11 C 119/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 220 Kč za dobu od 13. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do 8. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 220 Kč za dobu od 10. 10. 2020 do 8. 11. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 620 Kč za dobu od 10. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když se žalovaná přepravovala prostředkem městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 27.9.2020 na lince tramvaje číslo dne 9.8.2020 na lince tramvaje číslo. Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou. Totožnost žalované byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývají ze smluvních podmínek žalobkyně a tarifu MHD. Ve dnech 9.10.2020 a 9.11.2020 byly ze strany žalované uhrazeny částky v celkové výši 1 200 Kč. Žalovaná nezaplatila stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušila povinnost plynoucí jednak z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (§ 18a odst. 2 písm. a) a c) a zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§37 odst. 5). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu žalobkyně je žalovaná proto povinna uhradit cenu jízdného 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za uskutečněnou jízdu, když po zohlednění částečného plnění žalovanou žalobkyně požadovala úhradu částky 1 840 Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 840 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.) Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na pověření zvoleného soudního exekutora výkonem exekuce.