11 C 244/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 13 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka za dobu do datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovanou smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky z úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení. Ke dni sepisu návrhu je žalovaná v prodlení s uhrazením celkem hodnota neuhrazených splátek úvěru. Původní věřitel následně svou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Pohledávka požadovaná žalobkyní představuje smluvní úrok ve výši 15 % měsíčně za období 90 dnů, počítaný ode dne datum, tj. den následující po dni splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne datum prostřednictvím datové schránky v souladu s § 45 a násl. o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost právnická osoba., IČO IČO, postoupila předmětnou pohledávku na společnost Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne datum, který byl dle podacího lístku žalované zaslán téhož dne na adresu uvedenou v žalobě.

5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka (dále jen „úvěrová smlouva“). Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců. Výše úroku byla sjednána ve výši 15 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, činila v době uzavření smlouvy 435,03 %. Žalovaná se zavázal splácet úvěr ve výši částka měsíčně. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet č. č. účtu uvedený v úvěrové smlouvě. V souladu s čl. 5.4 úvěrové smlouvy zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalované dvě po sobě jdoucí upomínky k úhradě dlužné částky (ze dne datum a datum) jednak na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě, a jednak na mailovou adresu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru a ani po dvou upomínkách k úhradě dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně jistinu úvěru zesplatnila v souladu s čl. 5.

5. úvěrové smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho neuhradila. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se na základě výše uvedené úvěrové smlouvy domáhala zaplacení jistiny ve výši částka představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a částky částka za odeslané upomínky č. hodnota a č. hodnota, spolu se zákonným úrokem z prodlení u obou částek. Právní předchůdkyni žalobkyně bylo v tomto rozsahu vyhověno elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu adresa-jih ze dne datum, č.j. EPR č. účtu-6, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne datum.

6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu poskytovaná domácnostem v říjnu 2023 činila 9,37 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), tj. v daném případě 28,11 % průměrné úrokové sazby úvěrů na spotřebu poskytovaným domácnostem. Úvěrová úroková sazba uvedená ve smlouvě ve výši 15 % měsíčně, což činí 180 % ročně, tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v říjnu 2023 více než 6krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 435,03 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v říjnu 2023 výši 10,01 %, tj. RPSN uvedená ve smlouvě je téměř 44krát vyšší.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně uzavřela jako podnikatelka ve smyslu § 420 a násl. občanského zákoníku s žalovanou jako spotřebitelem úvěrovou smlouvu podle § 2395 občanského zákoníku. Následně se soud zabýval hlediskem souladu úvěrové smlouvy s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. občanského zákoníku. Při poskytnutí peněžité půjčky představují úroky úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Takovým je i úrok sjednaný právních předchůdkyní žalobkyně. Úrok v úvěrové smlouvě byl dohodnut jako pevnou sazbou na celou dobu splácení úvěru a činil 180 % ročně. Takový úrok lze evidentně považovat za nepřiměřeně vysoký, a to nejen vzhledem k výši půjčené částky a době jejího splácení, ale i vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smluvního vztahu. Výše úrokových sazeb v říjnu 2023 činila podle měnové statistiky vydávané ČNB v databázi ARAD v průměru 9,37 % ročně. Z uvedené vyplývá, že smluvená úroková sazba podstatně (více než 6krát) překračuje horní hranici obvyklé úrokové míry úvěrů na spotřebu (RPSN činila rovněž téměř 44násobek obvyklé RPSN úvěrů poskytovaných bankami), a je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že jde o ujednání, které je v extrémním rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na závěr soudu, že ujednání v úvěrové smlouvě týkající se úroku ve výši 15 % měsíčně, tj. 180 % ročně, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné, soud žalobu o zaplacení částka představující smluvní úrok ve výši 15 % měsíčně za období 90 dnů od datum zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, resp. to z obsahu nevyplývá, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.