10 C 149/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Kryslovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: vypořádání společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje pozemek č. parcelní st. [číslo] jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] (stavba pro rodinnou rekreaci) v části [územní celek] a pozemek č. parc. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-jih pro k.ú. [obec] na [list vlastnictví], v hodnotě 1 400 000 Kč.

II. Žalobci se přikazuje k úhradě závazek vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a [titul] [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa].

III. Ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalované připadá [značka automobilu] [registrační značka], [VIN kód], v hodnotě 83 000 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 477 909 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Návrh žalobce na vypořádání dluhu ve výši 91 880 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 17. 10. 2016 jako součásti společného jmění se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 122 054 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši 6 103 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 5.8.2019 domáhal vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, jehož předmětem učinil nemovitosti - pozemek č. parcelní st. [číslo] jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] (stavba pro rodinnou rekreaci) v části [územní celek] a pozemek č. parc. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-jih pro k.ú. [obec] na [list vlastnictví], [značka automobilu] [registrační značka], dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 17. 10. 2016 v původní výši 120 000 Kč a ve výši ke dni podání žaloby 91 880 Kč a dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], matkou žalobkyně, v původní výši 630 000 Kč, který je ke dni podání žaloby navýšen o příslušenství dluhu. Ohledně nemovitostí navrhl jejich převod na syna účastníků [jméno] [příjmení], [značka automobilu] navrhl přikázat do vlastnictví žalované, dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené se [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] navrhl přikázat k úhradě žalované a dluh za [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] navrhl, aby účastníci platili rovným dílem.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná, která učinila nesporným, že součástí zaniklého společného jmění manželů je pozemek č. parcelní st. [číslo] jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] (stavba pro rodinnou rekreaci) v části [územní celek] a pozemek č. parc. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-jih pro k.ú. [obec] na [list vlastnictví]. Tato však nesouhlasí s tím, aby byly předmětné nemovitosti převedeny na nezletilého syna účastníků. Za sporné pak žalovaná označila skutečnost, že součástí zaniklého společného jmění je [značka automobilu] [registrační značka], když tento byl zakoupen z výlučných finančních prostředků její matky, které tato získala po prodeji svého vozidla [značka automobilu]. Žalovaná dále sporuje, že součástí zaniklého SJM je dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené se [právnická osoba] , když uzavření smlouvy s [právnická osoba] bylo výlučným jednáním žalobce, se kterým nebyla žalovaná seznámena. Žalovaná dále sporuje, že by úvěr byl použit na rekonstrukci nemovitostí v SJM. Žalovaná nad rámec výše uvedeného navrhla, aby byly vypořádány její platby ve výši 160 000 Kč a 5 272 Kč, které tato provedla za účelem úhrady úvěru žalobce u společnosti [právnická osoba]

3. K vyjádření žalované podal repliku žalobce, který uvedl, že trvá na žalobě tak, jak byla podána. Osobní [značka automobilu] kupoval žalobce ze svých výlučných prostředků, konkrétně za částku 115 000 Kč dne 1.2.2017. Automobil [značka automobilu] byl majetkem matky žalované a neexistuje souvislost mezi jeho prodejem a koupí vozidla [značka automobilu]. Úvěr od společnosti [právnická osoba] byl poskytnut dne 17.10.2016 a použit na rekonstrukci nemovitostí ve [obec]. Ke dni poskytnutí úvěru měla žalovaná i se svojí dcerou v této nemovitosti hlášen trvalý pobyt. Je pravdou, že žalovaná zaplatila část úvěru u [právnická osoba] ve výši 160 000 Kč, tato částka jí ale byla následně ze strany žalobce vrácena. Žalobce dále poukázal na to, že půjčka od [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] byla poskytnuta ke koupi nemovitostí v k.ú. [obec]. Žalovaná o této skutečnosti věděla, se svojí matkou to sama dohodla. Vyplývá to mimo jiné z časové posloupnosti uzavření smlouvy o půjčce a kupní smlouvy na nemovitosti v k.ú. [obec]. Do rekonstrukce nemovitosti pak žalobce ze svých výlučných prostředků investoval částku kolem 400 000 Kč. Podáním ze dne 23.9.2020 pak žalobce tuto částku upravil na 134 901 Kč.

4. V podání ze dne 30.7.2020 následně žalovaná uvedla, že nesporuje, že [značka automobilu] byl součástí společného jmění manželů, tento byl následně převeden na žalovanou, která ho v květnu 2018 prodala za 65 000 Kč. Hodnotu nemovitostí v k.ú. [obec] žalovaná odhaduje na částku 1 400 000 Kč, o tuto nemovitost nemá zájem a souhlasí s tím, aby byla přikázána do vlastnictví žalobce.

5. Soud ve věci nařídil ústní jednáním. Při tomto jednání účastníci setrvali na svých postojích. Tito učinili nesporným, že hodnota nemovitostí v k.ú. [obec] činí 1 400 000 Kč a dohodli se na tom, že nemovitosti budou přikázány do vlastnictví žalobce. Účastníci se dále shodli na tom, že žalobci bude přikázán k úhradě dluh za [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení].

6. Soud má ve věci za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24.11.2017. K tomuto dni rovněž zaniklo společné jmění účastníků.

7. Soud při vypořádávání zaniklého společného jmění postupoval podle právní úpravy ke dni zániku manželství a společného jmění (24.11.2017), tj. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

8. Dle § 709 odst. 1 o.z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

9. Dle § 710 o.z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

10. Dle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

11. Dle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

12. V případě finančních prostředků ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů investovaných do majetku/dluhu ve výlučném vlastnictví druhého manžela pak soud postupoval dle ustanovení § 2991 o.z. dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Z kupní smlouvy ze dne 21.4.2016 uzavřené mezi účastníky jako manželi a paní [jméno] [příjmení] ze dne 21.4.2016, ve spojení s návrhem na vklad výše uvedených nemovitostí do katastru nemovitostí, má soud za prokázané, že touto smlouvou nabyli účastníci do svého společného jmění nemovitosti - pozemek č. parcelní st. [číslo] jehož součástí je stavba č. ev. [číslo] (stavba pro rodinnou rekreaci) v části [územní celek] a pozemek č. parc. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-jih pro k.ú. [obec] na [list vlastnictví] za kupní cenu ve výši 610 000 Kč. Ze shodného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že hodnota těchto nemovitostí k dnešnímu dni činí 1 400 000 Kč. Soud pak na základě shodného návrhu obou účastníků přikázal tyto nemovitosti do vlastnictví žalobce.

14. Ze shodného tvrzení účastníků i z čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že nemovitosti uvedené v bodě 13. rozsudku pořizoval původně žalobce s paní [jméno] [příjmení], tyto byly vlastnictvím paní [příjmení]. Na pořízení těchto nemovitostí si žalobce a paní [příjmení] vzali hypotéční úvěr u [právnická osoba] a.s. Z potvrzení [právnická osoba] a.s. o zůstatku hypotéčního úvěru za účelem jeho předčasného splacení ze dne 18.4.2016 má soud za prokázané, že zůstatek hypotéčního úvěru k tomuto dni činil 596 451,91 Kč, poplatek za předčasné splacení úvěru pak 14 613 Kč. Částka v celkové výši 612 000 Kč byla zaplacena dne 25.4.2016 z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet]. Z kupní smlouvy na koupi nemovitostí v k.ú. [obec] ze dne 21.4.2016 má soud za prokázané, že nemovitosti v k.ú. [obec] nabyli touto smlouvou účastníci do společného jmění za kupní cenu ve výši 610 000 Kč, kupní cena byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy tím způsobem, že kupující uhradili za prodávající hypotéční úvěr, který prodávající poskytla společnost [právnická osoba] na koupi nemovitosti. Ze smlouvy o půjčce ze dne 21.4.2016 ve spojení s výpisem z účtu č. [bankovní účet] má soud za prokázané, že tohoto dne poskytla [titul] [jméno] [celé jméno žalované] žalobci půjčku ve výši 630 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Splatnost půjčky byla do 30.4.2018. V případě prodlení se zaplacením dlužné částky byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Z časové souvislosti, výše zapůjčené částky, která koresponduje s kupní cenou nemovitostí, z totožnosti účtu žalobce, na který byla půjčka vyplacena, a ze kterého byla následně splacena kupní cena nemovitosti, i z výpisu z tohoto účtu (kde příjem ve výši 630 000 Kč tvoří podstatný tok peněz), má soud za prokázané, že půjčka ve výši 630 000 Kč byla poskytnuta [titul] [jméno] [příjmení] na úhradu kupní ceny nemovitostí v k.ú. [obec]. Ze skutečnosti, že [titul] [jméno] [příjmení] je matkou žalované i z toho, že žalovaná podepsala kupní smlouvu, ve které je sjednán způsob úhrady kupní ceny nemovitostí v k.ú. [obec], má soud za prokázané, že žalovaná o půjče ve výši 630 000 Kč věděla a s touto vyslovila souhlas. Soud proto vypořádal dluh z předmětné půjčky jako součást zaniklého společného jmění manželů a přikázal ho k úhradě žalobci. Z usnesení soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [číslo jednací] ze dne 17.12.2020 má soud za prokázané, že ke dni vydání rozsudku činí výše dluhu účastníků včetně příslušenství částku 2 045 895,46 Kč. Z tohoto usnesení ve spojení s výplatními páskami žalobce za prosinec 2020 a leden 2021 má soud dále za prokázané, že žalobce ze svého výlučného majetku (po zániku společného jmění účastníků) na společnou půjčku dosud uhradil částku v celkové výši 270 141 Kč. Tuto částku soud posoudil jako vnos žalobce z jeho výlučného majetku do společného jmění účastníků.

15. Z předložených daňových dokladů má soud dále za prokázané, že v průběhu manželství účastníci investovali do rekonstrukce nemovitostí v k.ú. [obec] částku ve výši 134 901 Kč. Soud však nemá za prokázané, že tato částka byla investována z prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce, když žalobce k prokázání tohoto tvrzení nepředložil žádné důkazy přesto, že k tomuto byl soudem vyzván. Případný vnos žalovaného do společného jmění manželů spočívající v investicích z výlučného vlastnictví žalobce do nemovitostí účastníků tak nebyl soudem při vypořádání společného jmění zohledněn.

16. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17.10.2016 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem má soud za prokázané, že [právnická osoba] poskytla žalobci dne 17.10.2016 úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalobce však přes výzvu soudu nedoložil, že by výše uvedený úvěr čerpal se souhlasem či vědomím žalované a že by tento byl použit na rekonstrukci nemovitostí v k.ú. [obec]. Z tohoto důvodu soud posoudil dluh žalobce z předmětného úvěru jako výlučný závazek na straně žalobce a tento proto v rámci masy SJM nevypořádával.

17. Z kupní smlouvy ze dne 1.2.2017 má soud za prokázané, že tohoto dne žalobce zakoupil [značka automobilu] za kupní cenu 110 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že automobil byl zakoupen za trvání manželství, soud ho posoudil jako součást zaniklého společného jmění účastníků. Z kupní smlouvy ze dne 31.5.2018 má soud za prokázané, že k tomuto dni předmětný automobil prodala žalovaná kupujícímu [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 65 000 Kč. Soud nemá za prokázané tvrzení žalované o tom, že předmětný automobil byl ve výlučném vlastnictví žalované, neboť byl zakoupen z finančních prostředků její matky. Kupní smlouvou ze dne 30.1.2017 sice došlo k prodeji [značka automobilu] původně ve vlastnictví [jméno] [příjmení], soud ale již nemá za doložené, že finanční prostředky z prodeje [značka automobilu] byly investovány právě do koupě [značka automobilu]. Obdobně pak nedoložil ani žalobce, že by osobní automobil byl pořízen z jeho výlučných prostředků. Ohledně určení ceny [značka automobilu] pak nebylo možné vyjít ze znaleckého ocenění tohoto vozu, když účastníci nepředložili soudu doklady potřebné k takovémuto ocenění a samotný automobil již nebyl ke dni vydání soudního rozhodnutí v dispozici účastníků. Soud proto vycházel z toho, že cena automobilu ke dni 1.2.2017 činila 110 000 Kč, ke dni 31.5.2018 65 000 Kč. Amortizace vozu za 16 měsíců tak činila 45 000 Kč, soud zároveň neměl informaci o tom, že by v mezidobí došlo k autonehodě či k jiné události, která by na hodnotu vozidla měla skokový vliv. Cenu automobilu ve stavu ke dni 24.11.2017 proto soud odhadl na částku 83 000 Kč, když přitom zohlednil pravidelnou měsíční amortizaci vozu dle výše uvedených zjištění. Automobil [značka automobilu] [anonymizováno] pak soud v souladu s vůlí stran přikázal do vlastnictví žalované.

18. Z výpovědi smlouvy o penzijním připojištění a výpovědi smlouvy o stavebním spoření ve spojení s výpisy z účtu má soud za prokázané, že žalovaná ke dni 3.9.2015 ukončila své penzijní spoření a z tohoto jí bylo dne 8.12.2015 vyplaceno odbytné ve výši 82 859 Kč a dále že žalovaná dne 3.9.2015 vypověděla své stavební spoření a dne 8.10.2015 byla této vyplacena úhrada ve výši 39 194,72 Kč. Z výpisu z účtu žalované má soud dále za prokázané, že dne 3.11.2015 uhradila žalovaná za žalobce mimořádnou splátku hypotéky ve výši 160 000 Kč a dne 6.5.2016 splátku ve výši 5 272 Kč. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná poskytla žalobci ze svého výlučného vlastnictví (naspořené prostředky na stavebním spoření a penzijním připojištění) částku v celkové výši 122 054 Kč a tuto částku posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalobce. Vyšel při tom z toho, že důvodem poskytnutí předmětné částky žalobci byla skutečnost, že účastníci jsou manželé a žijí společně v jedné domácnosti. Nejpozději dnem právní moci rozsudku, kterým došlo k rozvodu manželství účastníků, pak tento právní důvod odpadl. Co se týče zbylé částky ve výši 43 218 Kč, kterou žalovaná použila na úhradu výlučného dluhu žalobce, zde soud vycházel z toho, že tato částky byla vyplacena z finančních prostředků ve společném jmění účastníků (když v řízení nebyl prokázán opak) a proto byla při vypořádání společného jmění kalkulována jako investice ze SJM do výlučného majetku žalobce.

19. Soud tedy vyšel z aktiv zaniklého společného jmění ve výši 1 483 000 Kč a pasiv ve výši 2 045 895 Kč, z nichž aktiva ve výši 1 400 000 Kč byla přikázána žalobci a aktiva ve výši 83 000 Kč žalované. Pasiva ve výši 2 045 895 Kč pak byla přikázána k úhradě žalobci. Soud zároveň zohlednil vnos žalobce do společného jmění účastníků ve výši 270 141 Kč a investici ze společného jmění účastníků do výlučného majetku žalobce ve výši 43 218 Kč. Z toho soud vypočetl vypořádací podíl, který je povinna žalovaná uhradit žalobci ve výši 477 909 Kč. S ohledem na výši této částky bylo žalované umožněno tuto uhradit v prodloužené lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

20. O povinnosti žalobce k úhradě soudního poplatku soud rozhodl v souladu s položkou 1, bodem 1, písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., když se jedná o poplatek ve výši 5% z částky 122 054 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalobce. Tento poplatek byl splatný uplatněním návrhu ze strany žalované, avšak s ohledem na nejistotu ohledně výše bezdůvodného obohacení bylo o povinnosti k jeho úhradě rozhodnuto až v rámci vydaného rozsudku. S ohledem na skutečnost, že v nároku týkajícím se bezdůvodného obohacení byla žalovaná úspěšná, byla povinnost k úhradě tohoto poplatku uložena žalobci. Poplatek bude žalobcem uhrazen převodem na účet [číslo] pod [variabilní symbol].

21. Ve zbytku pak soud o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 150 o.s.ř., když předmětem řízení bylo především vypořádání masy společného jmění účastníků. Jedná se tedy o jednání, ve kterém mohl podat návrh na jeho zahájení kterýkoli z účastníků. V průběhu soudního řízení se pak účastníci shodli na ocenění nemovitostí, tvořících hlavní součást společného jmění, i na způsobu jejich vypořádání. Neshoda byla ohledně vypořádání dluhů účastníků, kde pak oba účastníci byli částečně úspěšní a částečně neúspěšní.