1 C 23/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované fakticky bytem Adresa žalované o zaplacení 10 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucí z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaná, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to do , datum, . Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. Z důvodu prodlení žalované se splacením úvěru vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení v částce , částka, , poplatek , částka, za odeslané upomínky prostřednictvím SMS zpráv ve výši , částka, , poplatek , částka, za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně se po žalované dále domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, . Také žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla nejdříve postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a následně na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s ročním úrokem ve výši 36,5 % do , datum, . RPSN smlouvy činila 5 395,58 %. Dle žalobkyně její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když uvedla příjem žalované, celkový příjem domácnosti a skutečnost, že žalovaná nesplácí žádný další úvěr. Z výpisu z účtu žalované však soud zjistil, že tato hradila další dřívější úvěry (, právnická osoba, , Flexifin, Kamali, apod.) a není tak pravdou, že by žalovaná nesplácela žádné další úvěry, tyto jsou zcela jasně zřejmé z podaného výpisu z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně měla tyto výpisy z účtu žalované k dispozici, když tyto byly soudu na výzvu dodány žalobkyní, ale přesto nebyly zohledněny ve zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nehledě na to, že z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že tato pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně a z tohoto není schopna splatit své závazky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když smlouva byla na straně žalované podepsána jedinečným kódem č. , hodnota, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, (dodejka z , datum, ) a která plnila i funkci předžalobní výzvy k plnění, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dní. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na uvedený úvěr nezaplatila ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

5. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.

6. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

7. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

8. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

9. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva uzavřena v písemné podobě tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovanou podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo.

10. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v lednu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,63 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 5 395,58 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvních úroků a poplatků je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

14. Dále nutno dodat, že soud by posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou i z hlediska nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to vzhledem k popsaným skutečnostem v odst. 4 tohoto rozsudku v části týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, a přesto, že měla i k dispozici výpis z bankovního účtu žalované, ze kterého jasně vyplynulo, že nebude schopna poskytnutý úvěr splácet, vzhledem ke svým předchozím závazkům, jí byl úvěr poskytnut. Navíc bylo k úvěruschopnosti žalobkyní dále tvrzeno, že věřitel je oprávněn pro účely posouzení úvěruschopnosti ověřovat údaje z externích zdrojů a úvěr neposkytnout, má-li pochybnost o schopnosti klienta závazek řádně splnit. Žádné výpisy z evidencí však nebyly soudu doloženy a v tomto ohledu více nebyla prověřována úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně však i bez těchto evidencí a registrů mohla zcela již jen z výpisu z bankovního účtu žalované seznat, že tato nebude poskytnutý úvěr schopna v dané lhůtě uhradit.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovanou o plnění dopisem ze dne , datum, označeným jako „Oznámení o postoupení pohledávky“. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti uvedeném oznámení, přičemž bylo předpokládáno, že žalované mohla být uvedená výzva včetně právě oznámení o postoupení pohledávky doručena nejdříve dne , datum, (dle dodejky odeslána dne , datum, ) a se sedmidenní lhůtou pro úhradu dluhu, nastala splatnost dne , datum, , proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení od , datum, v zákonné výši stanovené Českou národní bankou ve výši 12 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru z výše dvou uvedených důvodů, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit „poplatky“ spojené s poskytnutím peněz. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.