2 C 56/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Sobotníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

III. Řízení se zastavuje co do zaplacení kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši částka a úroku ve výši 6,39 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši částka, odměnou za administrativní činnost ve výši částka a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po částka počínaje dnem datum. Splatnost poslední splátky připadala na datum. Současně si ujednal doplňkové služby v podobě životního pojištění za poplatek částka a asistenční služby za poplatek částka. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas neuhradil, když uhradil celkem pouze částku částka a stále tak dluží ještě částku částka na dlužné jistině, částku částka na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku částka na poplatku za administrativní činnost a částku částka na poplatku za hotovostní inkaso splátek, částku částka na poplatku za životní pojištění a částku částka na poplatku za asistenční služby, tj. celkem částka. Dále žalovaný žalobkyni dluží smluvní úroky a úroky z prodlení v kapitalizované i běžící podobě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaný žádnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši částka za období od datum do datum a úroku ve výši 6,39 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Soud proto podle § 96 odst. 1 až 3 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, aniž vyžadoval souhlas žalovaného.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne datum na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost právnická osoba, postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne datum, který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán téhož dne.

6. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Dle karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba žádal o poskytnutí úvěru ve výši částka, přičemž v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjmy činí částka a celkové výdaje činí částka. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši částka na dobu 60 týdnů. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši částka, administrativním poplatkem ve výši částka a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Dále bylo součástí smlouvy ujednání o pojištění CreditLife za poplatek ve výši částka a ujednání o asistenční službě za poplatek ve výši částka. Náklady úvěru tedy činily částka a celkovou částku ve výši částka (resp. 29 760 včetně poplatků za pojištění a asistenční službu) se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po částka. Roční procentní sazba nákladů činila 228,66 %.

7. Z předžalobní upomínky ze dne datum, která byla dle podacího archu odeslána žalovanému dne datum, bylo zjištěno, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do datum.

8. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, nad 1 rok do 5 let“ činila v září 2021, tj. v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, průměrně 7,13 % ročně.

9. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, nebo dále sp. zn. spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je sice ujednán úrok v pevné výši částka odpovídající 20 % poskytnuté jistiny, nicméně vedle úroku jsou ve smlouvě ujednány další úhrady, které dle názoru soudu nepředstavují úhrady odpovídající reálně poskytnutým službách v souvislosti s úvěrovou smlouvou, nýbrž slouží k umělému navyšování odměny právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí úvěru, a proto ve své podstatě lze i tato další úhrady považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Byť nepochybně s uzavřením každé úvěrové smlouvy vznikají poskytovateli úvěru určité náklady, je soud toho názoru, že k jejich pokrytí by měl zčásti sloužit právě ujednaný úrok. Konkrétně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota činí ujednané úhrady spolu s úrokem celkem částku částka, což představuje 80 % úvěrované částky a po přepočtu 69,33 % ročně z poskytnuté částky. Podle statistických údajů České národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 7,13 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 21,39 % ročně. Pokud však v daném případě činí odměna za poskytnutí úvěru (sjednaný úrok včetně dalších úhrad) 69,33 % ročně, je patrné, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit, dosahuje více než devítinásobku běžného úroku sjednávaného v daném období. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku, odměnu za hotovostní inkaso splátek a administrativní poplatek pohlížet jako na ujednání absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť těmito ujednáními smlouva obchází zákon, když stanovením dalších úhrad vedle úroku směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr a dosažení vyššího zisku na úkor žalovaného coby spotřebitele. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších úhradách lze oddělit od ostatního obsahu shora specifikované smlouvy o úvěru, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších úhradách, v souhrnu představujících zisk právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Protože žalovaný z peněžních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy o úvěru vrátil dle tvrzení žalobkyně pouze částku částka, uložil soud žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část nesplacené jistiny ve výši částka spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem datum. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne datum, jelikož z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum vyplývá, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o úvěru nejpozději do datum. Následujícího dne, datum, tedy došlo k prodlení žalovaného. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného v souvislosti s touto neplatnou smlouvu, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Jelikož soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru jako celek, nebylo možné žalobě vyhovět ani ohledně smluvně ujednaných úroků a úroků z prodlení za období do datum.

12. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení žalobkyně by v případě jejího plného úspěchu ve věci činily částka a byly by tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, a odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po částka podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné 3 úkony po částka podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. Jelikož však ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná celkem pouze v částka (včetně úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí) a neúspěšná v částce částka, byla úspěšná v rozsahu 66,98 % a neúspěšná v rozsahu 33,02 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,96 %, což odpovídá částce částka. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.