2 C 167/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Sobotníkovou ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 361/16, 602 00 Brno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 808 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále částky částka zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a částky částka. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.rerum.cz uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka na účet č. č. účtu, z něhož byla odeslána i níže uvedená ověřovací platba. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný nejprve na shora uvedené webové stránce vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Za účelem ověření totožnosti se současně zavázal uhradit ověřovací platbu ve výši částka. Vložením SMS kódu ve znění Anonymizováno do formuláře a následným odesláním formuláře potvrdil vůli být smlouvou vázán. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že se jej žalovaný zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 5. dni v měsíci. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru, pročež byl dne datum informován žalobkyní o zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, nachází se od datum v prodlení. Žalobkyně tudíž požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši částka, úroku za dobu čerpání úvěru ve výši částka a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od datum do datum, tj. částka.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne datum na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím SMS kódu uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl oprávněn opakovaně čerpat neúčelový úvěr do výše částka. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně každý měsíc nejpozději do 5. dne v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného přesahující jeden měsíc byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu vyplacena částka částka, přičemž číslo účtu odpovídá číslu účtu uvedenému ve smlouvě u osoby žalovaného a rovněž účtu, z něhož byla dle dalšího potvrzení o platbě téhož dne provedena platba ve výši částka ve prospěch žalobkyně. Dle dopisu ze dne datum, nazvaného Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota, žalobkyně úvěr poskytnutý žalovanému zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši částka do tří dnů od doručení daného dopisu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum vyplynulo, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž dle podacího lístku byla výzva žalovanému zaslána dne datum.

5. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, do 1 roku“ činila v březnu 2023, tj. v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, úroková sazba průměrně 8,94 % ročně.

6. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, nebo dále sp. zn. spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 7. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a žalobkyní dne datum je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům s ohledem na výši ujednaného úroku. Byť nepochybně s uzavřením každé úvěrové smlouvy vznikají poskytovateli úvěru určité náklady, je soud toho názoru, že k jejich pokrytí by měl zčásti sloužit právě ujednaný úrok. Ve výše uvedené úvěrové smlouvě činí úrok 40 % úvěrované částky měsíčně a jeho celková výše pak závisí na době celkového splácení úvěru žalovaným. Pokud podle statistických údajů České národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 8,94 % ročně, ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 26,82 % ročně. Pokud však v daném případě činí odměna za poskytnutí úvěru 40 % měsíčně, je patrné, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit, nepochybně výrazně převyšuje obvyklý úrok požadovaným v rozhodném období bankami. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku pohlížet jako na ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu shora specifikované smlouvy o úvěru, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání právní žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku představujícím zisk žalobkyně k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.

8. Vzhledem ke skutečnosti, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Protože žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků dosud žádnou částku dle tvrzení žalobkyně nevrátil, soud žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši částka spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem datum. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne datum, jelikož z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum vyplývá, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o úvěru nejpozději do tří dnů, tj. do datum. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Jelikož soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru jako celek, nebylo možné žalobě vyhovět ani ohledně smluvně ujednaného úroku ani ohledně smluvní pokuty.

9. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení žalobkyně by v případě jejího plného úspěchu ve věci činily částka a byly by tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, a odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po částka podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné 3 úkony po částka podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. Jelikož však ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná celkem pouze v částka (včetně úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce částka, byla úspěšná v rozsahu 61,99 % a neúspěšná v rozsahu 38,01 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 23,98 %, což odpovídá částce částka. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.