9 C 75/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 181 251,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 78 105,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 2. 2026 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 103 145,51 Kč s úrokem z prodlení převyšujícím zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se pod původní obchodní firmou , právnická osoba, . domáhala po žalovaném zaplacení částky 181 251,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 83 442,78 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila tím, že dne 15. 5. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně , webové stránky, , kde žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z účtu žalovaného, výplatních pásek, informací poskytnutých žalovaným a lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí, registru neplatných dokladů a databázích CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 14. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 25. 6. 2026. Žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho bankovní účet v dílčích platbách celkem částku 128 201 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, přičemž na svůj dluh uhradil pouze částku 50 096,87 Kč, žalobkyně proto úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 78 105,87 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 1 472,58 Kč, smluvního úroku ve výši 79 009,30 Kč a poplatku za službu „, název, “ 3 864,33 Kč. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný však dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 28. 5. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, proto byla věc projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z listiny označené Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 80 000 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 0,933 % denně. V závěru listiny je uvedeno „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“ a dále následuje text „Datum uzavření smlouvy: 2024-05-15“.

4. Z listiny Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že dne 15. 5. 2024 bylo zasláním autorizační platby z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, autorizováno ověření jeho totožnosti.

5. Z BankID výpisu soud zjistil, že obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného a dále údaje z dokladu totožnosti žalovaného, tj. číslo, vydavatel a doba platnosti.

6. Z Výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ve spojení s listinou Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace, že žalovaný bydlí ve společné domácnosti s další osobou, kde společně hospodaří se dvěma příjmy. Jeho výdaje na bydlení činí 8 500 Kč, další zbytné výdaje má ve výši 2 000 Kč a nezbytné výdaje ve výši 10 000 Kč. Čistý příjem žalovaný uvedl ve výši 42 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu z bankovního výpisu příjmových transakcí činila 44 311 Kč. Žalobkyně stanovila minimální výdaje žalovaného částkou 11 980 Kč, rezervu pro výdaje částkou 500 Kč a s ohledem na zjištěné skutečnosti určila disponibilní příjem žalovaného 26 500 Kč.

7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se sdělením společnosti , právnická osoba, . ze dne 16. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, celkem částku 128 202,73 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Podle potvrzení o podání byla výzva odeslána žalovanému dne 1. 2. 2026.

9. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný a jejím předmětem je poskytnutí úvěru až do výše 80 000 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalovaného. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu. V něm uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalovaného), kde měl žalovaný odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Datum uzavření smlouvy: 2024-05-15“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaný skutečně, v rámci svého klientského profilu, kliknul na opt-in volbu „Podepisuji“. Z této poznámky nelze dovodit ani to, že žalovanému byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaný skutečně takový úkon, kterým by projevil vůli být vázán smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinil. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu. Na základě uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že smlouvu se žalovaným platně uzavřela. Žalovanému proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.

10. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 128 202,73 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Soud proto žalobě podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vyhověl pouze ohledně částky 78 105,87 Kč (jelikož část jistiny ve výši 50 096,86 Kč žalovaný žalobkyni uhradil již před podáním žaloby) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost uvedené částky může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 28. 1. 2026, odeslanou 1. 2. 2026, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Ve výzvě žalobkyně stanovila žalované lhůtu k úhradě v délce 3 dnů, žalovaný je tedy od 10. 2. 2026 v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal od uvedeného data zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu požadovaný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnul. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o platné uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání a jen z tohoto důvodu není povinen odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

12. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud právo na jejich náhradu nepřiznal.