20 C 151/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku za žalobu částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum, kterým se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši částka (představující nesplacenou jistinu a smluvní úrok v kapitalizované výši á částka) se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, částku částka (představující smluvní pokutu z prodlení) a náhradu nákladů řízení ve výši částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne datum do vlastních rukou v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu žalovaného uvedenou v žalobním návrhu, která koresponduje s trvalou adresou žalovaného uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vyplývá, že původní věřitel, společnost právnická osoba., IČ IČO, postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn v předžalobní výzvě sepsané dne datum, která byla dle podacího lístku žalovanému zaslán dne datum.

5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne datum distančním způsobem smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byly dne datum na bankovní účet žalovaného č. č. účtu poskytnuty finanční prostředky ve výši částka. Banka k dotazu soudu tyto skutečnosti potvrdila. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaný splácí každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se zavazuje, že splatí úvěr tak, že úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího Dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této Smlouvy, to vše vždy formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně). Žalovaný vrátí žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté v této Smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle čl. VI. bod 6. 3. písm. a) smlouvy se účastníci dohodli, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je dále oprávněna jednostranně požadovat okamžité splacení celého dluhu dojde-li k porušení smluvní povinnosti žalovaného uvedené v této smlouvě. Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 40 % ročně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, činí dle smlouvy 5 539,38 %. Podle čl. IV. bod 4. 2. bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého Úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) také za a) účelně vynaložené náklady, které žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného; za b) zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem; a za c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaný nezaplatil ničeho, resp. žalovaný tyto skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nerozporoval, a soud je tak vzal za nesporné. Marným uplynutím lhůty pro úhradu se žalovaný dostal do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně měla od tohoto dne právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, využila svého smluvně sjednaného práva a úvěr ke dni datum zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Předžalobní výzvou sepsanou dne datum, která byla dle podacího lístku žalovanému zaslána dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši částka (představující nesplacenou jistinu a smluvní úrok v kapitalizované výši á částka, přičemž smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši částka nejpozději splatných dne datum) se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, částku částka (představující smluvní pokutu z prodlení v kapitalizované výši počítanou z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení datum do data odeslání předžalobní výzvy datum) a náhradu nákladů řízení ve výši částka.

6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v srpnu 2024 činila 8,81 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka), tj. v daném případě 26,43 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě o úvěru ve výši 40 % ročně tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v srpnu 2024 více jak 4,5 krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 5 539,38 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 93, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR – nové obchody činila na spotřebitelský úvěr v srpnu 2024 výši 9,25 %, tj. RPSN uvedené ve Smlouvě je téměř 599 krát vyšší.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Soud hodnotí smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (právní předchůdkyně žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se tedy zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.

16. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších poplatcích, jakož i ujednání o smluvní pokutě, v souhrnu představujících zisk žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně), k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní (resp. právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným jako absolutně neplatnou.

17. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) porušila svoji zákonnou povinnost, když před poskytnutím úvěru nezkoumala dostatečně úvěruschopnost žalovaného, resp. nedoplnila v tomto směru ani přes výzvu soudu ze dne datum č.j. spisová značka, která byla právní zástupkyni žalobkyně doručena do datové schránky dne datum, svá skutková tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání.

18. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, částka ve výši částka, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku v celkové výši částka a je povinen z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky. Žalovaný byl předžalobní výzvou sepsanou dne datum, která byla dle podacího lístku žalovanému zaslán dne datum, vyzván k úhradě dlužné částku do 3 dnů. Marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaný s úhradou dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro uložení lhůty delší.

19. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšná, a to v poměru cca 51 % ku 49 %, tj. celkem převaha úspěchu žalobkyně jsou 2 %. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokátky za tři úkony právní služby po částka (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve spojení s § 14b advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a dále soudním poplatkem ve výši částka. Tedy celkem náklady řízení jsou ve výši částka, z toho 2 % představují částku ve výši částka. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro uložení lhůty delší.

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednoznačně naplňuje. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně napříč krajem opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, podmínky pro užití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. jsou tak kumulativně splněny.

22. Výrok IV. o doplacení soudního poplatku vychází ze zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“). Podle Položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu o SOP, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle Položky 1 bod 1. písm. a) v Sazebníku soudních poplatků soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky částka, činí částka. Poplatník – žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila částka. Zbývá tak doplatit České republice – Okresnímu soudu adresa-jih částku ve výši částka, a to na účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná osoba povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.