11 C 264/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Kryslovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované pro: žaloba o určení vlastnictví k pozemku <b>I. Žaloba na určení, že vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce] v k.ú. [obec] u [obec], [stát. instituce] v obci [obec], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.</b> 1. Žalobou ze dne 6.8.2020 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce] (správně pro Plzeňský kraj), v k.ú. [obec] u [obec], Katastrální pracoviště Plzeň-jih, v obci [obec]. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku č. parc. st. [číslo], na kterém stojí stavba [adresa] a pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Tyto pozemky sousedí s pozemkem č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Žalobce pozemek č. parc. [číslo] užívá společně s jím vlastněními pozemky a to od okamžiku, kdy tyto pozemky nabyl do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy z 21.6.2010. Před tím pozemek užívali jeho právní předchůdci, prarodiče, kteří pozemky č. parc. st. 34 a [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] získali na základě kupní smlouvy ze dne 4.7.1994. Nic nenasvědčovalo tomu, že se jedná o samostatný pozemek, který není součástí pozemků vlastněných žalobcem a jeho právními předchůdci. Až v dubnu 2020 žalobce při provádění zaměření pozemků zjistil, že pozemek č. parc. [číslo] není v jeho vlastnictví, ale že se jedná o samostatný pozemek, který pouze sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobce. Žalobce přitom předmětný pozemek po celou dobu udržoval a užíval, opravoval na něm postavený plot. Žalovaná se přitom o předmětný pozemek nikdy nezajímala. Žalobce má proto za to, že z jeho strany došlo k vydržení vlastnického práva k pozemku.

2. K žalobě se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že nárok žalobce neuznává. Pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 9.3.2015. Její rodina pozemek vlastní již od roku 1993, kdy byla rozhodnutím Pozemkového úřadu č. PÚ [číslo] její babičce paní [příjmení] vydána parcela ve zjednodušené evidenci PK [číslo]. Při digitalizaci z této parcely vznikly dnešní pozemky č. parc. [číslo] a [číslo]. Dále poukázala na to, že v roce 1999 v daném katastrálním území proběhla digitalizace katastrálních map. Z provedené digitalizace žalobce měl a mohl zjistit, že pozemek č. parc. [číslo] je pozemkem samostatným s vlastním parcelním číslem. Žalobce zároveň musel vědět, že parcelní číslo pozemku není zapsáno na jeho listu vlastnictví. Žalovaná je proto přesvědčena o tom, že žalobce musel od počátku vědět, že pozemek č. parc. [číslo] není v jeho vlastnictví. Dále žalovaná popřela, že by se o předmětný pozemek nezajímala. Tato se o pozemek zajímala prostřednictvím svého otce, který s žalobcem opakovaně jednal, upozorňoval ho na nesoulad ve vlastnictví a užívání předmětného pozemku a jednal s žalobcem i o možném odkupu tohoto pozemku. Žalovaná poukázala dále na to, že pachtovní smlouvou ze dne 30.9.2015 přenechala předmětný pozemek do užívání [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], která žalované za užívání pozemku platí pachtovné. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání účastníci setrvali na svých postojích. K dotazu soudu žalobce doplnil, že na nesoulad mezi zapsaným a skutečným stavem byl upozorněn otcem žalované v roce 2019, kdy se s otcem žalované dohodli i na odkupu tohoto pozemku. Žalobce proto nechal pozemek parc. [číslo] zaměřit geodetem, následně se však s otcem žalované neshodli na kupní ceně.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, vyslechl navržené svědky a došel k následujícím závěrům. Z kupní smlouvy ze dne 4.7.1994 má soud za prokázané, že touto smlouvou prodalo [právnická osoba] [anonymizováno] [část obce] manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prarodičům žalobce) pozemky č. parc. st. [číslo] včetně domu [číslo] a č. parc. [číslo] (zahrada) v k.ú. [obec] u [obec]. Z darovací smlouvy ze dne 21.6.2010 má soud za prokázané, že touto smlouvou darovala [příjmení] [příjmení] (babička žalobce) výše uvedené pozemky č. parc. st. [číslo] včetně domu [adresa] a č. parc. [číslo] žalobci. Ze shodného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že výše uvedené pozemky žalobce jsou oploceny a je k nim připlocen i pozemek č. parc. [číslo], který je v katastru nemovitostí evidován jako vlastnictví žalované. Z žalobcem předložené fotodokumentace má soud za prokázané, že pozemky žalobce byly původně oploceny starým dřevěným plotem. Ten byl následně nahrazen novým kovovým, když z této fotodokumentace je patrné i to, že nový plot byl budován v hranicích plotu původního.

5. Z rozhodutí Pozemkového úřadu č. PÚ [číslo] ze dne 16.2.1993 má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím byl paní [jméno] [příjmení] (babičce žalované) vydán mimo jiné pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] o výměře 9 833 m2. Z výpisu z katastru nemovitostí a z katastrální mapy má soud za prokázané, že pozemek č. parc. [číslo] i č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] jsou evidovány jako vlastnictví žalované.

6. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], otce žalované, soud zjistil, že tento komunikoval s žalobcem ohledně vlastnictví pozemku č. parc. [číslo], bavili se s žalobcem i o možném prodeji pozemku, ale neshodli se na ceně. Rodina svědka v dané lokalitě vlastnila pole, tyto museli za socialismu převést na stát, po revoluci jim byla pole vrácena. Pozemky č. parc. [číslo] a st. [číslo] patřili původně JZD, na hranici pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] stál původně starý dřevěný plot. Žalobce plot v dubnu 2020 předělal a při tom si přihradil pozemek č. parc. [číslo], na pozemku navíc vysadil stromy, to bylo někdy před třemi nebo čtyřmi roky.

7. Z výslechu [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že jde o matku žalobce. Pozemky č. parc. [číslo] a st. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] původně vlastnili její rodiče. Získali je tak, že v [obec] pracovali pro JZD [část obce], při tom bydleli od srpna 1972 v těchto nemovitostech. S JZD měli dohodu, že si po 10 letech nemovitosti odkoupí za výhodnou cenu. Svědkyně do června 1984 bydlela v nemovitostech s rodiči. Ví o tom, že rodiče nemovitosti od JZD skutečně odkoupili. Rodiče ihned poté, co se do nemovitostí nastěhovali, tyto oplotili. Bylo to v roce 1973 po dohodě s JZD. Svědkyni bylo v té době 9 let. Jestli bylo oplocení prováděno na základě nějakého zaměření neví, to si již nepamatuje. Hradba stojí dnes pořád na stejném místě, kde byla původně zbudována. Pouze se opravovala a udržovala. Prarodiče následně převedli nemovitosti na svého vnuka, tedy na žalobce. V současné době již prarodiče nežijí. O tom, že pozemek č. parc. [číslo] nepatří k ostatním pozemkům ve vlastnictví rodiny svědkyně se tato dozvěděla od svého syna zhruba před rokem, do té doby jí nikdy nenapadlo, že pozemek není jejich.

8. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o souseda žalobce, s tímto sousedí v [obec] přes cestu. Nemovitosti v [obec] vlastní svědek od roku 2000, před tím je vlastnila jeho babička, svědek do nich jezdil. Ví o tom, že pozemky žalobce jsou dlouhodobě zaploceny, původně byly oploceny starým dřevěným plotem, který stavěl asi dědeček žalobce. Teď je na místě plot nový, který je ale pořád ve stejném místě. Svědek hospodářsky obhospodařuje pozemek sousedící s pozemkem č. parc. [číslo], pozemek č. parc. [číslo] v užívání nemá.

9. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že plot kolem jeho pozemků byl odjakživa. Kdo ho stavěl, neví. Žalobce tento plot asi před 12 nebo 13 lety opravoval, opravoval ho v linii, kde stál původně. V nemovitostech žil ještě před tím, než je nabyl do vlastnictví. Žil tam se svojí babičkou. Pozemek č. parc. [číslo] vždy považoval za svůj.

10. Dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč.z.“), ve znění od 1.1.1992, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Dle § 130 odst. 1 obč.z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

11. Dle § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Dle § 1090 o.z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby. Dle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Dle § 1092 o.z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

12. Soud má v dané věci za prokázané, že žalobce nabyl nemovitosti - pozemky č. parc. st. [číslo] včetně domu [číslo] a č. parc. [číslo] (zahrada) v k.ú. [obec] u [obec] do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy v červnu 2010. V době, kdy tyto nemovitosti nabyl, tyto již byly oploceny a byl k nim připlocen i pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Žalobce starý plot nahradil novým, tento však stavělk ve stejné linii jako plot původní. Nejpozději v roce 2019 pak byl žalobce dle svého vlastního tvrzení upozorněn otcem žalované na to, že pozemek č. parc. [číslo], který má připlocen ke svým pozemkům, je ve vlastnictví žalované. Žalobce tedy pozemek č. parc. [číslo] nabýval v dobré víře, že se jedná o pozemek jeho. Tento pozemek však sám nemohl vydržet, neboť od doby nabytí pozemků č. parc. st. 34 a [číslo] v červnu 2010 do roku 2019 neuběhla zákonná desetiletá lhůta, která je nezbytná pro vydržení nemovité věci.

13. Soud se proto dále zabýval tím, zda je možné započíst žalobci vydržecí dobu, po kterou drželi vlastnické právo k pozemku č. parc. [číslo] jeho právní předchůdci jakožto poctivý držitelé.

14. Soud má na základě výše uvedeného za prokázané, že pozemky ve vlastnictví obou účastníků byly v 70. letech 20. století ve vlastnictví JZD [část obce]. Rodina žalobce se v roce 1972 nastěhovala do domu [adresa] a v roce 1973 si pozemky, které užívala, oplotila. V roce 1994 pak prarodiče žalobce nabyly na základě kupní smlouvy k pozemkům č. parc. st. [číslo] včetně domu [číslo] a č. parc. [číslo] (zahrada) v k.ú. [obec] u [obec] vlastnické právo. Soud nemá ve věci za prokázané, že by oplocení pozemků, které prováděli prarodiče žalobce, bylo provedeno na základě geometrického zaměření hranic pozemku. Žalobce takovou skutečnost netvrdil, ani neprokazoval. Takový stav sice odpovídal tomu, že vlastníkem jak pozemků žalobce, tak i pozemku č. parc. [číslo] bylo v té době JZD [část obce]. Nicméně právní předchůdci žalobce (jeho prarodiče) z tohoto důvodu nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim pozemek č. parc. [číslo], resp. tehdy část pozemku č. parc. [číslo], jako vlastníkům patří. Do vydržecí doby žalobce pak nemůže být započtena doba, po kterou pozemek č. parc. [číslo] užívali jeho právní předchůdci, když tito ho neužívali jako poctivý držitelé, a k vydržení pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] žalobcem proto nedošlo.

15. Jen na okraj pak soud uvádí, že i pokud by oplocení pozemků ve vlastnictví žalobce bylo v roce 1973 provedeno na základě geometrického zaměření, i v takové případě, by soud při svém rozhodování musel přihlížet k rozhodovací praxi vyšších soudů, jako je např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2002/2006 ze dne 7.6.2007 dle kterého„ nabyl-li někdo na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedního započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel.“ Obdobně pak dle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 3767/2014 ze dne 29.10.2014, platí, že„ Rozhodovací praxe dovolacího soudu byla jasně vyjádřena například v usnesení ze dne 5.12.2005 sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, dle kterého námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že oprávněný držitel si můře započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce žalobce uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může žalobce nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen. Tím samozřejmě není vyloučeno, aby žalobci spornou věc nabyli jiným způsobem, např. převodní smlouvou nebo dědictvím.“ 16. Z výše uvedeného je zjevné, že i pokud by došlo k vydržení pozemku č. parc. [číslo] ze strany právních předchůdců žalobce, k tomuto vydržení by došlo ke dni 4.7.2004, když prarodiče žalobce by tento pozemek drželi jako poctiví držitelé od 4.7.1994, kdy nabyli ostatní pozemky do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy s JZD [část obce]. S ohledem na skutečnost, že by došlo k úplnému vydržení tohoto pozemku již právními předchůdci žalobce, nebylo by možné za situace, kdy pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nebyl učiněn předmětem darovací smlouvy z roku 2010, kterou byli na žalobce převedeny jím vlastněné pozemky, ani v takovém případě žalobce započíst vydržecí dobu, po kterou pozemek č. parc. [číslo] užívali právní předchůdci žalobce.

17. S ohledem na tuto skutečnost nezbylo soudu, než podanou žalobu zamítnout.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, má proto nárok na náhradu nákladů, které jí v souvislosti se soudním řízením vznikly. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výslovně uvedla, že náhradu vzniklých nákladů nepožaduje, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.