9 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 10. 2025 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 7 756 Kč s úrokem 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do 25. 12. 2025, s úrokem 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení převyšujícím úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 416 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 35 255 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 6. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím samostatného zprostředkovatele , právnická osoba, K podpisu smlouvy došlo tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč, kterou žalovaný pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy převedla na bankovní účet žalobkyně. K doručování písemností mezi žalobkyní a žalovaným slouží tzv. schránka zákazníka zřízená na webových stránkách , webové stránky, , chráněná individuálním jménem a přístupovým heslem obsaženým ve smlouvě. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména na základě ověřeného příjmu žalovaného ze zaměstnání a čestných prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, dále lustrací žalovaného v dostupných rejstřících a se zohledněním normativních nákladů na bydlení a životního minima. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na bankovní účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem částku 40 000 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy ke 20. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky nastala dne 20. 7. 2025. Žalovaný nesplácel řádně a včas poskytnutý úvěr, žalobkyně proto úvěr ke dni 25. 9. 2025 zesplatnila. V souvislosti s odeslanými upomínkami má žalobkyně nárok na částku 300 Kč (3x 100 Kč) představující účelně vynaložené náklady na jejich odeslání. Dlužná částka činí 32 048 Kč a sestává z dlužných splátek v celkové výši 4 800 Kč a zesplatnění části jistiny 27 248 Kč. Žalobkyně dále požaduje dlužné úroky ve výši 2 048 Kč, smluvní pokutu za celkem 3 opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za období od 26. 9. 2025 do 8. 11. 2025 v celkové výši 1 410 Kč. Před podáním žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však neuhradil ničeho.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč, sestávající ze spotřebitelského úvěru ve výši 27 500 Kč a provize hrazené přímo zprostředkovateli ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkem 40 000 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, nejpozději do 20. 7. 2027, zápůjční úroková sazba přitom činila 28,17 % ročně. Pro účely doručování byla žalovanému zřízena datová schránka, přístupná na webové stránce , webové stránky, po zadání přístupových údajů uvedených v záhlaví smlouvy. Samostatným zprostředkovatelem je podle smlouvy , právnická osoba, ., zastoupená pověřenou zaměstnankyní , jméno FO, . V závěru smlouvy je uvedeno: Zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru. Způsob uzavření smlouvy elektronickou formou prostřednictvím tzv. verifikační platby je popsán tak, že zákazník pošle ze svého účtu na bankovní účet poskytovatele částku 1 Kč pod variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy.

3. Ze záznamů o vložení dokumentu do systému vyplývá, že dne 6. 6. 2025 v 15:19:09 uživatel , jméno FO, vložil dokument do systému. Dne 10. 6. 2025 v 20:34:19 byl dokument podepsán z IP adresy 77.92.215.41.

4. Z obsahu automaticky vygenerovaného e-mailu soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že jeho žádost o úvěr byla schválena a vyzvala ho k podepsání dokumentů uložených ve schránce přístupné na adrese , webové stránky, po zadání přihlašovacího jména a hesla uvedeného ve smlouvě. Dále vyzvala žalovaného k provedení platby ve výši 1 Kč na účet č. , č. účtu, označené variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . ze dne 10. 6. 2025 vyplývá, že z bankovního účtu č. , č. účtu, byla dne 10. 6. 2025 provedena platba ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, ve výši 1 Kč, označená variabilním symbolem , var. symbol, .

6. Z čestného prohlášení o výdajích a příjmech spotřebitele soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je svobodný a bezdětný, jeho výdaje související s bydlením činí 4 000 Kč, měsíčně vynakládá 0 Kč na splátky úvěrů, žádné pojištění ani výživné nehradí. Jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 35 000 Kč, jiný příjem nemá.

7. Z výplatních pásek žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíce duben a květen 2025 ve spojení s potvrzeními o příchozích platbách ze dne 6. 6. 2025 soud zjistil, že mzda žalovaného činila v roce 2025 v únoru 34 577 Kč, v dubnu 32 950 Kč, v květnu 35 419 Kč a v červnu 31 082 Kč.

8. Z čestného prohlášení o závazcích spotřebitele a o výdajích spotřebitele soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční řízení, není v úpadku ani v hrozícím úpadku a smlouvu uzavřel vědom si následků nesplácení úvěru.

9. Podle výsledku prověření ze dne 9. 6. 2025 nebyl pro osobu žalovaného v Centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku nalezen žádný záznam.

10. Z potvrzení odchozí platby od společnosti , právnická osoba, ve spojení se snímkem z aplikace mobilního bankovnictví soud zjistil, že žalovaný provedl 19. 5. 2025 SIPO platbu ve výši 7 461 Kč nazvanou Nájem.

11. Podle prohlášení samostatného zprostředkovatele ze dne 6. 6. 2025 má žalovaný mikropůjčku od věřitele Zonky se splátkou 1 860 Kč měsíčně.

12. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ve spojení s oddílem Další údaje o zákazníkovi ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v podnájmu, nemá žádné další splátky úvěrů ani jiné výdaje, jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a výdaje na bydlení má ve výši 4 000 Kč měsíčně. Podle doložených údajů činí průměr příjmů žalovaného 33 507 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 7 461 Kč měsíčně a měsíční splátka dalších úvěrů 1 860 Kč. Žádné jiné výdaje zjištěny nebyly. Normativní náklady na bydlení představuje částka 13 737 Kč, životní minimum činí 4 860 Kč a nezabavitelná částka je 12 398 Kč. Zbývající částku zákazníka určila žalobkyně ve výši 22 586 Kč.

13. Z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . ze dne 8. 11. 2025 vyplývá, že z bankovního účtu č. , č. účtu, byla dne 11. 6. 2025 provedena platba ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, ve výši 27 500 Kč, označená variabilním symbolem , var. symbol, .

14. Z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . ze dne 8. 11. 2025 vyplývá, že z bankovního účtu č. , č. účtu, byla dne 11. 6. 2025 provedena platba ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, ve výši 2 500 Kč, označená variabilním symbolem , var. symbol, .

15. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 048 Kč do 7 dní od odeslání výzvy. Podle podacího lístku byla výzva odeslána 25. 9. 2025.

16. Účastníci uzavřeli dne 10. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému Úvěr ve výši 30 000 Kč tím způsobem, že částku 27 500 Kč převedla na bankovní účet žalovaného a provizi ve výši 2 500 Kč odeslala na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 28,17 % ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla žalobkyně k dispozici informace poskytnuté žalovaným, čestná prohlášení žalovaného o jeho příjmech, výdajích a závazcích a absence záznamů v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí. Příjem žalovaného za období od února do června 2025 činil průměrně 33 507 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného představuje částka 7 461 Kč vynakládaná na bydlení a splátka mikropůjčky ve výši 1 860 Kč. Žalobkyně vypočetla, že žalovaný má po zaplacení výdajů na bydlení a splátky úvěrů (včetně toho poskytnutého žalobkyní) k dispozici měsíčně částku 22 586 Kč.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela zejména z informací sdělených žalovaným ohledně příjmů, výdajů a závazků formou čestného prohlášení a z částek normativních nákladů na bydlení a životního minima. Kromě výše příjmu žalovaného pravdivost sdělených údajů však nijak neověřovala. Žalovaný uvedl částku 7 461 Kč jako výdaje na bydlení a doložil úhradu SIPO označeného jako Nájem. Z těchto podkladů však nelze mít bez dalšího za prokázané, že jde o úplnou výši nákladů, ani zda částka zahrnuje energie či další služby. Z provedených důkazů rovněž neplyne, že by žalobkyně ověřila skutečnou výši nákladů, například předložením podnájemní smlouvy nebo jiných relevantních dokladů. Žalobkyně kromě uvedených nákladů na bydlení a splátek úvěrů nezohlednila při určení zbývající částky zákazníka žádné další výdaje, které má nepochybně každý jedinec (např. na jídlo, telefon, hygienické potřeby nebo oblečení), a přestože ve formuláři uvedla výši životního minima, tak nezapočítala ani to, přestože uvedené výdaje nelze pouhým započtením částky životního minima nahradit. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou zákonem stanovenou povinnost, jelikož posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprovedla s odbornou péčí, ale pouze od doloženého průměrného měsíčního příjmu žalovaného odečetla výdaje na bydlení a splátky, aniž zjišťovala jeho další nezbytné výdaje.

20. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, má žalobkyně v souladu s § 87 odst. 1 tohoto zákona nárok pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, který činí 27 500 Kč. Soud proto žalobě na základě citovaných ustanovení vyhověl co do částky 27 499 Kč, neboť 1 Kč žalovaný zaplatil žalobkyni prostřednictvím tzv. verifikační platby, a ve zbývajícím rozsahu ji, včetně odpovídající části požadovaného příslušenství, jako nedůvodnou zamítnul. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 27 499 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 25. 9. 2025, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vrácení poskytnuté jistoty spotřebitelského úvěru. Jestliže žalovaný ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy dlužnou částku neuhradil, náleží žalobkyni od následujícího dne úrok z prodlení, který soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť mezi účastníky nebyl spor ohledně splatnosti dluhu.

21. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 78 %, soud proto od jejího úspěchu odečetl její neúspěch v rozsahu 22 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 56 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou po 700 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 411 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 4 315 Kč, z toho 56 % po zaokrouhlení činí 2 416 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.