9 C 89/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o určení oprávněného dědice

I. Určuje se, že žalobkyně je oprávněným dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], posledně bytem [adresa], zemřelé dne [datum].

II. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni celou pozůstalost po zůstavitelce [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 791 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou oprávněného dědice určení, že je dědičkou zůstavitelky [jméno] [příjmení] a domáhala se dále, aby žalované bylo uloženo vydat jí celou pozůstalost po zůstavitelce. Žalobu odůvodnila tím, že Okresní soud v Písku vydal dne [datum] ve věci dědictví po paní [jméno] [příjmení] dědické rozhodnutí č. j. [číslo jednací], na základě kterého připadlo dědictví po zůstavitelce jako odúmrť České republice, neboť v pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že dědictví nenabyl žádný dědic. Avšak žalobkyně je oprávněným dědicem po zůstavitelce, a to na základě zákonné dědické posloupnosti, když žalobkyně je dědicem v šesté dědické třídě, neboť zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla sestřenicí žalobkyně. V uvedeném řízení o pozůstalosti však se žalobkyní nebylo jako s oprávněným dědicem jednáno, a proto se svou žalobou domáhala svého práva k pozůstalosti po zůstavitelce. Pozůstalost, kterou tvoří dům s pozemky v [obec], drží stát jako nepravý dědic.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že z důvodu, že nebyl doložen žádný doklad o příbuzenství, odkázala žalobkyni s případným uplatněním nároku na soudní řízení. Žalovaná neeviduje žádnou žádost žalobkyně o vydání dědictví, nebyl jí předložen žádný doklad o příbuzenství a navíc bude muset uplatňovat vůči žalobkyni náklady, které vynaložila na pasiva dědictví a na vyvezení odpadů z nemovitosti. Pokud žalobkyně doloží své dědické právo a bude prokázán její nárok na pozůstalost, je žalovaná připravena jednat o smírném řešení věci.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně soudu sdělila výsledek jednání se žalovanou ohledně možnosti smírného vyřešení sporu, a sice že žalovaná žalobkyni na její žádost odpověděla, že jí majetek nevydá, dokud ze strany žalobkyně nebude prokázána příbuznost, přitom však žalobkyně žalovanou informovala, že předmětné údaje jí příslušná matrika nezpřístupní.

4. Žalovaná po té dále namítala, že v daném řízení jde o nápravu deklaratorního rozhodnutí o dědictví, které vydal Okresní soud v Písku. Navíc do nemovitosti již bylo ze strany žalované investováno. Žalobkyně se nezúčastnila předběžného projednání dědictví, se svým nárokem se ozvala až po dlouhé době od úmrtí zůstavitelky a vůbec se nestarala o to, zda zůstavitelka žije či nežije, čili nedbala řádně o svá práva. Není také zřejmé, zda žalobkyně nemá další sourozence. Protože se v daném řízení jedná o majetek nezanedbatelné hodnoty, a protože je třeba, aby v rozhodnutí byla vyřešena i pasiva pozůstalosti a aby bylo určeno, že žalobkyně odpovídá za dluhy dědictví, a vzhledem k tomu, že požadovaným rozsudkem má být napraveno rozhodnutí soudu o dědictví, je zřejmé, že žalovaná nezavdala příčinu k soudnímu řízení.

5. Žalobkyně u ústního jednání konaného dne [datum] uvedla, že nemá žádné žijící sourozence, neboť dva její sourozenci již nejsou naživu.

6. Z rodného listu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se narodila dne [datum] otci [jméno] [příjmení], narozenému [datum] a matce [jméno] [příjmení], přičemž rodiči otce žalobkyně byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozená [příjmení].

7. Z rodného listu zůstavitelky [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jejím otcem byl [příjmení] [příjmení], [datum narození] a matkou byla [jméno] [příjmení].

8. Rodným listem [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bylo prokázáno, že rodiči otce žalobkyně [jméno] [příjmení] byli [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození].

9. Rodným listem [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bylo prokázáno, že rodiči otce zůstavitelky [jméno] [příjmení] byli [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození].

10. Z usnesení Okresního soudu v Písku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ve věci projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], rozhodl soud tak, že mimo jiné potvrdil, že celé dědictví připadlo státu, tj. [země] – [anonymizováno 7 slov], a to z důvodu, že zůstavitelka nezanechala dědickou smlouvu, závěť, ani žádné dědice ze zákona.

11. Z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitosti, které tvoří pozůstalost po zůstavitelce, jsou evidovány ve vlastnictví žalované.

12. Ze záznamů do spisu bylo zjištěno, že dne [datum] sdělila žalované dcera žalobkyně paní [příjmení], že se domnívá, že její matka, tj. žalobkyně by měla být dědičkou nemovitých věcí v [katastrální uzemí], které stát získal na základě dědictví po [jméno] [příjmení] usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací], neboť žalobkyně je přímou sestřenicí zůstavitelky. Dne [datum] pak sdělila dcera žalobkyně telefonicky žalované údaje žalobkyně s tím, že žalobkyně bude uplatňovat dědický nárok na majetek státu.

13. Z vyjádření [anonymizováno 7 slov] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že se [anonymizováno] stal vlastníkem majetku z dědictví po [jméno] [příjmení], že dne [datum] obdržela podnět žalobkyně (prostřednictvím její dcery paní [příjmení]), který je uplatněním sporného nároku třetí osoby vůči majetku nabytému podle § 13 zákona o majetku státu, a proto byl zastaven proces vypořádání majetku a žalobkyně byla odkázána na uplatnění nároku k majetku státu u soudu s tím, aby do 30 dnů doložila, že nárok byl v této lhůtě uplatněn.

14. Korespondencí ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně sdělil žalované, že žalobkyně uplatnila svůj nárok oprávněného dědice u soudu.

15. Podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. platí, že tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

16. Podle § 1640 odst. 1 občanského zákoníků č. 89/2012 Sb. platí, že nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů, každé stejným dílem.

17. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil podle § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl při tom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci, soud učinil následující skutkové a právní závěry. Zůstavitelka byla sestřenicí žalobkyně. Rodiče zůstavitelky byli [příjmení] [příjmení] ([číslo]) a [jméno] [příjmení], a rodiče žalobkyně byli [jméno] ([číslo]) [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Společnými prarodiči žalobkyně a zůstavitelky byli [jméno] ([číslo]) a [jméno] ([číslo]) [příjmení], kteří byli rodiče bratrů [jméno] ([číslo]) a [obec] ([číslo]) Pešicových. Žalobkyně je dědicem v šesté dědické skupině v po [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum]. Dne [datum] soud rozhodl ve věci dědictví po [jméno] [příjmení] usnesením č. j. [číslo jednací] tak, že potvrdil, že celé dědictví, které tvoří mimo jiné dům s pozemky v obci [obec], [katastrální uzemí], připadlo [anonymizováno], a sice [země] – [anonymizováno 7 slov]. V pozůstalostním řízení nebylo se žalobkyní jako s dědičkou po zůstavitelce jednáno. Pozůstalost po zůstavitelce drží stát jako nepravý dědic. Bylo tak prokázáno, že žalobkyně je oprávněným dědicem po zůstavitelce na základě zákonné dědické posloupnosti podle § 1640 odst. 2 občanského zákoníku, a to v šesté dědické třídě a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno, tedy bylo určeno, že žalobkyně je oprávněným dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení] a žalované bylo uloženo vydat žalobkyni celou pozůstalost po zůstavitelce.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši [částka] za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, účast u ústního jednání dne [datum]) se sazbou po 2 500 Kč za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) a za 3 úkony právní služby (písemná podání ze dne [datum] a [datum] a účast u vyhlášení rozsudku dne [datum]) se sazbou po 1 250 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, dále náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby ve výši 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 25 791 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za jednání s protistranou dne [datum], když žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz prokazující, že tato porada proběhla. Dále je potřeba uvést, že za podání ze dne [datum] a [datum] přiznal soud žalobkyni odměnu pouze ve výši jedné poloviny sazby, a to podle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), když tato podání nejsou podáními ve věci samé (obsahují vyjádření ohledně zaslání/nezaslání předžalobní výzvy a ohledně mimosoudního jednání účastníků), nicméně vzhledem k jejich obsahu a náročnosti dospěl soud k závěru, že je na místě přiznat žalobkyni odměnu za tato podání, a to právě ve výši jedné poloviny sazby.

19. Soud neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 143 o. s. ř. Z ustanovení § 16 zákona č. 219/2000 Sb. totiž plyne, že příslušná organizační složka státu je povinna odkázat osobu, jež vznesla sporný nárok ke konkrétnímu majetku ve vlastnictví státu, na soud. Spornost nároku žalobkyně, jakožto podmínka obligatorního soudního řízení, však v dané věci nebyla dána, neboť nárok se opíral o příbuzenský poměr žalobkyně k zůstavitelce, a ohledně příbuzenství neexistoval žádný spor, neboť šlo pouze o doložení příbuzenské posloupnosti. Pokud žalobkyně sdělila žalované, že příbuzenský vztah sama prokázat nemůže, jelikož jí matrika odmítá vydat příslušné listiny, nic nebránilo žalované, aby si příslušné rodné listy prokazující příbuzenskou posloupnost na matrice vyžádala sama. Kdyby tak žalovaná učinila, bylo by postaveno na jisto, že žalobkyně je dědičkou v šesté dědické skupině, a to bez nutnosti vést soudní řízení. Nelze proto dovodit, že žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby. Aplikaci § 143 o. s. ř. nemůže založit ani tvrzení žalované, že smírnému vypořádání nároku brání to, že do dědictví patří pasiva, neboť otázka pasiv není předmětem soudního rozhodnutí o žalobě oprávněného dědice. Ani skutečnost, že žalobkyně se o svá práva přihlásila až s poměrně velkým časovým odstupem, nemůže založit spornost nároku. Spornost nároku pak není možno dovodit ani z tvrzení žalované, že do nemovitostí již byly vloženy značné investice a ani skutečnost, že soudním rozhodnutím má být napraveno deklaratorní rozhodnutí zdejšího soudu o dědickém právu. Žádná z uvedených skutečností nezakládá spornost nároku žalobkyně, přičemž jedině spornost nároku by opodstatňovala povinnost žalované vyzvat žalobkyni k podání žaloby.