1 C 77/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 69 543 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucí z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 87,51 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Úvěruschopnost žalované byla prověřena na základě dokladů, které žalovaná žalobkyni zaslala, dále registrem SOLUS a nebankovního registru. Smlouva byla žalované zaslána e-mailem. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované na účet peněžní prostředky ve výši , částka, . K vyplacení zápůjčky došlo dne , datum, . Celkovou částku včetně úroku za poskytnutí úvěr ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % p.a. se žalovaná zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná uhradila celkem částku , částka, , a to dne , datum, . Žalovaná tedy nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celé zápůjčky. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, . K datu , datum, tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku , částka, , na smluvních pokutách částku , částka, , na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalované částku , částka, a na pojištění schopnosti žalované splácet úvěr částku , částka, . Dále žalobkyně požadovala k úhradě úrok ve výši 87,51 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, a za dobu od 91. dne prodlení žalované, tedy od , datum, v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v zákonné nominální úrokové sazbě ve výši 14,75 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

2. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a proto soud nařídil ústní jednání na den , datum, , kde žalobkyně na své podané žalobě setrvala a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud však nepřistoupil na vydání rozsudku pro zmeškání s ohledem na hmotněprávní posouzení sporu. Žalobkyně byla poučena, že předmětný nárok může být posouzen jako bezdůvodné obohacení, a dále že žádným listinným důkazem není prokazováno tvrzení o odeslání výzvy k úhradě zesplatněného úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že žádnou takovou listinu k dispozici nemá. Soud pak tedy poučil žalující stranu, že pokud nebude tato listina doložena, bude soud vycházet z upomínky jako výzvy v rámci předžalobní výzvy, a to ohledně počátku prodlení žalované. Žalobkyně po poučení ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“), nenavrhla provedení než níže uvedených důkazů a ničeho dalšího netvrdila. Žalobu i nadále shledala jako důvodnou, protože byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, když bylo zjištěno, že žalovaná disponovala dostatečnými zdroji ke splacení úvěru. S obsahem smlouvy byla žalovaná řádně seznámena, a tedy i o smluvních pokutách a důsledcích z prodlení. Žalovaná se ústního jednání neúčastnila, i přesto že měla doručení vykázáno fikcí doručení dne , datum, (zásilka následně dne , datum, vhozena i žalované do schránky).

3. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, na 48 měsíců ve formě splátek po , částka, dle splátkového kalendáře a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s úrokem ve výši 87,51 % p.a. a poplatky. Z dokladů žalované, občanského průkazu, výpisu z účtu, záznamu SOLUS, výpisu z nebankovního registru a ze základních informací o klientovi je patrné, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, klientské karty, z oznámení o schválení úvěru, z informací pro klienta, z důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny je zřejmý postup uzavření smlouvy, který je uveden v dokumentu „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru“. Z tohoto je zřejmé, že k uzavření smlouvy dochází konkrétně prostřednictvím osobní stránky žalované v klientské zóně a prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut po zaslání , částka, žalovanou žalobkyni. Žalobkyně také doložila listiny dokládající zaslání , částka, na účet žalobkyně pro získání originálního kódu žalovanou. Dle dokladu o provedené platbě a zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že dne , datum, byla žalované žalobkyní zaslána částka , částka, pod VS: , var. symbol, , jako číslem smlouvy. Z přehledu splátek a ze samotné žaloby vyplynulo, že žalovaná na úvěru uhradila celkem částku , částka, . Oznámením a výzvou k zaplacení ze dne , datum, měla být žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak doklad o jejím odeslání nebyl žalobkyní doložen. Předžalobní výzvou ze dne , datum, (včetně dodejky ze shodného data) byla pak žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky ve výši , částka, , jakož i k úhradě běžící smluvní pokuty, nejpozději však do 15 dnů do data odeslání. K zesplatnění úvěru došlo dle tohoto listinného důkazu dne , datum, .

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o půjčce hodnotí jako smlouvu o úvěru, která byla uzavřena mezi fyzickou osobou a profesionálem jakožto žalobkyní, a proto je nutné podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů, neboť smlouva jasně vykazuje znaky těmto dobrým mravům odporující. Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch žalované jakožto fyzické osoby.

6. Soud se tedy v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,97 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 132,72 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než čtrnácti násobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

9. Dále soud konstatuje, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku. V souvislosti s uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované a po tomto ověření došlo ze strany žalované prostřednictvím daného portálu k uzavření smlouvy o úvěru. Žádost o úvěr byla žalované následně schválena, kdy mu byla na sdělený bankovní účet poukázána požadovaná finanční částka. Smlouva byla žalované zaslána e-mailem a uložena do klientské zóny, a nebyla žalované zaslána v listinné podobě, přičemž dle zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu. Dále soud uvádí, že uzavřená smlouva rovněž nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala, a i z tohoto hlediska je tak smlouva neplatná.

10. Vzhledem k uvedenému, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy (která byla prokazatelně odeslána), jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do , datum, (předžalobní výzva nejdříve doručena dne , datum, + 15 dní stanovených ve výzvě k úhradě dluhu). Následujícího dne, tj. , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Výše úroků z prodlení byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013. a v souladu s § 1970 o. z. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit „poplatky“ spojené s poskytnutím peněz. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru. Soud rovněž zohlednil podstatné nedostatky při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož žalobkyně byla ve věci neúspěšnější než žalovaná, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když žalované žádné náklady nevznikly.