1 C 35/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 92 006 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucí z této částky za dobu od datum do zaplacení.

II. Žaloba se svém zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, ročního úroku ve výši 68,35 % z částky částka od datum do datum ve výši částka, ročního úroku ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Tento způsob uzavření smlouvy obsahuje dodatek ke smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále registrem SOLUS a z nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku. Na základě toho byl proveden tzv. scoring žalovaného. Smlouva byla žalované zaslána e-mailem. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši částka. K vyplacení došlo dne datum. Celkovou částku včetně pojištění a úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpnem 2024. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu splátek (č. hodnota, 10 a 11), tedy od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný však následně nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na celý úvěr uhradil pouze celkem hodnota splátek v jejich plné výši ve dnech datum, datum, datum, datum, datum datum, datum, datum a dne datum částku částka. Poté již neuhradil ničeho. Tím porušil své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 65 dnů u splátky č. hodnota splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku částka (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši částka a dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka), na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy částku částka, na nákladech v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši částka, na smluvní pokutě dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši částka za každý den prodlení žalovaného, počínaje dnem datum do zaplacení (tato je však požadována pouze k datu vyhotovení žaloby) ve výši částka), dále na úroku ve výši 68,35 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka a na úroku ve výši 11,5 % ročně z této částky pak od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky částka.

2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a proto soud nařídil ústní jednání, kde žalobkyně na své podané žalobě setrvala, soudem byla poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší tvrzení o tom, že bylo oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k úhradě žalovanému skutečně doručeno, resp. že bylo žalovanému vůbec zasláno. Žalobkyně pouze sdělila, že oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému zasláno prostřednictvím hybridní pošty a k tomu nemá žádné doklady. Soudem bylo konstatováno, že za výzvu tak bude považována výzva předžalobní. Zároveň byla žalobkyně poučena, ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř., že věc by mohla být posouzena soudem jako bezdůvodné obohacení, tedy po právní stránce jinak. K tomu žalobkyně vyjádřila s tímto nesouhlas, neboť měla za to, že smlouva byla uzavřena platně a žalobkyně také řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Bylo tak žádáno, aby bylo žalobě vyhověno.

3. Žalovaný se v řízení nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil celkem částka. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky a dodatku k návrhu smlouvy (obojí ze dne datum) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční částku ve výši částka na 48 měsíců a žalovaný se zavázal splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s ročním úrokem ve výši 68,35 % a poplatky ve formě splátek po částka měsíčně dle splátkového kalendáře. RPSN smlouvy činila bez pojištění 94,38 %. Z průkazu o povolení k pobytu žalovaného, záznamu SOLUS, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, hodnocení klienta interním scoringem a ze základních informací o klientovi je patrné, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z předsmluvního formuláře, klientské karty, z oznámení o schválení úvěru a z informací pro klienta je zřejmý postup uzavření smlouvy, který je plně totožný s popsaným shora. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když smlouva byla na straně žalovaného podepsána jedinečným kódem č. hodnota. Rovněž dodatek č. hodnota ke smlouvě byl podepsán týmž jedinečným kódem. Dle dokladu o vyplacení úvěru, ověřeným soudem dotazem na právnická osoba., byla částka ve výši částka žalobkyní dne datum vyplacena na účet č. 241990068/, kdy se skutečně jedná o účet žalovaného. Z žádosti dlužníka o úpravu splátkového kalendáře vzal soud za prokázané, že žalovaný žádal o bezúplatný odklad splátek, přičemž této žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu splátek, tedy od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný však po tomto období uhradil pouze částka dne datum a na svůj dluh tak celkem uhradil částku částka, a to v celkem hodnota splátkách ze dnů datum, datum, datum, datum, datum datum, datum, datum a dne datum. Výzvami k zaplacení byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne datum byl pak žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky včetně neuhrazených smluvních pokut a náhrady vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka s příslušenstvím. Oznámení o zesplatnění úvěru nebylo prokázáno, že bylo žalovanému odesláno či doručeno, a proto soud pojal předžalobní výzvu současně jako dopis oznamující tuto skutečnost.

5. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

8. Žalobkyně byla v průběhu jednání poučena, že neunáší své tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, když se spokojila pouze s prohlášením žalovaného, a byť tvrdila, že listiny prokazující příjem žalovaného k dispozici měla, k tvrzeným výdajům a pravidelným nákladům nežádala od žalovaného doložit ničeho, spokojila se pouze s lustracemi v rejstřících a svým interním matematickým modelem, když na výdaje žalovaného započetla pouze částku životního minima částka a nákladů na bydlení částka. Takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného však nemůže obstát. Jen z úřední činnosti je soudu známo že v době kdy žalovaný o úvěr žádal měl povinnost splácet hypoteční úvěr pravidelnou měsíční splátkou ve výši okolo částka. Tento výdaj by pak zcela jistě musela žalobkyně promítnout do celkového hodnocení schopnosti žalovaného splácet své závazky, neboť ani tento hypoteční úvěr nebyl žalovaným řádně splácen. V judikatuře vyšších soudů již bylo opakovaně zmiňováno, že poskytovatel úvěru má předpokládat, že osoba o úvěr žádající neposkytne pravdivé a úplné informace a je to právě poskytovatel úvěru, na kterého jsou kladeny nároky, aby učinil takové úkony k získání a ověření získaných informací, které po něm lze rozumně požadovat. V tomto případě, žalobkyně pochybila, když se spokojila toliko s prohlášením žalovaného o svých výdajích, aniž si je jakkoli ověřila z dalších dokladů, výpisů z účtů žalovaného za delší časové období zpětně apod. Ze žalobkyní předložených důkazů nelze než konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti, kterou ji ukládá zákon o ochraně spotřebitele.

9. Soud se pro úplnost dále zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy i z dalších hledisek.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od datum, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od datum (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.

11. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

12. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

13. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. právnická osoba, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

14. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva uzavřena v písemné podobě tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od datum nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovaným podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo.

15. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum také z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

16. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru se pohybovaly kolem 9,02 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána roční procentní sazba 94,38 %, tvoří takto sjednaná RPSN téměř jedenácti násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, než-li jistiny, je i pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

17. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil již žalobkyni částku ve výši částka, má povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši částka (jistinu úvěru) a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán v době přiměřené jeho poměrům. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění až v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne datum. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu. Soud vycházel z toho, že předžalobní výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve dne datum, kdy splatnost nastala tedy datum a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Žalovaný v řízení nijak netvrdil a neprokazoval, že by okamžitá splatnost nesplacené části jistiny byla úhradou nepřiměřenou jeho možnostem ve smyslu ust. § 87 odst 1. zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na tuto skutečnost, že žalovaný v takto stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za období od datum do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru z výše uvedených důvodů, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit „poplatky“ spojené s poskytnutím peněz včetně ujednání smluvních pokut. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru. Z těchto důvodů nepřiznal soud žalobkyni ani smluvní úroky, a to ani v nižší výši, když zákon u absolutně neplatných právních jednání jejich moderaci neumožňuje.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovanému, který měl ve věci větší úspěch než žalobkyně, žádné náklady řízení nevznikly.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.