11 C 39/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní titul Markétou Kryslovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 036 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 518 Kč za dobu od 9. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 28. 3. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 518 Kč za dobu od 28. 5. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 26. 4. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když se žalovaný přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 29.4.2019 na lince tramvaje [číslo] dne 15.2.2018 na lince tramvaje [číslo] dne 17.4.2018 na lince autobusu [číslo] dne 16.3.2019 na lince tramvaje [číslo]. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného [částka] a přirážky k jízdnému [částka] vyplývají ze smluvních podmínek žalobkyně a tarifu MHD. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§37 odst. 5). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu žalobkyně je žalovaný proto povinen uhradit cenu jízdného 2 x [částka] a přirážku k jízdnému ve výši 4 x [částka] za uskutečněnou jízdu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 036 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.