9 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: Telpyn a.s., IČO 23028483 sídlem Husitská 344, 130 00 Praha 3 zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 186 727,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 178 268,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně od 27. 7. 2025 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 8 459,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 748,40 Kč, úrokem 9,99 % ročně z částky 184 604,33 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 120,79 Kč a s úrokem z prodlení převyšujícím úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 40 249 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 186 727,33 Kč s níže specifikovaným příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 17. 11. 2022 Smlouvu , název, č. , číslo, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 120 měsíčních splátkách po 2 641,91 Kč, splatných vždy 20. den v měsíci. Jelikož žalovaný nesplácel řádně a včas poskytnutý úvěr, žalobkyně dne 11. 7. 2024 přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužnou částku tvoří neuhrazená jistina ve výši 184 604,33 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 748,40 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 120,79 Kč a poplatky ve výši 2 123 Kč. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, dne 27. 5. 2025 a od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025, kterou společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání dne 19. 5. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z návrhu Smlouvy , název, č. , číslo, včetně certifikátů, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou 9,99 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných 15. den v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 12. 2022. Návrh obsahuje elektronický podpis žalovaného ze dne 17. 11. 2022 13:28:35 hodin.

4. Z dopisu ze dne 17. 11. 2022 soud zjistil, že obsahuje akceptaci návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze strany , právnická osoba, . ve znění návrhu žalovaného ze dne 17. 11. 2022.

5. Z listiny označené údaje klienta soud zjistil, že obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného, podle kterých žalovaný žije v Písku a je daňovým rezidentem České republiky, a dále jsou zde uvedeny údaje z občanského průkazu žalovaného, tj. číslo, vydavatel a doba platnosti.

6. Podle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala podle evropských regulatorních standardů a interních pravidel, která dlouhodobě podléhají kontrole České národní banky. Hodnocení vycházelo z interních i externích dat, včetně kontroly tvrdých KO kritérií, údajů z úvěrových registrů BRKI/NRKI/SOLUS, analýzy příjmů a výdajů klienta, antifraud kontrol a skóringových modelů. Byla posouzena míra úvěrového zatížení žalovaného a na základě sociodemografického profilu, platební morálky u stávajících úvěrových produktů, transakčního chování na běžných účtech a odpovědí externích úvěrových registrů bylo určeno celkové skóre žalovaného. Jako pravidelné výdaje jsou uvedeny splátky úvěrů, náklady na domácnost a bydlení, životní minimum bez uvedení konkrétních částek, které se stanovují porovnáním deklarované výše se statistickými daty podle místa bydliště. Na základě průměrného příjmu 36 815 Kč a celkového vyhodnocení rizik neshledala právní předchůdkyně žalobkyně pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a dne 17. 11. 2022 úvěr schválila.

7. Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z regionálních nákladů ve výši 9 523 Kč, deklarovaného příjmu 40 000 Kč a zjištění z úvěrových registrů, podle nichž žalovaný neměl žádné interní ani externí měsíční splátky ani úvěrové limity. Příjem žalovaného byl v době výpočtu vyhodnocen ve výši 36 815 Kč a zpětně dopočtený příjem, na jehož základě byla nabídka vytvořena, činil 37 153 Kč.

8. Z výpisu spotřebitelského úvěru soud zjistil, že počáteční výše úvěru ke dni 17. 11. 2022 činila 200 000 Kč. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s hrazením dílčích částek. Ke dni 31. 7. 2024 činila dlužná jistina 184 604,33 Kč, poplatky 1 213 Kč, úroky 10 748,40 Kč a úroky z prodlení 120,79 Kč. Za období od 17. 11. 2022 do 31. 7. 2024 uhradil žalovaný splátky v celkové výši 21 731,76 Kč.

9. Dopisem ze dne 5. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky do 12. 2. 2024. Výzva byla zpoplatněna částkou 499 Kč.

10. Dopisem ze dne 11. 7. 2024 , právnická osoba, . prohlásila úvěr za splatný ke dni 11. 7. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/17 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, dne 27. 5. 2025 ve spojení s potvrzením úplaty ze dne 6. 6. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost , právnická osoba, , o čemž byl žalovaný písemně informován.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2025/05 uzavřené dne 6. 6. 2025 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 ve spojení s podacím archem ze dne 18. 7. 2025 vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy.

14. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 9,99 % v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici informace poskytnuté žalovaným, výši příjmu zjištěnou z příchozích plateb na bankovním účtu žalovaného a výsledky lustrace v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, a dále v registrech IBL, BRKI, NRKI a SOLUS. Příjem žalovaného činil 36 815 Kč, po zpětném dopočtení pak 37 153 Kč, regionální náklady byly určeny částkou 9 523 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla nejprve ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila žalobkyni.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení, zda je žalovaný schopen splácet poskytnutý úvěr, z informací zjištěných lustrací žalovaného v dostupných registrech, z příjmů a výdajů žalovaného a celkového skóringu, přičemž jediným konkrétně specifikovaným a ověřeným údajem byla výše příjmu žalovaného. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy nijak nezjišťovala pravidelné výdaje žalovaného. Namísto toho při hodnocení finanční situace žalovaného použila pouze tzv. regionální náklady ve výši 9 523 Kč, které však neodrážejí jeho individuální finanční poměry. Takový postup nelze považovat za dostatečné a řádné prověření úvěruschopnosti, neboť je vyžadováno posouzení založené na konkrétních a ověřených údajích o skutečných příjmech a výdajích spotřebitele. Nahrazení individuálního zjišťování výdajů obecnou paušální částkou neumožňuje spolehlivě posoudit, zda byl žalovaný schopen úvěr splácet, a neodpovídá tak požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, má žalobkyně v souladu s § 87 odst. 1 tohoto zákona nárok pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, který činí 178 268,24 Kč (rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a souhrnnou výší uhrazených splátek). Soud proto žalobě na základě citovaných ustanovení vyhověl právě co do uvedené částky, a ve zbývajícím rozsahu ji, včetně odpovídající části požadovaného příslušenství, jako nedůvodnou zamítnul. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 178 268,24 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 18. 7. 2025, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vrácení poskytnuté jistoty spotřebitelského úvěru. Jestliže žalovaný ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy dlužnou částku neuhradil, náleží žalobkyni od následujícího dne úrok z prodlení, který soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť mezi účastníky nebyl spor ohledně splatnosti dluhu.

19. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ).

20. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz , právnická osoba, . Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

21. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, její neúspěch spočíval pouze v nepatrné části, má proto právo na náhradu svých nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokátky za právní zastoupení ve výši 25 740 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) se sazbou po 8 580 Kč za 1 úkon podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 470 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 40 249 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.