2 C 242/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Sobotníkovou ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 11 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 39 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , částky , částka, a částky , částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, částky , částka, , částky , částka, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě její žádosti ze dne , datum, poskytla dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované a samotné uzavření smlouvy proběhlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet, přičemž totožnost žalované byla ověřena tak, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě registrační a ověřovací platby ve výši , částka, , kterou žalovaná uhradila ze svého účtu. Ověřovací platba přitom byla zaslána již dříve před první poskytnutou smlouvou. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , avšak na úhradu úvěru ničeho uhradila pouze částku , částka, . V souvislosti s odesláním dvou upomínek, zasláním emailových a SMS upomínek, telefonováním žalovanému po splatnosti a předáním pohledávky k inkasnímu řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši , částka, , z čehož mj. , částka, představuje náklady na předání pohledávky k inkasnímu řízení. Požadovaná částka , částka, představuje smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od , datum, do dne podání žaloby. Dne , datum, byla žalované zaslána poštou upomínka a předžalobní výzva k zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne , datum, do vlastních rukou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a žalobních tvrzení soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vyplynulo, že se žalobkyně zavázala dle čl. 2.1 poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se v čl. 2.2 zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a uhradit další finanční závazky vyplývající ze smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně s tím, že úrok měl být žalovanou zaplacen za období, po které byla jistina skutečně užívána žalovanou. Dále si strany v čl. 4.4 ujednaly jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, splatný společně s jistinou úvěru. RPSN podle čl. 6.2 smlouvy činilo 1916 % a celkem byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , představující jistinu, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru a úrok. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala vrátit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Pro případ prodlení žalované s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy si strany ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalované smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to maximálně do výše ½ jistiny úvěru. Dále si strany ujednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni náklady spojené s vymáháním pohledávky pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru, a to konkrétně náhradu nákladů ve výši , částka, za zaslání první upomínky k úhradě, náhradu nákladů ve výši , částka, za zaslání druhé upomínky k úhradě, náhradu nákladů spojených s předáním pohledávky k vymáhání cestou inkasní agentury , právnická osoba, ve výši , částka, a dále náhradu nákladů ve výši , částka, za každou emailovou zprávu (maximálně 40 zpráv), ve výši , částka, za každou SMS zprávu (maximálně 40 zpráv) a , částka, za každý telefonický, i nespojený, hovor (maximálně 40 hovorů). Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že žalovaná dne , datum, zaslala žalobkyni ověřovací platbu ve výši , částka, a žalobkyně žalované na tentýž účet dne , datum, zaslala částku , částka, . Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, a to upomínkou ze dne , datum, , upomínkou ze dne , datum, a poslední výzvou před žalobou ze dne , datum, , která byla dle podacího lístku zaslána žalované téhož dne. Dle rozpisu účelně vynaložených nákladů bylo žalované zasláno v rozmezí od , datum, do , datum, celkem , hodnota, SMS zpráva v období od , datum, do , datum, celkem , hodnota, emailů.

5. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, do 1 roku včetně“, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v únoru 2024, tj. v době uzavření smlouvy o úvěru průměrně 8,05 % ročně. Z tabulky „Statistika úrokových sazeb měsíční, RPSN – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské“ pak bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy průměrná roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu činila 9,42 %.

6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nebo dále sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“7. Po právním zhodnocení shora zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že ačkoli žalovaná se žalobkyní dne , datum, jednaly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2935 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouva platně uzavřena nebyla. Zmíněnou úvěrovou smlouvu soud shledal podle § 580 o. z. ve spojení s § 2 odst. 3 o. z. z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy absolutně neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl podle § 588 o. z. i bez návrhu. Strany si ve smlouvě ujednaly úrok ve výši 39 % ročně, přestože obvyklá úroková sazba u tohoto typu úvěrů v době uzavírání smlouvy činila pouze 8,05 % ročně. Ujednaná úroková sazba převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v rozhodném období pro tento typ úvěrových smluv jen o málo více než čtyřnásobně, ovšem zároveň byl mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Přestože daný poplatek byl skutečně ujednán jako jednorázový a lze rovněž souhlasit s tím, že s poskytnutím každého úvěru o jakékoli výši jsou spojeny určité náklady vznikající poskytovateli úvěru, k jejichž pokrytí daný poplatek slouží, nelze odhlédnout od skutečnosti, vedle sebe zároveň byl ujednán úrok i poplatek za poskytnutí úvěru dosahující 24,8 % úvěrované částky. Už samotný úrok za poskytnutí úvěru má sloužit ke generování zisku a pokrytí případných nákladů vznikajících při poskytnutí úvěru. Pokud tedy v tomto případě byl ujednán úrok čtyřnásobně vyšší, než bylo v daném čase obvyklé, i poměrně vysoký poplatek za poskytnutí úvěru, pak je dle názoru soudu sjednaný poplatek v takovéto výši třeba rovněž do určité míry považovat za další navýšení ceny za poskytnutý úvěr, a tedy za další skrytý úrok. Jestli zároveň pak roční procentní sazba nákladů ujednaná mezi stranami činila 1916 %, je zřejmé, že tato tak mnohonásobně převyšuje průměrnou roční procentní sazbu nákladů úvěrů poskytovaných v rozhodném období bankami, která v daném období činila 9,42 %. S ohledem na právě uvedené je patrné, že ujednání o úroku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nemůže ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu obstát. Ujednání o úroku a poplatku coby skrytém navýšení úroku je proto třeba považovat za absolutně neplatné. Soud se zabýval rovněž možností, zda neplatné ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že ujednání o úroku je esenciální součástí úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 o. z., bez níž by úvěrující úvěrovanému jistě úvěr neposkytl s přihlédnutím ke skutečnosti, že smyslem úvěrové smlouvy je pro úvěrujícího generování zisku. Za této situace proto nelze aplikovat § 576 o. z. a výše uvedené neplatné ujednání o úroku od smlouvy oddělit, ale je třeba na smlouvu jako celek pohlížet jako na absolutně neplatnou. Nelze přitom postupovat ani cestou změny výše úroku ve smyslu § 577 o. z., když se žalobkyně snažila získat od žalované v pozici spotřebitele, tedy od slabší strany, plnění ve zjevně nemravné výši tím, že ve smlouvě stanovila zcela zjevně nemravný úrok. Takovému jednání nelze poskytovat právní ochranu tím, že by úrok byl soudem nyní upraven na výši obvyklou v dané době, neboť takový postup by odporoval účelu právních předpisů k ochraně spotřebitele, kterým je mimo jiné motivovat podnikatele k jednání se spotřebitelem v souladu s dobrými mravy.

8. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaná podle § 2991 odst. 2 o. z. povinna vrátit. Protože žalovaná z peněžních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy o úvěru dosud vrátila dle tvrzení žalobkyně pouze částku , částka, , uložil soud žalované výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou část jistiny ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem , datum, . Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , když z poslední výzvy před žalobou ze dne , datum, , jejíž odeslání žalobkyně doložila, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru nejpozději do , datum, . Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu o úvěru.

9. Jelikož soud shledal shora specifikovanou úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek, nemohl žalobě vyhovět ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, ani nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když žalobkyně zcela zřejmě tento nárok opírá ryze o smluvní ujednání a nijak netvrdí ani neprokazuje skutečné vynaložení daných nákladů na jednotlivé úkony činěné v souvislosti s vymáháním dlužné pohledávky. Nadto zcela jistě nelze zasílání SMS zpráv a emailů s denní frekvencí považovat za účelné. Pokud by žalovaná měla zájem svou situaci řešit, jistě by reagovala na některou z prvních upomínek. Žalobkyni tak muselo být po odeslání prvních upomínek všemu cestami zřejmé, že žalovaná svou situaci řešit nehodlá, a tudíž další výzvy nelze považovat za účelné ve směru k vymožené dluhu. S ohledem na uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.

10. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož procesní neúspěch žalobkyně převýšil její úspěch a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.