9 C 89/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované o určení oprávněného dědice

I. Určuje se, že žalobkyně je oprávněným dědicem zůstavitelky jméno příjmení, narozené dne datum, posledně bytem adresa, zemřelé dne datum.

II. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni celou pozůstalost po zůstavitelce jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 791 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou oprávněného dědice určení, že je dědičkou zůstavitelky jméno příjmení a domáhala se dále, aby žalované bylo uloženo vydat jí celou pozůstalost po zůstavitelce. Žalobu odůvodnila tím, že Okresní soud v Písku vydal dne datum ve věci dědictví po paní jméno příjmení dědické rozhodnutí č. j. číslo jednací, na základě kterého připadlo dědictví po zůstavitelce jako odúmrť České republice, neboť v pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že dědictví nenabyl žádný dědic. Avšak žalobkyně je oprávněným dědicem po zůstavitelce, a to na základě zákonné dědické posloupnosti, když žalobkyně je dědicem v šesté dědické třídě, neboť zůstavitelka jméno příjmení byla sestřenicí žalobkyně. V uvedeném řízení o pozůstalosti však se žalobkyní nebylo jako s oprávněným dědicem jednáno, a proto se svou žalobou domáhala svého práva k pozůstalosti po zůstavitelce. Pozůstalost, kterou tvoří dům s pozemky v obec, drží stát jako nepravý dědic.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že z důvodu, že nebyl doložen žádný doklad o příbuzenství, odkázala žalobkyni s případným uplatněním nároku na soudní řízení. Žalovaná neeviduje žádnou žádost žalobkyně o vydání dědictví, nebyl jí předložen žádný doklad o příbuzenství a navíc bude muset uplatňovat vůči žalobkyni náklady, které vynaložila na pasiva dědictví a na vyvezení odpadů z nemovitosti. Pokud žalobkyně doloží své dědické právo a bude prokázán její nárok na pozůstalost, je žalovaná připravena jednat o smírném řešení věci.

3. Podáním ze dne datum žalobkyně soudu sdělila výsledek jednání se žalovanou ohledně možnosti smírného vyřešení sporu, a sice že žalovaná žalobkyni na její žádost odpověděla, že jí majetek nevydá, dokud ze strany žalobkyně nebude prokázána příbuznost, přitom však žalobkyně žalovanou informovala, že předmětné údaje jí příslušná matrika nezpřístupní.

4. Žalovaná po té dále namítala, že v daném řízení jde o nápravu deklaratorního rozhodnutí o dědictví, které vydal Okresní soud v Písku. Navíc do nemovitosti již bylo ze strany žalované investováno. Žalobkyně se nezúčastnila předběžného projednání dědictví, se svým nárokem se ozvala až po dlouhé době od úmrtí zůstavitelky a vůbec se nestarala o to, zda zůstavitelka žije či nežije, čili nedbala řádně o svá práva. Není také zřejmé, zda žalobkyně nemá další sourozence. Protože se v daném řízení jedná o majetek nezanedbatelné hodnoty, a protože je třeba, aby v rozhodnutí byla vyřešena i pasiva pozůstalosti a aby bylo určeno, že žalobkyně odpovídá za dluhy dědictví, a vzhledem k tomu, že požadovaným rozsudkem má být napraveno rozhodnutí soudu o dědictví, je zřejmé, že žalovaná nezavdala příčinu k soudnímu řízení.

5. Žalobkyně u ústního jednání konaného dne datum uvedla, že nemá žádné žijící sourozence, neboť dva její sourozenci již nejsou naživu.

6. Z rodného listu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se narodila dne datum otci jméno příjmení, narozenému datum a matce jméno příjmení, přičemž rodiči otce žalobkyně byli jméno příjmení a jméno příjmení, rozená příjmení.

7. Z rodného listu zůstavitelky jméno příjmení bylo zjištěno, že jejím otcem byl příjmení příjmení, datum narození a matkou byla jméno příjmení.

8. Rodným listem jméno příjmení, narozeného datum, bylo prokázáno, že rodiči otce žalobkyně jméno příjmení byli jméno příjmení, datum narození a jméno příjmení, rozená příjmení, datum narození.

9. Rodným listem jméno příjmení, narozeného datum, bylo prokázáno, že rodiči otce zůstavitelky jméno příjmení byli jméno příjmení, datum narození a jméno příjmení, rozená příjmení, datum narození.

10. Z usnesení Okresního soudu v Písku ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací bylo zjištěno, že ve věci projednání pozůstalosti po jméno příjmení, narozené datum, zemřelé dne datum, rozhodl soud tak, že mimo jiné potvrdil, že celé dědictví připadlo státu, tj. země – anonymizováno 7 slov, a to z důvodu, že zůstavitelka nezanechala dědickou smlouvu, závěť, ani žádné dědice ze zákona.

11. Z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že nemovitosti, které tvoří pozůstalost po zůstavitelce, jsou evidovány ve vlastnictví žalované.

12. Ze záznamů do spisu bylo zjištěno, že dne datum sdělila žalované dcera žalobkyně paní příjmení, že se domnívá, že její matka, tj. žalobkyně by měla být dědičkou nemovitých věcí v katastrální uzemí, které stát získal na základě dědictví po jméno příjmení usnesením název soudu č. j. číslo jednací, neboť žalobkyně je přímou sestřenicí zůstavitelky. Dne datum pak sdělila dcera žalobkyně telefonicky žalované údaje žalobkyně s tím, že žalobkyně bude uplatňovat dědický nárok na majetek státu.

13. Z vyjádření anonymizováno 7 slov ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že se anonymizováno stal vlastníkem majetku z dědictví po jméno příjmení, že dne datum obdržela podnět žalobkyně (prostřednictvím její dcery paní příjmení), který je uplatněním sporného nároku třetí osoby vůči majetku nabytému podle § 13 zákona o majetku státu, a proto byl zastaven proces vypořádání majetku a žalobkyně byla odkázána na uplatnění nároku k majetku státu u soudu s tím, aby do 30 dnů doložila, že nárok byl v této lhůtě uplatněn.

14. Korespondencí ze dne datum bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně sdělil žalované, že žalobkyně uplatnila svůj nárok oprávněného dědice u soudu.

15. Podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. platí, že tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

16. Podle § 1640 odst. 1 občanského zákoníků č. 89/2012 Sb. platí, že nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů, každé stejným dílem.

17. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil podle § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl při tom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci, soud učinil následující skutkové a právní závěry. Zůstavitelka byla sestřenicí žalobkyně. Rodiče zůstavitelky byli příjmení příjmení (číslo) a jméno příjmení, a rodiče žalobkyně byli jméno (číslo) příjmení a jméno příjmení. Společnými prarodiči žalobkyně a zůstavitelky byli jméno (číslo) a jméno (číslo) příjmení, kteří byli rodiče bratrů jméno (číslo) a obec (číslo) Pešicových. Žalobkyně je dědicem v šesté dědické skupině v po jméno příjmení, narozené datum, zemřelé dne datum. Dne datum soud rozhodl ve věci dědictví po jméno příjmení usnesením č. j. číslo jednací tak, že potvrdil, že celé dědictví, které tvoří mimo jiné dům s pozemky v obci obec, katastrální uzemí, připadlo anonymizováno, a sice země – anonymizováno 7 slov. V pozůstalostním řízení nebylo se žalobkyní jako s dědičkou po zůstavitelce jednáno. Pozůstalost po zůstavitelce drží stát jako nepravý dědic. Bylo tak prokázáno, že žalobkyně je oprávněným dědicem po zůstavitelce na základě zákonné dědické posloupnosti podle § 1640 odst. 2 občanského zákoníku, a to v šesté dědické třídě a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno, tedy bylo určeno, že žalobkyně je oprávněným dědicem po zůstavitelce jméno příjmení a žalované bylo uloženo vydat žalobkyni celou pozůstalost po zůstavitelce.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši částka za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, účast u ústního jednání dne datum) se sazbou po 2 500 Kč za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) a za 3 úkony právní služby (písemná podání ze dne datum a datum a účast u vyhlášení rozsudku dne datum) se sazbou po 1 250 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, dále náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby ve výši 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 25 791 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána odměna za jednání s protistranou dne datum, když žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz prokazující, že tato porada proběhla. Dále je potřeba uvést, že za podání ze dne datum a datum přiznal soud žalobkyni odměnu pouze ve výši jedné poloviny sazby, a to podle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), když tato podání nejsou podáními ve věci samé (obsahují vyjádření ohledně zaslání/nezaslání předžalobní výzvy a ohledně mimosoudního jednání účastníků), nicméně vzhledem k jejich obsahu a náročnosti dospěl soud k závěru, že je na místě přiznat žalobkyni odměnu za tato podání, a to právě ve výši jedné poloviny sazby.

19. Soud neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 143 o. s. ř. Z ustanovení § 16 zákona č. 219/2000 Sb. totiž plyne, že příslušná organizační složka státu je povinna odkázat osobu, jež vznesla sporný nárok ke konkrétnímu majetku ve vlastnictví státu, na soud. Spornost nároku žalobkyně, jakožto podmínka obligatorního soudního řízení, však v dané věci nebyla dána, neboť nárok se opíral o příbuzenský poměr žalobkyně k zůstavitelce, a ohledně příbuzenství neexistoval žádný spor, neboť šlo pouze o doložení příbuzenské posloupnosti. Pokud žalobkyně sdělila žalované, že příbuzenský vztah sama prokázat nemůže, jelikož jí matrika odmítá vydat příslušné listiny, nic nebránilo žalované, aby si příslušné rodné listy prokazující příbuzenskou posloupnost na matrice vyžádala sama. Kdyby tak žalovaná učinila, bylo by postaveno na jisto, že žalobkyně je dědičkou v šesté dědické skupině, a to bez nutnosti vést soudní řízení. Nelze proto dovodit, že žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby. Aplikaci § 143 o. s. ř. nemůže založit ani tvrzení žalované, že smírnému vypořádání nároku brání to, že do dědictví patří pasiva, neboť otázka pasiv není předmětem soudního rozhodnutí o žalobě oprávněného dědice. Ani skutečnost, že žalobkyně se o svá práva přihlásila až s poměrně velkým časovým odstupem, nemůže založit spornost nároku. Spornost nároku pak není možno dovodit ani z tvrzení žalované, že do nemovitostí již byly vloženy značné investice a ani skutečnost, že soudním rozhodnutím má být napraveno deklaratorní rozhodnutí zdejšího soudu o dědickém právu. Žádná z uvedených skutečností nezakládá spornost nároku žalobkyně, přičemž jedině spornost nároku by opodstatňovala povinnost žalované vyzvat žalobkyni k podání žaloby. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.