11 C 292/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: žaloba o nahrazení projevu vůle I. Soud určuje obsah darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky takto:

1. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je výlučným vlastníkem nemovitosti - pozemku č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v [katastrální uzemí] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce].

2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] touto smlouvou bezplatně převádí vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ na nemovitosti - pozemku č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v k.ú. [obec] zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na žalobkyni [celé jméno žalobkyně] a žalobkyně [celé jméno žalobkyně] tento dar přijímá.

3. Práva a povinnosti účastníků v souvislosti s uzavřením této darovací smlouvy se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a dalšími právními předpisy. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady soudního řízení ve výši 85 450 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16.9.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného, kterým přijímá návrh žalobkyně na uzavření darovací smlouvy jejímž předmětem je bezúplatný převod jedné ideální poloviny nemovitosti – pozemku č. parc. st. [anonymizováno] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v k.ú. a obci [obec]. Součástí petitu žaloby je přesné znění darovací smlouvy, která má být mezi účastníky uzavřena. Dle článku III. návrhu smlouvy má spoluvlastnický podíl na nemovitostech přejít na žalobkyni bez dluhu u [právnická osoba], který je zajištěn zástavním právem na nemovitosti. Žalobkyně uvedla, že dne 15.3.2016 uzavřeli matka žalobkyně a žalovaný dohodu o vypořádání spoluvlastnictví, na základě které se žalovaný zavázal nejpozději do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcery účastníků dohody, tedy žalobkyně, na tuto převést vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši jedné poloviny na výše uvedené nemovitosti a to za podmínky zájmu žalobkyně o nabytí tohoto spoluvlastnického podílu. Dopisem ze dne 19.5.2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému návrh darovací smlouvy. Žalovaný na tento dopis nijak nereagoval. Na další dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 7.6.2022 pak reagoval tak, že věc zváží. Následovala komunikace mezi právními zástupci, ze které vyplynulo, že žalovaný dobrovolně podíl na nemovitostech na žalovanou nepřevede.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok žalobce neuznává. Žalovaný učinil nesporným, že tento uzavřel dne 15.3.2016 s bývalou manželkou a matkou žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na základě které se žalovaný stal výlučným vlastníkem nemovitosti - pozemku č. parc. st. [anonymizováno] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] v k.ú. a obci [obec]. Součástí dohody jsou i ujednání obsažená v článku IV. odst. 5, 6, 7, ze kterých žalobkyně dovozuje svůj nárok na uzavření smlouvy. Žalovaný však upozorňuje na to, že paralelně s tímto řízením je vedeno řízení ve věci [spisová značka], které je vedeno na základě žaloby [jméno] [celé jméno žalobkyně] proti žalovanému. Předmětem řízení je uložení zákazu žalovanému disponovat s nemovitostí. Ve věci byl vydán rozsudek Nejvyššího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 26.7.2022, kterým došlo ke zrušení rozsudků obou instancí a vrácení věci nadepsanému soudu k dalšímu řízení. Z rozsudku Nejvyššího soudu žalovaný dovozuje, že povinnost žalovaného převést nemovitost na svoje dcery nemá přednost před oprávněním žalovaného nemovitost prodat. Žalovaný dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uzavíral s tím, že s nemovitostí bude nakládat dle vlastní vůle. Jediným limitem pro něj bylo to, že pokud žalovaný nemovitost převede na třetí osobu, doplatí [jméno] [celé jméno žalobkyně] částku 300 000 Kč, kterou by v penězích dorovnal tehdejší hodnotu jedné poloviny nemovitosti. Žalovaný dále doplnil, že nemovitost byla původně ve výlučném vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobkyně], tato následně převedla jednu polovinu nemovitosti na žalovaného. Poté byla provedena zásadní rekonstrukce nemovitosti, kdy žalovaný do této rekonstrukce investoval z vlastních prostředků částku 1 050 000 Kč. Po rozpadu manželství žalovaného se tento rozhodl si nemovitost ponechat a [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplatil částku 700 000 Kč, což byla maximální částka, kterou byl žalovaný v té době schopen získat od banky jako hypotéku. Tato částka je pak o 300 000 Kč nižší, než kolik činila tehdejší hodnota nemovitosti po odečtení dluhů, které na ní vázly. Z tohoto důvodu bylo do smlouvy doplněno ujednání, kdy v případě, že by žalovaný nemovitost prodal, vyplatil by tento [jméno] [celé jméno žalobkyně] částku 300 000 Kč. Žalovaný chtěl nemovitost prodat v roce 2019, kdy měl prodej nemovitosti již domluven, [jméno] [celé jméno žalobkyně] však takový prodej zmařila nařízením předběžného opatření v řízení [spisová značka]. Dle názoru žalovaného z dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nevyplývá povinnost žalovaného převést na žalobkyni ideální polovinu nemovitosti a zároveň povinnost žalovaného i nadále splácet dluhy na nemovitosti váznoucí. Žalobkyně se dle názoru žalovaného nepřípustně domáhá vydání konstitutivního rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena neexistující právní povinnost. Žalovaný dále uvedl, že má i nadále zájem na tom, nemovitost prodat a [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplatit částku 300 000 Kč. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých stanoviscích.

4. Z provedených listinných důkazů a ze shodného tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný a paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], matka žalobkyně, uzavřeli v souvislosti s rozvodem manželství dne 15.3.2016 dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci, na základě které došlo ke zrušení spoluvlastnictví k výše uvedené nemovitosti a převodu nemovitosti na žalovaného. V souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví k nemovitosti se žalovaný zavázal zaplatit [jméno] [celé jméno žalobkyně] částku 700 000 Kč. Dle článku IV. odst. 5 dohody se účastníci dohody dohodli na tom, že žalovaný nejpozději do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcery účastníků dohody, [celé jméno žalobkyně], převede vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši nedělené ½ v poměru k celku na nemovitosti své dceři [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to za podmínky zájmu dcery o nabytí tohoto spoluvlastnického podílu. V odstavci 6. tohoto článku pak byla sjednána obdobná povinnost ve prospěch druhé dcery žalovaného, [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dle článku VI. odst. 7 dohody nebude-li naplněn odst. 5 a 6. tohoto článku a žalovaný převede vlastnické právo k nemovitosti na třetí osobu, zavazuje se žalovaný vyplatit [jméno] [celé jméno žalobkyně] částku ve výši 300 000 Kč a to nejpozději do 60 dnů ode dne provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele.

5. Z dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu uzavřené dne 15.3.2016 mezi žalovaným a [jméno] [celé jméno žalobkyně] má soud za prokázané, že v souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví k nemovitosti se žalovaný zavázal k úhradě dluhů váznoucích na nemovitosti, když jednotlivé dluhy (ve výši 79 308 Kč, 124 749 Kč a 192 047 Kč) měly být konsolidovány, přeúvěrovány a měl je splácet žalovaný. Zároveň došlo k vypořádání zbylých částí společného jmění žalovaného a [jméno] [celé jméno žalobkyně].

6. Ze spisu vedeného u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka], zejména z rozsudku Nejvyššího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 26.7.2022 má soud za prokázané, že v tomto řízení se paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] domáhala na základě výše uvedené dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci určení, že žalovaný není oprávněn nakládat s výše uvedenou nemovitostí. Soud ve věci vydal dne 30.10.2018 předběžné opatření, kterým dispozici s nemovitostí předběžně zakázal. Následně rozsudkem za dne 29.6.2020 žalobě vyhověl. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.12.2020 rozhodnutí nadepsaného soudu potvrdil. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 26.7.2022 rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

7. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a panem [jméno] [jméno] dne 27.10.2018 má soud za prokázané, že žalovaný měl v úmyslu nemovitost prodat za kupní cenu ve výši 3 000 000 Kč. Transakce se však nezrealizovala s ohledem na předběžné opatření vydané ve výše uvedeném soudním řízení.

8. Z komunikace mezi právními zástupci účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně projevila o nabytí spoluvlastnického podílu na nemovitosti zájem. Přes intenzivní jednání právních zástupců však mezi účastníky nedošlo k dohodě ohledně uzavření darovací smlouvy.

9. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že jde o advokáta, který připravoval smluvní dokumentaci mezi žalovaným a [jméno] [celé jméno žalobkyně] v souvislosti s rozvodem jejich manželství. Připravoval i dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci. Žalovaný je jeho vzdálenější příbuzný, jde o bratrance jeho otce. V roce 2016 se na svědka žalovaný obrátil s tím, že by chtěl pomoci s rozvodem. Svědek připravoval dohodu pro opatrovnické řízení týkající se dcer manželů, dohodu o vypořádání společného jmění a dohodu o vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy v rámci podílového spoluvlastnictví se vypořádávala výše uvedená nemovitost. Připravené dohody předal svědek žalovanému u sebe v kanceláři. Žalovaný řešil obsah smluv s [jméno] [celé jméno žalobkyně], svědek pak do smluv zapracovával připomínky, na kterých se manželé dohodli. Ohledně nemovitosti se manželé dohodli tak, že si ji ponechá žalovaný a [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplatí částku 700 000 Kč. Odhad nemovitosti se nedělal, částka 700 000 Kč představovala maximální částku, kterou byla žalovanému ochotna banka půjčit. Svědek částku žádným způsobem neověřoval, šlo o sumu, na které se manželé dohodli. Další ujednání smlouvy směřovala dle názoru svědka k tomu, že žalovaný buď převede nemovitost na dcery v době jejich zletilosti, nebo nemovitost prodá. Pokud by nemovitost prodal, doplatí [jméno] [celé jméno žalobkyně] určitou částku. Doplacením částky se dle názoru svědka něco kompenzovalo, šlo pravděpodobně o hodnotu nemovitosti. Výši částky k vyplacení [jméno] [celé jméno žalobkyně], tedy částky 300 000 Kč, svědek neověřoval, na té se manželé dohodli. Svědek komunikoval ve své kanceláři s žalovaným, pouze jednou mu telefonovala [jméno] [celé jméno žalobkyně], kdy uváděla, že chce mít ve smlouvě pojistku pro případ, že by žalovaný nemovitost prodal. Na to jí svědek řekl, že pojistka ve smlouvě již je, když smlouvu chápal tak, že žalovaný může nemovitost buď darovat dcerám nebo prodat a vyplatit [jméno] [celé jméno žalobkyně] výše uvedenou částku. Svědek upravoval smlouvy několikrát, do smlouvy se doplňovala ujednání zejména na popud paní [celé jméno žalobkyně]. Byť některá ujednání nebyla právně dokonalá, svědek měl pocit, že si bývalí manželé rozumí v tom, co bude s nemovitostí dál. Proto ho překvapilo, že po tolika letech mezi nimi došlo ke sporu. V rámci dohody o vypořádání společného jmění se pak řešily dluhy na nemovitosti, tyto všechny převzal a přeúvěroval žalovaný. Dále si bral žalovaný úvěr na vyplacení vypořádacího podílu ve výši 700 000 Kč. O tom, jestli bude nemovitost darována dcerám s dluhem představovaným hypotékou nebo bez tohoto dluhu svědek s žalovaným ani [jméno] [celé jméno žalobkyně] nemluvil.

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že jde o bývalou manželku žalovaného a matku žalobkyně. Tato uvedla, že v době rozvodu se s žalovaným dohodla, že tento si ponechá nemovitost, tuto nikdy neprodá a nemovitost bude jednou patřit dětem. Takto to bylo i v dohodě o vypořádání spoluvlastnictví, kde se žalovaný zavázal po dosažení zletilosti dcer jim tuto nemovitost darovat. Dům byl původně svědkyně, když ho začali s žalovaným rekonstruovat, převedla na něj polovinu. Rekonstrukci financovali společně, vzali si na ni hypotéku, každý z manželů do rekonstrukce vložil i své vlastní peníze. Co se týče hypotéky, je pravdou, že na domu vázla hypotéka, kterou převzal žalovaný, svědkyně si musela vzít svoji hypotéku na pořízení nového bydlení. Zda bude dům převeden na dcery i s hypotékou s žalovaným neřešili, svědkyně předpokládala, že si každý z nich bude splácet svoje dluhy. Smlouvy sepisoval právník [obec] [celé jméno žalovaného], šlo příbuzného žalovaného, do smluv dopisoval to, na čem se svědkyně s žalovaným dohodla. Na tom, že nemovitost bude převedena na dcery, byli s žalovaným dohodnuti od počátku. Částka vypořádacího podílu 700 000 Kč byla maximální částkou, na kterou žalovaný dosáhl, více by mu banka nepůjčila. Pokud se dělaly změny smluv, bylo to asi dvakrát, jednou se měnila doba, ve které se má svědkyně z nemovitosti vystěhovat a pak se do smlouvy doplňovala povinnost žalovaného zaplatit svědkyni 300 000 Kč při prodeji nemovitosti. Tuto částku chápala svědkyně jako plnění pro případ, kdyby dcery nemovitost nechtěly. Pak svědkyně chtěla, aby jí žalovaný alespoň něco doplatil. V současné době komunikace žalovaného a jeho dcer vázne.

11. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že v době rozvodu s [jméno] [celé jméno žalobkyně] tento řešil vypořádání nemovitosti, kterou měli manželé v podílovém spoluvlastnictví. [jméno] [celé jméno žalobkyně] chtěla nemovitost prodat, on jí chtěl zachovat, rekonstruoval ji, měl k ní vztah. Proto navrhl, že si nemovitost ponechá a [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplatí částku 700 000 Kč, což byl strop, na který dosáhl. Cena tohoto domu byla v té době kolem 2,5 mil. Kč. Hypotéka, která v té době vázla na nemovitosti, činila asi 460 nebo 470 000 Kč. Zpočátku měl žalovaný dcery ve střídavé péči, ta potom přestala fungovat. Žalovaný se proto rozhodl, že nemovitost prodá a [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplatí 300 000 Kč, jak je uvedeno ve smlouvě. O tuto částku se jednalo proto, že tím byla dorovnána hodnota nemovitosti po odečtení dluhů ke dni uzavření smlouvy. Prodeji nemovitosti však zabránilo vydané předběžné opatření. Uzavřenou dohodu žalovaný chápal tak, že nemovitost může kdykoli prodat, pokud ji neprodá, ujednání o převodu nemovitosti na dcery se vůbec neuplatní, případně se uplatní někdy v budoucnu, až bude doplacená hypotéka. Žalovaný v současné době bydlí u své matky, dům pronajímá. Je přesvědčen o tom, že žalobkyně není schopna se o dům postarat, a to finančně ani fakticky. Žalovaný má stále zájem na tom, dům prodat.

12. Dle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Dle § 1786 o.z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Dle § 1787 o.z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány.

13. Dle § 1767 o.z. má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel požadovat, aby jí dlužník splnil. Podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí.

14. Dle judikatury Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí 33 Cdo 72/2021 nebo 33 Cdo 1109/2018 soud rozhodnutím vydaným v řízení dle § 1785 o.z. určuje obsah smlouvy mezi účastníky s tím, že právní mocí rozhodnutí soudu dochází mezi účastníky k uzavření budoucí smlouvy.

15. Soud má v řízení z výše uvedených důkazů za prokázané, že v rámci dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví došlo mezi žalovaným a [jméno] [celé jméno žalobkyně] k uzavření platné smlouvy o smlouvě budoucí ve prospěch třetí osoby, žalobkyně, kterou se žalovaný zavázal do půl roku poté, co žalobkyně nabude zletilosti, tedy do půl roku od 12.5.2022, darovat žalobkyni jednu ideální polovinu nemovitosti. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně projevila jednoznačný zájem podíl na nemovitosti formou darování nabýt a žalovaný svoji povinnost nesplnil, určil soud ve smyslu ustanovení § 1787 obsah smlouvy mezi účastníky tak, aby tato odpovídala účelu, který sledovali žalovaný a [jméno] [celé jméno žalobkyně] v době uzavření smlouvy o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Z příslušných ujednání smlouvy ve spojení s výslechem svědků (zejména pana [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]) i žalovaného pak vyplynulo, že žalovaný se zavázal převést podíl na nemovitosti na žalobkyni formou darování a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o jeho dceru. Soud pak nemá v řízení za prokázané, že žalovaný a [jméno] [celé jméno žalobkyně] měli v úmyslu se odklonit od ustanovení § 1888 o.z. a převést podíl bez dluhů na něm váznoucím, když oba signatáři smlouvy i svědek [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] uvedli, že v době podpisu smlouvy neuvažovali na tom, zda bude podíl na nemovitosti převeden s dluhy či bez nich. Soud proto určil obsah smlouvy tak, aby odpovídal prokázané vůli stran při podpisu dohody a účelu, který měl být dohodou sledován. Pokud pak žalovaný v řízení namítal, že se domníval, že není jeho povinností převádět podíl na žalobkyni, když toto pro něj nepředstavuje žádný ekonomický význam, toto tvrzení je v rozporu s textací dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Navíc při převodu majetku na děti nelze o nějakém významném ekonomickém přínosu uvažovat. Pokud dále žalovaný zdůrazňoval své právo nemovitost prodat a vyplatit [jméno] [celé jméno žalobkyně] částku 300 000 Kč, soud souhlasí s tím, že toto jednání uzavřená dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalovanému umožňuje. S ohledem na skutečnost, že ke dni doručení výzvy žalobkyně k uzavření smlouvy i ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně je žalovaný veden v příslušném katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti a tento své vlastnictví ani žádným způsobem nerozporoval (žalovaný pouze uváděl, že má zájem nemovitost v budoucnu prodat), soud rozhodl podle stavu ke dni vydání tohoto rozhodnutí.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů soudního řízení v celkové výši 85 450 Kč. Tato sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a odměny advokáta dle vyhl. 177/1996 Sb. za pět a půl úkonu právní služby dle specifikace č.l. 88 po 14 300 Kč (soud vycházel z hodnoty podílu ve výši 1 500 000 Kč dle smlouvy ze dne 27.10.2018 předložené žalovaným) a šesti režijních paušálů po 300 Kč.