20 C 121/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 17 395 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději , datum, . Žalovaná však dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu dosud neuhradila.

2. Usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění žaloby týkající se úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k prokázání doplněných tvrzení, současně byla poučena o neúspěchu ve věci.

3. Žalobkyně v soudem stanovené lhůtě nedoplnila svá tvrzení a neoznačila důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne , datum, v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště žalované uvedenou v centrální evidenci obyvatel, která koresponduje s adresou žalované uvedenou v žalobě Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

6. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, , postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku žalované zaslán téhož dne.

7. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla téhož dne žalované převodem na účet žalované č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši , částka, s uvedením variabilního symbolu (dále jen „VS“) , Anonymizováno, . Banka k dotazu soudu tyto skutečnosti potvrdila. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, , a to jednorázovou splátkou splatnou do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z Úvěru žalované. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši , částka, . Pevná roční procentní sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 36 %. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, činí dle smlouvy 1 946,12 %, v případě překročení doby splatnosti pak dokonce výši 9 057,82 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaná nezaplatila ničeho. Marným uplynutím lhůty pro úhradu splátky se tak žalovaná dostala do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně měla od tohoto dne právo požadovat uhrazení celé dlužné částky.

8. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v červnu 2024 s fixací do 1 roku činila 7,34 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 22,02 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě o úvěru ve výši 36 % tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v červnu 2022 téměř 5krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 1 946,12 %, po splatnosti dokonce RPSN 9 057,82 %. Z veřejně dostupné databáze ARDA, konkrétně sestava 93, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR - nové obchody činila na spotřebitelský úvěr v červnu 2024 výši 9,35%, tj. RPSN uvedené ve Smlouvě je víc jak 208krát vyšší, po splatnosti dokonce víc jak 968krát vyšší.

9. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedoplnila svá tvrzení a neoznačila soudu důkazy, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, přestože byla soudem poučena o tom, že se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále soud uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně soud hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel podnikatel ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se tedy zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou, současně soud zdůrazňuje, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně porušila svoji zákonnou povinnost, když před poskytnutím úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalované, resp. nedoplnila v tomto směru ani přes výzvu soudu svá skutková tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání.

19. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování zápůjček je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších poplatcích, v souhrnu představujících zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo.

20. Žalovaná je tak povinna z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku v celkové výši , částka, . Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částku do tří dnů, přičemž marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaná s úhradou peněžitého dluhu dostala do prodlení, a je tak povinna žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od , datum, , rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšná, a to v poměru 68 % ku 32 %, tj. celkem převaha úspěchu žalobkyně je 36 %. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, . Tedy celkem náklady řízení jsou ve výši , částka, , z toho 36 % představuje částku ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.