9 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 2. 2018 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., s odůvodněním, že její právní předchůdce ([právnická osoba] s. r. o.) uzavřel se žalovaným dne 22. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím webového rozhraní právního předchůdce žalobkyně [webová adresa] a SMS zpráv. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo k uzavření smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 2 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku nejpozději do 12. 2. 2018, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč. Žalovaný však ve sjednané lhůtě dlužnou částku neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] s. r. o. na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2018. Přesto, že byl žalovaný opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na bankovní účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] a poznámkou„ [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] odeslana“ byla dne 22. 1. 2018 odeslána platba ve výši 2 000 Kč z bankovního účtu č. [bankovní účet]. Pohledávka původního věřitele uplatněná proti žalovanému ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2018 byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2018. Žalobkyní předložená smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou právní předchůdce žalobkyně, investor a žalovaný (dlužník). Předmětem smlouvy je poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, za kterou se dlužník zavazuje uhradit též poplatek ve výši 500 Kč. Tato smlouva však neobsahuje podpisy smluvních stran. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalovaného na webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, který měl dle tvrzení žalobkyně vyplnit žádost o poskytnutí zápůjčky, kterou odeslal právnímu předchůdci žalobkyně a zároveň při odeslání odsouhlasil seznámení se s obchodními podmínkami, obsahem návrhu smlouvy o zápůjčce a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. K prokázání tohoto tvrzení však žalobkyně nepředložila, ani neoznačila žádné důkazy, a to ani přesto, že k tomu byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2022 č. j. 9 C 76/2022-21. Je tak nutno uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že i kdyby žalobkyně prokázala samotné uzavření smlouvy, tak neprokázala též, že její právní předchůdce řádně posoudil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno samotné uzavření smlouvy, nebude soud podrobně rozvádět závěry ohledně neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a důsledky z toho vyplývající.

5. Žalobkyně neprokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy, proto nemohlo být žalobě vyhověno. Žalobní nárok nebylo možno posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, neboť ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 22. 1. 2018 [jméno] [příjmení], který byl zároveň v období od 22. 1. 2018 do 31. 12. 2018 jedinou osobou s dispozičními právy k tomuto účtu. Jelikož žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy, ani že částku 2 000 Kč poskytla právě žalovanému, když bankovní účet, na který byla částka 2 000 Kč poskytnuta, nebyl v jeho vlastnictví, ani žalovaný k tomuto účtu neměl v rozhodné době dispoziční oprávnění, byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

6. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil zápůjčku, která mu byla poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.