1 C 79/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Jiřičkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně sídlem Adresa zmočněnkyně o zaplacení částky 88 382 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky , částka, , co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, co do úroku ve výši 68,36 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za dobu od 18. 3 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni nesplacenou část jistiny ve výši , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vždy ke každému 10. dni v měsíci.

III. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, .

V. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, smluvním úrokem a smluvní pokutou z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , a to s následujícím odůvodněním:Mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně emailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Úvěruschopnost žalované byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované), dále registrem SOLUS a z nebankovního registru klientských informací, lustrací v insolvenčním rejstříku. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její účet peněžní prostředky ve výši , částka, . K vyplacení došlo dne , datum, . Celkovou částku včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 68,36 % ročně se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2024. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, když uhradila do dne podání žaloby pouze částku , částka, . (dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, rovněž , částka, .) Od té doby až do rozhodnutí soudu nebyly hrazeny na dluh žádné platby. Tím porušila své smluvní závazky. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou již první splátky. K datu , datum, tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v prodlení, žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na nové dlužné jistině částku , částka, (zbývající dlužná původní jistina úvěru, dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru), na smluvní pokutě dle bodu 6.1 smlouvy částku , částka, , na nákladech v souvislosti s prodlením žalované ve výši , částka, , na smluvní pokutě dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši , částka, za každý den prodlení žalované, počínaje dnem , datum, , postupně ponížená započítanými splátkami žalované po zesplatnění úvěru, kapitalizovanou částkou ke dni podání žaloby ve výši , částka, , dále na úroku ve výši 68,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a na úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

2. V průběhu řízení pak svými procesními úkony ze dne , datum, a , datum, , ještě před projednáním samotné žaloby, omezila žalobní návrh pouze na částku poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne doručení předžalobní výzvy žalované. Pokud by plnění bylo žalované stanoveno ve splátkách, navrhla minimální výši , částka, měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala, že je úvěrová smlouva od počátku neplatná s odkazem a ust. § 87 odst. 1 ve spojení s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když prověření úvěruschopnosti žalované nebylo dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na toto upozornila žalobkyni žalovaná již svým podáním ze dne , datum, s návrhem na uzavření dohody o určení splatnosti jistiny z neplatně uzavřené úvěrové smlouvy, na který však žalobkyně nepřistoupila. Žalovaná také namítala, že úvěrová smlouva je neplatná i z jiného právního důvodu, a to s odkazem na ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) pro nepřiměřená ujednání. Žádala, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu, případně, aby určil žalované povinnost uhradit žalobkyni pouze zbývající jistinu poskytnutého peněžního plnění, a to ve splátkách po , částka, měsíčně bez ztráty výhody splátek, když vyšší částka není ve schopnostech a možnostech žalované.

4. Soudem byly strany sporu v průběhu řízení poučeny, že věc by mohla být posouzena soudem i z titulu bezdůvodného obohacení, tedy po právní stránce jinak, z důvodu její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků a také, že soud musí z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost k ověření úvěruschopnosti žalované před tím, než jí úvěr poskytla. Žalobkyně setrvala na svých původních tvrzeních a další důkazy nenavrhla. Žalovaná k tvrzení, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované předložila k důkazu přehled svých závazků vztahující se k období před poskytnutím úvěru žalované včetně uzavřených smluv, a navrhla ověření u společnosti zajišťující správu příslušných registrů. V návaznosti na toto byla dále žalobkyně poučena, že neunáší své tvrzení o tom, že posoudila úvěruschopnost žalované, tak, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně po tomto poučení setrvala na svých původních vyjádřeních, že úvěruschopnost posoudila dostatečně, pokud jí žalovaná své závazky zatajila, nemůže toto jít k tíži žalobkyně. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby prokázala svoji aktuální finanční situaci k posouzení možností žalované splatit poskytnutou jistinu v přiměřené době.

5. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, a žalovaná jí vrátila dosud částku , částka, . Spornou skutečností zůstalo, zda žalobkyně posoudila před uzavřením této smlouvy dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované nebo i z jiných zdrojů, tak, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Soud se tedy v rámci dokazování zabýval právě touto spornou skutečností, neboť od ní se odvíjelo právní posouzení vztahu mezi účastníky sporu a tím i rozhodnutí soudu týkající se případně přiznání nároku na zákonné úroky z prodlení a možnost případné ztráty výhody splátek.

6. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Před uzavřením úvěrové smlouvy podepsala žalovaná formou komunikace na dálku obecný formulář žalobkyně označený jako „Prohlášení klienta“, kde mj. potvrdila, že nemá vůči státu a třetím stranám splatné dluhy, vyjma dluhů konsolidovaných tímto úvěrem a na základě informací od klienta zprostředkovatel úvěru vyplnil údaje týkající se příjmů a závazků žalované do formuláře „Hodnocení Klienta“. Z tohoto formuláře soud zjistil, že celkový příjem žalované ve výši , částka, tvořily příjmy jak ze zaměstnání žalované od společnosti , právnická osoba, se sídlem v Roupově, tak z jejího invalidního důchodu v částce , částka, důchodu. Byť uvedla, že je vdaná, tvrdila zároveň, že s manželem nežije ve společné domácnosti. Na její výdaje byl žalobkyní použit výpočet se započítáním životního minima ve výši , částka, a splátka dříve poskytnutého úvěru od žalobkyně v částce , částka, . Náklady na bydlení byly uvedeny žalovanou v částce , částka, a doklady k nim nebyly žalobkyní vyžadovány. Doloženy byly pouze tvrzené příjmy žalované výplatními páskami za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru a potvrzením banky z internetového bankovnictví o příchozích platbách invalidního důchodu na účet žalované za shodné období. Žalobkyně pak provedla lustraci v registru SOLUS, kde nebyla zjištěna částka po splatnosti, ověřila v nebankovním registru klientských informací (NRKI), že je k osobě žalované evidováno 5 žádostí o úvěr u jiných finančních institucí, přičemž se může jednat o žádosti živé, odvolané klientem i zamítnuté). Dluhy po splatnosti nebyly definovány žádnou částkou, proto žalobkyně po poučení soudu uvedla, že sice pět žádostí evidovala, ale tyto mohly být řádně spláceny nebo se mohly stále vyřizovat, mohly být také zamítnuty, proto v tomto směru před poskytnutím úvěru dále nic neověřovala a vycházela z tvrzení žalované. Tvrdila, že do bankovního registru přístup neměla a nemá. Výpisy z účtu za určité období předcházející okamžiku posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně po žalované rovněž nepožadovala. Žalovaná v průběhu řízení doložila seznam poskytnutých úvěrů a zápůjček od jiných institucí za období od , datum, do , datum, , z něhož soud zjistil, že dne , datum, jí byl poskytnut úvěr od , právnická osoba, ve výši , částka, , k tomu jí byla dne , datum, poskytnuta i kreditní karta, dále byla touto bankou poskytnut dne , datum, úvěr ve výši , částka, , dne , datum, a dne , datum, byly poskytnuty dva úvěry od společnosti , právnická osoba, v celkové výši , částka, , dne , datum, od společnosti , právnická osoba, . revolvingový úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně pak dne , datum, poskytla žalované první úvěr ve výši , částka, , následně pak žalované byl poskytnut úvěr dne , datum, ve výši , částka, opět od společnosti , právnická osoba, K návrhu žalované pro ověření tvrzení si soud vyžádal výpis od poskytovatele bankovního i nebankovního registru od společnosti , právnická osoba, ., nicméně informace byly soudu poskytnuty až po ukončení dokazování před vyhlášením rozsudku ve věci samé. Soud z něho pouze vycházel pro své rozhodnutí ohledně stanovení výši splátky pro žalovanou, neboť zjistil, že celá řada jí poskytnutých úvěrů je od počátku roku 2025 nesplácena, což svědčí o její tíživé finanční situaci. Žalovaná doložila, že její příjem tvoří invalidní důchod ve výši , částka, a občasný přivýdělek. Náklady na domácnost tvrdila, že hradí manžel, s tím, že jejich tvrzenou výši nijak nedoložila. Žalovaná dále doložila, že již před podáním žaloby požádala dne , datum, žalobkyni o uzavření dohody o splatnosti jistiny z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to u obou souběžně uzavřených smluv mezi účastníky sporu. Žalovaná na tento návrh nereagovala a dne , datum, podala u zdejšího soudu tuto žalobu.

7. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

10. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, . Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Ze shora učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala tak, aby měla k dispozici dostupné informace, z nichž by si mohla udělat reálný obraz ohledně finanční situace žalované v době, než poskytnutí úvěru schválila. V judikatuře vyšších soudů již bylo opakovaně zmiňováno, že poskytovatel úvěru má předpokládat, že osoba o úvěr žádající neposkytne pravdivé a úplné informace a je to právě poskytovatel úvěru, na kterého jsou kladeny nároky, aby učinil takové úkony k získání a ověření získaných informací, které po něm lze rozumně požadovat. V tomto případě, žalobkyně pochybila, když se spokojila s prohlášením žalované, přesto, že žalovaná měla v minulosti již v evidenci registru nebankovních institucí viditelných pět žádostí o úvěr a uvedla ve svých závazcích pouze jeden. Z registru při bližším zkoumání totiž vyplynulo, že byly viditelné úvěry poskytnuté bankovními i nebankovními institucemi z dřívější doby, dosud řádně splácené, nicméně zcela jistě by pak musela žalobkyně přehodnotit pravidelné měsíční výdaje žalované. Pokud by tak skutečně učinila, nemohla by dospět k jinému závěru, než takovému, že žalovaná nebude schopna úvěr řádně splácet, což se nakonec i ukázalo, když tento nebyla schopna splácet od počátku a kdy posléze se dostala i do platební neschopnosti s předchozími úvěry. Toto mohlo být seznatelné i z výpisů z bankovního účtu žalované za určité období předcházející žádosti o poskytnutí úvěru, na jejich základě by si mohla také žalobkyně ověřit, že žalovaná nesplácí jiné, než tvrzené úvěry, případně ji v nedávné době nebyly jiné poskytnuty, které ještě nedospěly do stádia jejich nesplácení, případně nemá jiné pravidelné výdaje, než tvrdí ve svém prohlášení. Toto však rovněž neučinila. Ze žalobkyní předložených důkazů nelze než konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti, kterou ji ukládá zákon o ochraně spotřebitele, když prověření úvěruschopnosti žalované nebylo dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně zcela rezignovala na povinnost seznámit se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované, a to zvlášť za situace, kdy ji po krátké době žádala žalovaná o další úvěr, když předchozí ještě žalobkyně celý nesplatila.

12. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, rozhodl soud o její nové splatnosti tímto rozhodnutím a to ve splátkách nově po , částka, měsíčně. Při posouzení výše stanovené splátky vyšel z tvrzené možnosti a schopnosti žalované, přičemž zohlednil její současný příjem, celkovou dlužnou částku ke splacení i s ohledem na jiné dřívější úvěry, které rovněž musí splácet a okolnost, že s navrhovanou výší splátky , částka, měsíčně souhlasila i žalobkyně. (výrok II.) Z tohoto důvodu také zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, tak jak žalobkyně požadovala, proto v této části soud musel žalobu zamítnout (výrok III.) V rozsahu, v jakém byla žaloba v průběhu řízení vzata zpět pak soud postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení zastavil (výrok I.) a v tomto rozsahu i vrátil část soudního poplatku dle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění o soudních poplatcích (výrok IV.)

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 150 o.s.ř. , kdy žalobkyně byla sice v řízení částečně úspěšná, nicméně soud seznal důvody zvláštního zřetele hodné, vyplývající z osobních poměrů žalované, která se nachází v tíživé finanční situaci, s přihlédnutím i k okolnostem za jakých byla smlouva původně uzavřena a také proto, že žalovaná sama před podáním žaloby upozornila žalobkyni na neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy a žádala svým návrhem v písemné podobě o uzavření dohody o určení nižší splátky jistiny, na kterou žalobkyně nereflektovala.