1 C 35/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 92 006 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucí z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se svém zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, ročního úroku ve výši 68,35 % z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , ročního úroku ve výši 11,5 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Tento způsob uzavření smlouvy obsahuje dodatek ke smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále registrem SOLUS a z nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku. Na základě toho byl proveden tzv. scoring žalovaného. Smlouva byla žalované zaslána e-mailem. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši , částka, . K vyplacení došlo dne , datum, . Celkovou částku včetně pojištění a úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpnem 2024. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu splátek (č. , hodnota, , 10 a 11), tedy od , datum, do , datum, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný však následně nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na celý úvěr uhradil pouze celkem , hodnota, splátek v jejich plné výši ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , datum, , , datum, , , datum, a dne , datum, částku , částka, . Poté již neuhradil ničeho. Tím porušil své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, . K datu , datum, tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku , částka, (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši , částka, a dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ), na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy částku , částka, , na nákladech v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši , částka, , na smluvní pokutě dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši , částka, za každý den prodlení žalovaného, počínaje dnem , datum, do zaplacení (tato je však požadována pouze k datu vyhotovení žaloby) ve výši , částka, ), dále na úroku ve výši 68,35 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a na úroku ve výši 11,5 % ročně z této částky pak od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky , částka, .

2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a proto soud nařídil ústní jednání, kde žalobkyně na své podané žalobě setrvala, soudem byla poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší tvrzení o tom, že bylo oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k úhradě žalovanému skutečně doručeno, resp. že bylo žalovanému vůbec zasláno. Žalobkyně pouze sdělila, že oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému zasláno prostřednictvím hybridní pošty a k tomu nemá žádné doklady. Soudem bylo konstatováno, že za výzvu tak bude považována výzva předžalobní. Zároveň byla žalobkyně poučena, ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř., že věc by mohla být posouzena soudem jako bezdůvodné obohacení, tedy po právní stránce jinak. K tomu žalobkyně vyjádřila s tímto nesouhlas, neboť měla za to, že smlouva byla uzavřena platně a žalobkyně také řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Bylo tak žádáno, aby bylo žalobě vyhověno.

3. Žalovaný se v řízení nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil celkem , částka, . S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a dodatku k návrhu smlouvy (obojí ze dne , datum, ) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku ve výši , částka, na 48 měsíců a žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s ročním úrokem ve výši 68,35 % a poplatky ve formě splátek po , částka, měsíčně dle splátkového kalendáře. RPSN smlouvy činila bez pojištění 94,38 %. Z průkazu o povolení k pobytu žalovaného, záznamu SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, hodnocení klienta interním scoringem a ze základních informací o klientovi je patrné, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z předsmluvního formuláře, klientské karty, z oznámení o schválení úvěru a z informací pro klienta je zřejmý postup uzavření smlouvy, který je plně totožný s popsaným shora. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když smlouva byla na straně žalovaného podepsána jedinečným kódem č. , hodnota, . Rovněž dodatek č. , hodnota, ke smlouvě byl podepsán týmž jedinečným kódem. Dle dokladu o vyplacení úvěru, ověřeným soudem dotazem na , právnická osoba, ., byla částka ve výši , částka, žalobkyní dne , datum, vyplacena na účet č. 241990068/, kdy se skutečně jedná o účet žalovaného. Z žádosti dlužníka o úpravu splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalovaný žádal o bezúplatný odklad splátek, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu splátek, tedy od , datum, do , datum, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný však po tomto období uhradil pouze , částka, dne , datum, a na svůj dluh tak celkem uhradil částku , částka, , a to v celkem , hodnota, splátkách ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , datum, , , datum, , , datum, a dne , datum, . Výzvami k zaplacení byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl pak žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky včetně neuhrazených smluvních pokut a náhrady vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, s příslušenstvím. Oznámení o zesplatnění úvěru nebylo prokázáno, že bylo žalovanému odesláno či doručeno, a proto soud pojal předžalobní výzvu současně jako dopis oznamující tuto skutečnost.

5. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

8. Žalobkyně byla v průběhu jednání poučena, že neunáší své tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, když se spokojila pouze s prohlášením žalovaného, a byť tvrdila, že listiny prokazující příjem žalovaného k dispozici měla, k tvrzeným výdajům a pravidelným nákladům nežádala od žalovaného doložit ničeho, spokojila se pouze s lustracemi v rejstřících a svým interním matematickým modelem, když na výdaje žalovaného započetla pouze částku životního minima , částka, a nákladů na bydlení , částka, . Takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného však nemůže obstát. Jen z úřední činnosti je soudu známo že v době kdy žalovaný o úvěr žádal měl povinnost splácet hypoteční úvěr pravidelnou měsíční splátkou ve výši okolo , částka, . Tento výdaj by pak zcela jistě musela žalobkyně promítnout do celkového hodnocení schopnosti žalovaného splácet své závazky, neboť ani tento hypoteční úvěr nebyl žalovaným řádně splácen. V judikatuře vyšších soudů již bylo opakovaně zmiňováno, že poskytovatel úvěru má předpokládat, že osoba o úvěr žádající neposkytne pravdivé a úplné informace a je to právě poskytovatel úvěru, na kterého jsou kladeny nároky, aby učinil takové úkony k získání a ověření získaných informací, které po něm lze rozumně požadovat. V tomto případě, žalobkyně pochybila, když se spokojila toliko s prohlášením žalovaného o svých výdajích, aniž si je jakkoli ověřila z dalších dokladů, výpisů z účtů žalovaného za delší časové období zpětně apod. Ze žalobkyní předložených důkazů nelze než konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti, kterou ji ukládá zákon o ochraně spotřebitele.

9. Soud se pro úplnost dále zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy i z dalších hledisek.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.

11. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

12. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

13. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

14. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva uzavřena v písemné podobě tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovaným podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo.

15. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, také z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

16. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru se pohybovaly kolem 9,02 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána roční procentní sazba 94,38 %, tvoří takto sjednaná RPSN téměř jedenácti násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, než-li jistiny, je i pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

17. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil již žalobkyni částku ve výši , částka, , má povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (jistinu úvěru) a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán v době přiměřené jeho poměrům. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění až v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne , datum, . V tomto dopise byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu. Soud vycházel z toho, že předžalobní výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve dne , datum, , kdy splatnost nastala tedy , datum, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Žalovaný v řízení nijak netvrdil a neprokazoval, že by okamžitá splatnost nesplacené části jistiny byla úhradou nepřiměřenou jeho možnostem ve smyslu ust. § 87 odst 1. zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na tuto skutečnost, že žalovaný v takto stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za období od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru z výše uvedených důvodů, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit „poplatky“ spojené s poskytnutím peněz včetně ujednání smluvních pokut. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru. Z těchto důvodů nepřiznal soud žalobkyni ani smluvní úroky, a to ani v nižší výši, když zákon u absolutně neplatných právních jednání jejich moderaci neumožňuje.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovanému, který měl ve věci větší úspěch než žalobkyně, žádné náklady řízení nevznikly.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.