1 C 156/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 49 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že ho v plné výši neuznala, upozornila na porušení práv žalované jako spotřebitelky při uzavření úvěrové smlouvy, výši smluvených úroků a sankcí označila za lichvu a uvedla, že v tomto směru zahájila i arbitrážní řízení u Finančního arbitra tituly před jménem jméno FO, kdy řízení je vedeno pod č.j. FA/SR/SU/1115/2026-2, což příslušnou listinou i osvědčila. Zároveň souhlasila s tím, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci tedy již jedenkrát rozhodl a to bez nařízení jednání rozsudkem ze dne datum, kdy uložil žalované zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p.a. od datum do zaplacení a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl, když úvěrovou smlouvu považoval za absolutně neplatnou, proto přiznal žalobkyni pouze nárok na nevrácenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení spolu se zákonnými úroky z prodlení běžící od data původní splatnosti zesplatněného úvěru. K odvolání žalované, v rámci něhož byly teprve tvrzeny a dokladovány platby poskytnuté žalovanou žalobkyni na úhradu předmětné jistiny ještě před podáním žaloby, byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne datum zrušen a věc vrácena k novému projednání s pokynem zaměřit se i na otázku, kdy nastala splatnost případné nevrácené části jistiny ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum, z tvrzení žalobkyně, podaného výpisu o provedených platbách a zprávy právnická osoba. ze dne datum, soud zjistil, že žalobkyně, poskytla žalované úvěr v celkové výši částka a žalovaná se zavázala vrátit částku částka, která se skládala z jistiny ve výši částka a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny v kapitalizované výši částka. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, které jí byly připsány dle sdělení právnická osoba. dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka, dne datum v částce částka a dne datum v částce částka. Tyto částky a termíny vyplacení a připsání na účet žalované odpovídají tvrzením a důkazům předložených žalobkyní. Výše roční procentní sazby činila 5 524,43 % za celý úvěr. Žalobkyně si dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá od datum v částce částka, do data odeslání předžalobní výzvy, tj. datum. právnická osoba tvrzení žalované, že na uvedený úvěr zaplatila postupně platbami pod VS var. symbol na účet č. č. účtu (účet žalobkyně uvedený v úvěrové smlouvě) částku částka dne datum, částku částka dne datum a částku částka dne datum, celkem tedy částka, což doložila příslušným potvrzením právnická osoba. ze dne datum, se žalobkyně nevyjádřila, ani toto nerozporovala. S ohledem na tuto skutečnost toto tvrzení žalované vzal soud za prokázané. Příslušný variabilní symbol var. symbol plateb žalované odpovídá ujednání v úvěrové smlouvě v bodě 2.2.8.

6. Ze zprávy Finančního arbitra tituly před jménem jméno FO si soud ověřil, že na návrh žalované bylo dne datum proti žalobkyni skutečně zahájeno arbitrážní řízení ve věci určení výše dluhu a určení neplatnosti smluvních ujednání nebo celé smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,02 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 5 524,43 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán daný úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota, uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

12. Dále soud konstatuje, že žalovaná uzavřela smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.rerum.cz, na které si vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši částka prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 01296 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. K tomu soud uvádí, že uzavřená smlouva však nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu rovněž hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

16. Nutno uvést, že z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované tak, aby dostála své povinnosti plynoucí ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť stran příjmů doklady uvedené v žádosti o úvěr, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalované ověřena, sice předloženy byly, ale výdaje žalované ověřeny nebyly, byl použit matematický vzorec s ponecháním 10% rezervy, i když v tomto konkrétním případě z výpisů z účtů, které žalovaná žalobkyni předložila vyplývá, že žalobkyně, nejenže část svého výdělku vynakládá na pravidelné on-line sázky u dvou společností, ale uzavírá smlouvy i u jiných společností poskytujících krátkodobě úvěry obdobného typu jako žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že k ověření úvěruschopnosti žalované došlo lustrací v dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Skutečnosti, že takto však bylo žalobkyní učiněno, nebyly soudu přes výzvu doloženy a soud má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní řádně zkoumána. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla, a i z tohoto hlediska je smlouva neplatná.

17. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši částka a žalovaná na tento dluh uhradila žalobkyni částku částka, má žalovaná povinnost vrátit zbývající částku ve výši částka v době přiměřené jejím možnostem. V tomto případě je třeba ještě zdůraznit, že teprve v průběhu řízení bylo postaveno na jisto, jakou částku vlastně nevrácená jistina tvoří, proto nemohlo dojít ani k prodlení žalované s vrácením jistiny. Soud tak určil její splatnost ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku, když tuto považuje za adekvátní možnostem a schopnostem žalované. Byť žalovaná požadovala po soudu umožnit ji dluh hradit ve splátkách po částka měsíčně s ohledem na její aktuální finanční situaci, žádné důkazy k tomuto tvrzení přes výzvu soudu nedoložila. Sama žalobkyně se pak k této otázce rovněž nevyjádřila.

19. Pouze na okraj k pokynu odvolacího soudu je třeba vysvětlit, že částka částka, kterou žalobkyně sice uvedla do přehledu poskytnutých plateb žalované v rámci listinného důkazu, nicméně ji v žalobě nepožadovala k úhradě, je částkou poskytnutou žalované jinou úvěrovou společností a to společností právnická osoba. dne datum prostřednictvím platební brány ThePay. Soud tak neměl žádný důvod se touto částkou zabývat již v prvotním rozhodnutí.

20. Ve zbylém rozsahu nad rámec již pravomocného výroku pod bodem II původního rozhodnutí zdejšího soudu, kdy žaloba byla zamítnuta již co do požadovaných částek přesahující přiznanou jistinu ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení, pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta ještě výrokem II. tohoto rozhodnutí, co do částky částka právě i se zákonným příslušenstvím.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši částka a ze dvou úkonů po částka (vyjádření k žalobě a sepis odvolání), které soud přiznal v souladu s § 2 odst. odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.