2 C 47/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Sakařovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení částky 127 199,75 Kč s přísl. <b>I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 103 532,75 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 7. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 7. 2021 do 30. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 8. 2021 do 30. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 9. 2021 do 30. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 10. 2021 do 30. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 11. 2021 do 30. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 12. 2021 do 30. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 3. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 6. 6. 2022 do zaplacení,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 532,75 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 23 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 167 Kč od 6. 6. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 602,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení částky v celkové výši 127 199,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanými uzavřela dne 1. 6. 2019 nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] nacházející se ve 2. nadzemním podlaží bytového domu na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Nájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2020 s tím, že byl dvakrát prodloužen, a to do 30. 6. 2022. Nájemné bylo ujednáno ve výši 7 500 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 500 Kč měsíčně, přičemž obě platby byly splatné do 5. dne v měsíci. Jelikož žalovaní dlouhodobě nedodržovali platební morálku, žalobkyně dne 24. 2. 2022 vypověděla nájemní vztah bez výpovědní doby, a to k 28. 2. 2022. Žalovaní však přesto byt užívali i po skončení nájmu a po opakovaných výzvách jej vyklidili teprve dne 14. 6. 2022. Žalovaným za dobu trvání nájmu vznikl nedoplatek na nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 10 000 Kč měsíčně za období od července 2021 do února 2022, tj. celkem 80 000 Kč, a po skončení nájmu až do doby odevzdání bytu žalovaným vzniklo bezdůvodné obohacení plynoucí z titulu neoprávněného užívání bytu rovnající se nájemnému ve výši 7 500 Kč měsíčně a zálohám spojeným s užíváním bytu ve výši 2 500 Kč měsíčně v celkové výši 34 667 Kč. Částka 34 667 Kč je přitom tvořena dlužným nájemným a zálohami na služby za měsíce březen až květen 2022 po 10 000 Kč měsíčně a za období od 1. 6. 2022 do 14. 6. 2022 ve výši 4 667 Kč. Dále žalovaní neuhradili nedoplatek ve výši 12 532,75 Kč stanovený vyúčtováním záloh na služby spojené s užíváním bytu za kalendářní rok 2021, který byl splatný dne 30. 5. 2022. Žalovaní však ani přes výzvy žalobkyni dlužné nájemné, zálohy na služby ani nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2021 dosud neuhradili a ani nevydali bezdůvodné obohacení z titulu nájemného a záloh na služby za dobu po skončení nájmu, pročež žalobkyni dluží celkem částku 127 199,75 Kč.

2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili, přičemž žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly žalovaným zaslány na adresu trvalého pobytu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel.

3. Na den 27. 4. 2023 soud ve věci nařídil ústní jednání, k němuž se však žalovaní bez omluvy nedostavili, ačkoli k němu byli řádně a včas předvoláni. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Při ústním jednání konaném dne 27. 4. 2023 soud provedl žalobkyní navržené listinné důkazy a zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek]. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2019 vyplynulo, že žalobkyně v pozici pronajímatele přenechala žalovaným coby nájemcům k užívání bytovou jednotku [číslo] umístěnou ve 2. nadzemním podlaží v bytovém domě na adrese [ulice a číslo] v [obec]. V článku 5 smlouvy si strany ujednaly povinnost žalovaných platit za užívání bytu nájemné ve výši 7 500 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději k pátému dni kalendářního měsíce, za který se nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu platí (článek 6 smlouvy). Dle článku 4 Smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou v trvání od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2020 s možností automatického prodlužování vždy o 1 rok, pokud nájemci pokračují v užívání bytu alespoň 3 měsíce po dni, kdy měl nájem skončit, a pronajímatelka je v této lhůtě nevyzve k opuštění bytu. Dle dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 4. 2020 měly být platby žalovanými hrazeny bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Dle souhlasného prohlášení o trvání nájmu bytu ze dne 14. 12. 2021 k tomuto datu stále trval nájemní vztah mezi účastníky řízení. Z výpovědi smlouvy o nájmu bytu bez výpovědní doby ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyní zmocněná [právnická osoba] & [právnická osoba] jménem žalobkyně žalovaným dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. vypověděla nájemní smlouvu bez výpovědní doby z důvodu zvlášť závažného porušení povinností nájemců (žalovaných) spočívající v nezaplacení více než 3 nájmů a současně žalované vyzvala k úhradě dlužných nájmů a záloh na služby a k vyklizení a předání bytu do 28. 2. 2022. Dle předávacího protokolu byl žalovanou [číslo] byt předán žalobkyni dne 14. 6. 2022. Z přehledu plateb a nedoplatků vyplynulo, že žalovaní za období od července 2021 až do okamžiku předání bytu neuhradili nájemné ani zálohy na služby. V měsících červenci, srpnu, říjnu a listopadu 2021 sice uhradili platby po 10 000 Kč, které však byly započteny na nájemné a zálohy na služby za měsíce předcházející červenci 2021. Z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaným byly vyúčtovány náklady na poskytnuté služby za rok 2021, které sestávaly z nákladů na topení, na vodné a stočné, na TUV, svoz komunálního odpadu, elektřinu pro byt a elektřinu pro dům, a plyn v celkové výši 27 532,75, přičemž žalovaní na zálohách na služby uhradili pouze částku 15 000 Kč a vznikl jim nedoplatek na čerpaných službách ve výši 12 532,75 Kč splatný dle čl. 6 Smlouvy do 30 dnů ode dne obdržení vyúčtování. Ve dnech 17. 4. 2021, 20. 6. 2022 a 19. 9. 2022 byly žalovaným zaslány postupně tři předžalobní upomínky obsahující výzvu k zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby a později i neuhrazeného nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2021. Z přehledu plateb – Historie z účtu žalobkyně vyplynulo, že v roce 2022 uhradila každý měsíc platbu ve výši 3 488 Kč ve prospěch Společenství vlastníků jednotek k bytu [číslo].

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že strany dne 1. 6. 2019 uzavřely smlouvu o nájmu bytu v souladu s § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 2235 o. z., jejímž předmětem byl nájem bytové jednotky [číslo] nacházející se ve druhém nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec], jejímž výlučným vlastníkem je žalobkyně. Nájemní vztah mezi stranami v souladu s § 2291 odst. 1 a 2 o. z. skončil dne 28. 2. 2022 v důsledku okamžité výpovědi ze strany žalobkyně z důvodu zvlášť závažného porušení povinností žalovaných coby nájemců, které spočívalo v neplacení nájmu po dobu delší 3 měsíců. Jelikož z přehledu plateb a nedoplatků bylo zjištěno, že žalovaní za období od července 2021 až do 14. 6. 2022, kdy dle protokolu o předání bytu teprve bytovou jednotku vyklidili a předali zpět žalobkyni, nezaplatili žádnou platbu na úhradu nájemného či záloh na služby, je zřejmé, že v období od července 2021 do února 2022 nesplnili svou povinnost podle uzavřené nájemní smlouvy a podle § 2246 o. z. ve spojení s § 2251 o. z. hradit sjednané nájemné ve výši 7 500 Kč a měsíční zálohy na služby ve výši 2 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaní nepředali byt žalobkyni ke dni skončení nájmu, ale teprve ke dni 14. 6. 2022, vznikl žalobkyni v souladu s § 2295 o. z. nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného za dobu od skončení nájmu do data vyklizení a předání bytové jednotky zpět žalobkyni, tj. za období od 1. 3. 2022 do 14. 6. 2022, která činí celkem 26 000 Kč (3 x 7 500 Kč za březen 2022 až květen 2022 a částka 3 500 Kč představující poměrnou část ujednaného nájemného odpovídající 14 dnům měsíce června 2022). Přestože žalobkyně v souladu s nájemní smlouvou a s § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2022, žalovaným řádně vyúčtovala nedoplatek za poskytnuté služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 ve výši 12 532,75 Kč, žalovaní tuto částku ve lhůtě splatnosti, tj. do 31. 5. 2022, neuhradili. S ohledem na uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 103 532,75 Kč. Tato částka sestává z dlužného nájemného za období od července 2021 do února 2022 v celkové výši 60 000 Kč (8 x 7 500 Kč), neuhrazeného nedoplatku služeb za rok 2021 ve výši 12 532,75 Kč, neuhrazených záloh na služby za měsíce leden 2022 a únor 2022 v celkové výši 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč), když ke dni vyhlášení rozhodnutí nebyla žalobkyně ještě povinna vyúčtovat skutečné náklady na poskytnuté služby, a dále z náhrady ve výši ujednaného nájemného za měsíce březen až červen 2022 v celkové výši 26 000 Kč. Soud proto uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 103 532,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaní dostali do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Úrok z prodlení přitom byl žalobkyni přiznán vždy ve vztahu k dlužnému nájemnému ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného nájemného, ve vztahu k náhradě ve výši ujednaného nájemného (březen 2022 až červen 2022) opět ode dne splatnosti ujednané v původní smlouvě jako splatnost nájemného a dále ve vztahu k nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2021. Přestože soud žalobě nevyhověl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč představující dlužné zálohy na služby za období od července 2021 do prosince 2021, uložil soud žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ze záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky vždy ode dne splatnosti příslušné zálohy do data 30. 4. 2022, kdy nejpozději měla žalobkyně povinnost vyúčtovat skutečné náklady na poskytnuté služby, což ostatně učinila. Ačkoli vyúčtováním služeb za rok 2021 (nebo nejpozději uplynutím 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tj. 30. 4. kalendářního roku) zaniklo právo žalobkyně domáhat se úhrady záloh na služby spojené s užíváním bytu a je oprávněna se domáhat už pouze případného nedoplatku dle vyúčtování nákladů na služby spojené s užíváním bytu, nezaniká tímto její nárok na úhradu úroku z prodlení z neuhrazených záloh na služby za dobu ode dne splatnosti těchto záloh do dne, kdy byla žalobkyně povinna provést jejich vyúčtování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015). Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. Oproti uvedenému neshledal soud žalobu důvodnou v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky 15 000 Kč představující zálohy na služby za července 2021 až prosinec 2021 a částky 8 667 Kč představující dle žalobních tvrzení bezdůvodné obohacení odpovídající zálohám na služby za měsíce březen 2022 až květen 2022 a část června 2022 (3 x 2 500 Kč + 1 667 Kč). Požadavku žalobkyně na úhradu záloh na služby na druhé pololetí roku 2021 nebylo možné vyhovět, jelikož jednak tento nárok zanikl uplynutím čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, tedy k 30. 4. 2022, kdy byla žalobkyně povinna již mít vyhotovené vyúčtování služeb za rok 2021, což ostatně skutečně měla. Zároveň je z žalobních tvrzení patrné, že se žalobkyně domáhala jak neuhrazených záloh na služby za rok 2021, tak i nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2021, pročež soud dospěl k závěru, že v podstatě požadovala dvojí úhradu za totéž poskytnuté plnění. Proto soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu nároku na úhradu nedoplatku vyúčtování služeb, jak je uvedeno v předchozím odstavci, ale ohledně záloh na služby za výše specifikované období žalobu shledal nedůvodnou a v tomto rozsahu ji zamítl. Současně s ohledem na právě uvedené žalobu zamítl i co požadavku na zaplacení úroku z prodlení z těchto záloh za období od 1. 5. 2022 do zaplacení, neboť pokud ke dni 30. 4. 2022 zanikl nárok na úhradu záloh na služby, zaniklo i oprávnění požadovat z nich úrok z prodlení. Dále soud neshledal žalobu důvodnou ani ohledně nároku na zaplacení částky 8 667 Kč, neboť nájemní vztah skončil ke dni 28. 2. 2022, čímž zanikla i povinnost žalovaných hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu, když v tomto období, jak bylo uvedeno výše, ostatně ani již nebyli oprávněni předmětný byt užívat. Na rozdíl od práva pronajímatele na náhradu ve výši ujednaného nájemného upraveného v § 2295 o. z. neexistuje obdobná zákonná úprava ohledně záloh na služby spojené s neoprávněným užíváním bytu po skončení nájmu. Pokud skutečně žalovaní v souvislosti s neoprávněným užíváním bytu v těchto třech a půl měsících zároveň čerpali i nějaké služby, bylo by možné nárok žalobkyně vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. a následující. Výši bezdůvodného obohacení však v této situaci není možné dovozovat z výše záloh na služby stanovených v rámci již zaniklého nájemního vztahu ani z žalobkyní předloženého výpisu z účtu, z něhož jsou zřejmé jen paušální platby v částce 3 488 Kč v průběhu celého roku 2022, ale musely by vyplývat z vyúčtování hodnoty konkrétních žalovanými čerpaných služeb. Bylo by tedy nezbytné, aby žalobkyně konkrétně specifikovala jaké služby a v jakém rozsahu byly žalovaným v tomto období poskytnuty a jaké náklady žalobkyni v souvislosti s poskytnutím těchto služeb vznikly, aby mohlo být posouzeno, zda na straně žalovaných vzniklo bezdůvodné obohacení a v jaké konkrétní výši. Zároveň by muselo být prokázáno, že žalobkyně již před podáním žaloby uplatnila řádně u žalovaných nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož však žalobkyně při ústním jednání po poučení soudu v tomto směru uvedla, že v daný okamžik ještě nemá k dispozici vyúčtování služeb skutečně spotřebovaných žalovanými v roce 2022, a proto není schopna výši bezdůvodného obohacení blíže specifikovat ani navrhnout další důkazy, nezbylo soudu než žalobu v rozsahu částky 8 667 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky zamítnout.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení žalobkyně by v případě jejího plného úspěchu ve věci činily 7 260 Kč a byly by tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 360 Kč a paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (předžalobní výzva, žaloba účast na jednání před soudem) po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena. Jelikož však ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná celkem pouze v částce 117 877,29 Kč a neúspěšná v částce 26 465,04 Kč (obě částky zahrnují úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí), byla úspěšná v rozsahu 81,7 % a neúspěšná v rozsahu 18,3 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,4 %, což odpovídá částce 4 602,84 Kč.