1 C 162/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že spolu žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Poplatek za poskytnutí úvěru činí 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku , částka, denně. Strany smlouvu uzavřely prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaná zaregistrovala, zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a poté jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Žalobkyně žalované vyplatila úvěr dne , datum, převodem na sdělený bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná však ani přes upomínku žalobkyně poskytnutý úvěr nevrátila.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena do datové schránky dne , datum, . Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasila a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

3. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7250 uzavřené dne , datum, vyplynulo, že se žalobkyně touto smlouvou zavázala žalované poskytnout na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala žalobkyni splatit do 14 dnů ode dne čerpání spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru (tj. ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení). Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na , datum, . V čl. V. bodu 5.3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V článku VIII. bodu 8.1 smlouvy si strany dohodly smluvní pokutu ve výši , částka, pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. V článku VIII. bodu 8.2. si strany dále ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru či jeho jakékoli části po dni konečné splatnosti úvěru. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne , datum, bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, dne , datum, v 18:08 hodin. Zprávou Airbank, a.s. bylo potvrzeno, že uvedený bankovní účet náleží žalované a ke dni , datum, byla evidována příchozí platba ve výši , částka, . Dne , datum, (dle „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“) byla žalované zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, .

4. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky B1.1.2, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR s fixací úrokové sazby do 1 roku v kategorii UK 14 živnostníci (S.141 + S.142) činila v květnu 2025, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 6,35 % ročně.

5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nebo dále sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“6. Přestože z dokazování vyplynulo, že žalovaná i žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovali jako podnikatelé, uplatní se korektiv dobrých mravů i na posouzení shora uvedené úvěrové smlouvy, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaném rozhodnutím mimo jiné Nejvyšší soud dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

7. V dané věci byl ve smlouvě mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení. Byť smlouva užívá slovo „poplatek“, je nepochybné, že účelem tohoto poplatku je plnit funkci úroku, tedy generovat poskytovateli úvěru zisk. Ujednaný poplatek je ve své podstatě odměnou, kterou se žalovaná zavázala za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit, a proto je na místě na něj nahlížet jako na úrok a ve světle shora citované judikatury ve spojení s § 580 a § 588 o. z. posoudit, zda tento poplatek byl ujednán platně. Jelikož smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, nelze platnost ujednání o úroku (poplatku) posuzovat zcela odděleně od ostatního obsahu smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že pouze ujednání o úroku například ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (nebo v jakékoli jiné výši) ještě nelze automaticky posuzovat jako neplatné, ale je třeba přihlédnout k individuálním poměrům dané věci a teprve pokud by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané smlouvy ujednání o úroku nesměřovalo k plnění jeho sankčně-motivační a reparační funkce, nýbrž by bylo neodůvodněnou sankcí mající ve vztahu ke smluvnímu partnerovi šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda posouzením ujednání o úroku jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy.

8. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní dne , datum, je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Strany spolu uzavřely v souladu s § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázala vrátit ve lhůtě 14 dnů spolu s poplatkem činícím dle článku 3.1.3 celkem , částka, (14 x , částka, ), tedy s poplatkem ve výši 2 % denně ode dne čerpání úvěru do jeho splacení. Je tedy zřejmé, že poplatek představoval 28 % částky poskytnuté žalované na pouhých 14 dní. V době uzavření smlouvy však dle statistických údajů České národní banky činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR, kategorii živnostníci, průměrně 6,35 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 19,05 % ročně. Pokud však za pouhých 14 dní trvání úvěrové smlouvy činil poplatek 28 % jistiny úvěru, je naprosto zřejmé, že se tento poplatek je vyšší, než obvykle poskytovaným bankovními subjekty v rozhodném období živnostníkům. Soud však postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou a neposuzoval ujednání o poplatku coby úroku izolovaně od ostatního obsahu smlouvy, ale naopak se zabýval i dalšími smluvními ujednáními, a to především poplatky pro případ prodlení žalované a dalšími sankcemi. Z článku V. smlouvy vyplývá, že vedle poplatku ve výši 1 % denně z jistiny úvěru za celou dobu trvání úvěru byla žalovaná povinna hradit rovněž poplatek z prodlení ve výši 1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny, trvá-li prodlení do 90 dnů, a ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny od 91. dne prodlení. Vedle toho však byla zároveň ujednána i smluvní pokuta ve výši , částka, pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru po dni jeho konečné splatnosti. Z právě uvedeného vyplývá, že vedle vyššího úroku za poskytnutí úvěru, než byla obvyklá úroková míra v době uzavření smlouvy, byla mezi stranami ujednána ještě řada sankcí pro případ prodlení žalované, které se navíc do určité míry zároveň překrývají. Při zohlednění výše specifikované kombinace ujednání a úrocích a smluvních pokutách dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci se zmíněnými sankčními ujednáními je třeba posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu s § 580 o. z. ve spojení s § 2 odst. 3 o. z., když k této neplatnosti soud přihlédl podle § 580 o z. i bez návrhu. Už samotný poplatek za poskytnutí úvěru převyšuje obvyklé úrokové sazby v době uzavření smlouvy, avšak při současném ujednání shora specifikovaných úroků z prodlení a smluvních pokut shledal soud ujednání o poplatku absolutně neplatným, neboť v této situaci při kumulaci tolika sankcí již sjednaný poplatek neplní pouze svou sankčně-motivační a reparační funkci. Naopak kombinace těchto ujednání zakládá takové množství povinností žalované v souvislosti se splácením úvěru, že vede soud k závěru o významné nerovnováze práv a povinností vyplývajících stranám ze smlouvy, neboť současné ujednání tolika sankcí ve prospěch žalobkyně již dle názoru soudu přesahuje její odůvodněný zájem na řádném a včasném vrácení poskytnutých finančních prostředků, přičemž ve spojení s vysokým poplatkem slouží k umělému navyšování zisku žalobkyně při jakémkoli prodlení žalované. Ve smyslu závěrů shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , tak soud dospěl k závěru, že je v tomto případě potřeba výjimečně prolomit zásadu autonomie vůle a smluvní svobody a ujednání o poplatku shledat absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o poplatku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že bez ujednání o poplatku (úroku) jakožto esenciální náležitosti smlouvy o úvěru by k uzavření smlouvy nedošlo, a proto v daném případě nelze aplikovat § 576 o. z. a výše uvedené neplatné ujednání o poplatku způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na základě neplatné úvěrové smlouvy, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaná podle § 2991 odst. 2 o. z. povinna vrátit. Protože žalovaná z poskytnutých peněžních prostředků dosud žádnou částku nevrátila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem , datum, . Přestože žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení již od , datum, , tedy ode dne následujícího po splatnosti úvěru, dospěl soud k závěru, že jelikož uzavřená smlouva byla soudem shledána absolutně neplatnou, dostala se žalovaná do prodlení teprve marným uplynutím třídenním lhůty stanovené ve výzvě k úhradě ze dne , datum, . V souladu s § 573 o. z. mohla být výzva žalované doručena nejdříve uplynutím tří pracovních dnů od odeslání, tj. dne , datum, . Třídenní lhůta k plnění tak uplynula dne , datum, a od dne následujícího se žalovaná ocitla v prodlení. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu s ohledem na výše uvedené neshledal důvodnou, a proto ji výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.