 29 938 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru II“). Dne 27. 6. 2022 byla částka 29 938 Kč vyplacena na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 587 Kč, které byly splatné vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 17,9 % ročně. Žalovaná však ode dne 17. 8. 2022 nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 17. 10. 2022. Dlužná částka na jistině ze smlouvy o úvěru II činí 29 644,64 Kč. Žalobkyně má dále nárok na částku 704 Kč, a to konkrétně na 600 Kč za náklady na upomínání žalované a částku 104 Kč, která představuje poplatek za pojištění dle smlouvy o úvěru II. Přesto, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno. Ten však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. K ústnímu jednání konanému dne 13. 4. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, přestože byla řádně předvolána více než 10 dnů před jeho konáním. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z rámcové smlouvy ve spojení s dodatkem č. 2 k rámcové smlouvě, dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě, přehledem párování mobilního zařízení, přehledem událostí v internetovém bankovnictví a mobilní aplikací – logovacích souborů a IP adres bylo zjištěno, že žalobkyně dne 6. 11. 2019 uzavřela se žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování bankovních služeb a zřízení běžného účtu č. [bankovní účet]. Součástí rámcové smlouvy byla též smlouva o úvěru č. [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 166 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 79 měsíčních splátkách po 2 944 Kč, které byly splatné vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 10,90 % ročně. Dne 9. 12. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovanou dodatek č. 2 k rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo sjednání kontokorentního úvěru k běžnému účtu č. [bankovní účet], a to s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 18,90 % ročně. Dne 27. 6. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovanou dodatek č. 7 k rámcové smlouvě, jehož součástí byla smlouva o úvěru č. H01205012. Dodatek č. 7 k rámcové smlouvě byl uzavřen prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím mobilní aplikace, kde žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru a zároveň zde odsouhlasila znění smlouvy o úvěru, čímž došlo k podpisu smlouvy. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 29 938 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 97 měsíčních splátkách po 587 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 17,90 % ročně. Součástí úvěrové smlouvy bylo též ujednání o pojištění schopnosti splácet, za které se žalovaná zavázala platit poplatek ve výši 52 Kč měsíčně.

5. Z výpisu aplikačních dat bylo zjištěno, že žalovaná dne 30. 10. 2019 požádala o úvěr ve výši 166 000 Kč. Tato žádost byla schválena a úvěr byl poskytnut na základě smlouvy č. [číslo]. Dále žalovaná dne 27. 6. 2022 požádala o úvěr ve výši 29 000 Kč. Tato žádost byla schválena a úvěr byl poskytnut na základě smlouvy č. [číslo].

6. Z úvěrových zpráv ve spojení s potvrzením o výši příjmu a záznamem interních dat bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření rámcové smlouvy dva existující kontrakty – konkrétně kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, který byl ke dni zpracování zprávy přečerpán o 266 Kč a dále kreditní kartu s úvěrovým rámcem 64 000 Kč, kde zůstatek jistiny činil 63 990 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná předložila k prokázání příjmu potvrzení o výši příjmů od zaměstnavatele [právnická osoba] k prokázání svých čistých měsíčních příjmů, z nichž vyplývá, že za poslední tři měsíce před vystavením potvrzení činily 24 056 Kč. Ze záznamu z interních dat pak vyplynulo, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela z toho, že výdaje domácnosti na bydlení činí 6 000 Kč měsíčně a výdaje na léky-jídlo-dopravu činí 2 000 Kč měsíčně. Je zde též uveden záznam, že příjmy ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru II měla žalovaná 5 existujících kontraktů, konkrétně dva osobní úvěry – jeden ve výši 20 000 Kč, kde byla žalovaná 253 dnů v prodlení se splácením a druhý ve výši 166 000 Kč dle smlouvy o úvěru uvedené shora, dále měla žalovaná sjednán kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, kde měla vyčerpanou částku 29 736 Kč a byla v prodlení se splácením 19 dnů a dvě kreditní karty s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, přičemž v obou případech byla v průběhu trvání smlouvy opakovaně v prodlení se splácením. Ze záznamu z interních dat pak vyplynulo, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru II vycházela z toho, že výdaje domácnosti na bydlení činí 9 000 Kč měsíčně, výdaje na léky-jídlo-dopravu činí 10 000 Kč a výdaje na splátky ostatních členů činí 5 000 Kč. Je zde též uveden záznam, že žalovaná je na mateřské dovolené, její příjem z peněžité pomoci v mateřství činí 18 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu ze dne 19. 11. 2019 bylo zjištěno, že na bankovní účet vedený na jméno žalované byly dne 19. 11. 2019 převedeny finanční prostředky ve výši 166 000 Kč. Transakce je označena jako načerpání půjčky/půjčka 1.

8. Z výpisu z běžného účtu ze dne 27. 6. 2022 bylo zjištěno, že na bankovní účet vedený na jméno žalované byly dne 27. 6. 2022 převedeny finanční prostředky ve výši 29 938 Kč. Transakce je označena jako načerpání půjčky/půjčka 2.

9. Z výpisu z běžného účtu za období od 5. 9. 2022 do 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že za toto období vznikl na bankovním účtu žalované záporný zůstatek ve výši 704 Kč, a to za dvě inkasované platby označené jako účelně vynaložené náklady vymáhání (2 x 300 Kč) a za dvě inkasované platby označené jako pojištění schopnosti splácet úvěr Půjčka 2 (2 x 52 Kč).

10. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalovaná za dobu trvání úvěru uhradila celkem částku 95 227,78 Kč.

11. Z přehledu plateb ke smlouvě o úvěru II bylo zjištěno, že žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 587 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to právě předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2022, která byla žalované odeslána dne 18. 10. 2022. V předžalobní výzvě stanovila žalobkyně žalované lhůtu k úhradě dluhu do 26. 10. 2022.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

17. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou rámcovou smlouvu a dále smlouvu o úvěru a smlouvu o úvěru II. Na základě těchto smluv byl žalované zřízen bankovní účet č. [bankovní účet] a dále byly žalované poskytnuty dva úvěry v celkové výši 195 938 Kč. Částka 166 000 Kč byla na bankovní účet žalované převedena dne 19. 11. 2019 a částka 29 938 Kč byla na bankovní účet žalované převedena dne 27. 6. 2022. Při posouzení majetkových poměrů žalované, před uzavřením konkrétních smluv, vycházela žalobkyně z údajů z interního systému ohledně příjmů a výdajů žalované a dále z úvěrových zpráv na osobu žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek ze shora uvedených smluv, a to předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2022, ve které stanovila lhůtu k úhradě do 26. 10. 2022.

18. Na základě provedeného dokazovaní dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru – první dne 6. 11. 2019 a druhá dne 27. 6. 2022. Žalobkyně však neprokázala, že by před uzavřením těchto smluv řádně posoudila schopnost žalované splácet požadované úvěry. V případě první smlouvy žalobkyně prokázala, že měla ověřeny čisté měsíční příjmy žalované, které za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy činily průměrně 24 056 Kč. Žalobkyně však, ani přes výzvu soudu, nepředložila žádné důkazy prokazující, že ověřila skutečné výdaje žalované a nespoléhala se pouze na ničím nepodložená tvrzení žalované ohledně jejích pravidelných výdajů. Pokud z interních dat vyplývá, že výdaje na léky-jídlo-dopravu měly u žalované činit 2 000 Kč měsíčně, pak s tímto závěrem se lze jen těžko ztotožnit, neboť takto nízká částka jistě nemůže pokrýt výdaje na nejzákladnější životní potřeby (např. jídlo, ošacení, hygienické potřeby, doprava telekomunikační služby, léky atp.). Pokud žalovaná uvedla takto nízkou částku, měla žalobkyně s o to větší pečlivostí přistoupit k prověření skutečných výdajů žalované, zvlášť pokud se jednalo o úvěr v řádech statisíců. Navíc z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaná neplnila řádně své dosavadní závazky, když v případě kontokorentu přečerpala úvěrový rámec, což byla další indicie, která měla žalobkyni vést k tomu, aby podrobně zkoumala též pravidelné měsíční výdaje žalované. Na tomto místě je též nutno zmínit, že pokud byla v interních záznamech uvedena částka 20 000 Kč jako příjmy ostatních členů domácnosti, tak jednak žalobkyně neprokázala, že by tuto částku nějakým způsobem ověřovala a kromě toho nelze při posouzení úvěruschopnosti vycházet z příjmů dalších osob, pokud tyto osoby nejsou ze smlouvy žádným způsobem zavázány. Je tedy nutno uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila řádně schopnost žalované splácet požadovaný úvěr a nedostála tak povinnosti uložené jí v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

19. Pokud u smlouvy o úvěru II žalobkyně tvrdila, že tento úvěr poskytla v návaznosti na kontokorentní úvěr, tedy k transformování kontokorentu na jiný typ úvěru, a nebyla tudíž povinna prověřovat úvěruschopnost žalované, neboť při uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru vycházela z údajů zjištěných při uzavření smlouvy o úvěru, tak je nutno uzavřít, že jestliže před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně (jak je vysvětleno v předchozím odstavci), pak neposoudila řádně úvěruschopnost ani před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru a stejný závěr se vztahuje i na smlouvu o úvěru II, která byla uzavřena za účelem transformování smlouvy o kontokorentním úvěru. Nelze však pominout, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru II fakticky zjišťovala poměry žalované a z interních záznamů vyplynulo, že doložené příjmy žalované jsou nižší, než její výdaje (příjmy stanoveny částkou 18 000 Kč a výdaje stanoveny v součtu částkou 19 000 Kč). Na základě toho nelze dojít k jinému závěru, než že ani v tomto případě by žalobkyně neposoudila řádně schopnost žalované splácet požadovaný úvěr a nedostála tak povinnosti uložené jí v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Navíc z úvěrové zprávy zpracované před uzavřením smlouvy o úvěru II vyplynulo, že žalovaná měla 5 existujících kontraktů (u nichž součet jistin a úvěrových rámců činil 416 000 Kč) a téměř u všech byla v prodlení s jejich splácením. Žalobkyně též měla informaci o tom (byť nepodloženou), že žalovaná čerpá mateřskou dovolenou a pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši 18 000 Kč, z čehož bylo možné usuzovat, že žalovaná bude po uplynutí mateřské dovolené zřejmě pobírat pouze rodičovský příspěvek a její pravidelné měsíční příjmy se tudíž ještě sníží. Díky všem těmto informacím si žalobkyně musela být vědoma toho, že žalovaná nebude v budoucnu schopna požadovaný úvěr splácet.

20. S ohledem na závěry ohledně neposouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně dospěl soud k závěru, že na smlouvu o úvěru i na smlouvu o úvěru II je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu § 588 o. z. Z citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná a to přesto, že zákon č. 257/2016 Sb. pro takovýto případ nestanoví explicitně sankci absolutní neplatnosti.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru II, nemohl z takových smluv žalované vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky či smluvní úroky. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalované celkem částku 195 938 Kč (166 000 Kč + 29 938 Kč), vzniklo na straně žalované v této výši bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná již žalobkyni uhradila celkem částku 95 814,78 Kč (95 227,78 Kč + 587 Kč), činí bezdůvodné obohacení na straně žalované částku 100 123,22 Kč (195 938 Kč – 95 814,78 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 100 123,22 Kč podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. a ve zbývajícím rozsahu (42 014,73 Kč) ji jako nedůvodnou zamítl, a to včetně poplatků a příslušenství požadovaného v souladu se smlouvou o úvěru a smlouvou o úvěru II.

22. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 100 123,22 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 17. 10. 2022 (odeslaným dne 18. 10. 2022) vyzvána k uhrazení dlužné částky do 26. 10. 2022. Tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná byla na základě této výzvy povinna dlužnou částku uhradit právě do 26. 10. 2022 a od následujícího dne je v prodlení s úhradou dlužné částky a od tohoto dne byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

24. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

25. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 67 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 33 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 34 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 686 Kč a náhradou hotových výdajů žalobkyně ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (sepis žaloby a výzva k plnění) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 6 286 Kč a 34 % z této částky po zaokrouhlení činí 2 137 Kč.