20 C 153/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 5 578 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval ve dnech datum, datum, datum vozidly městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se ani v jednom případě neprokázal platným cestovním dokladem. Žalovaný tak ve všech případech porušil dopravní a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve všech případech jízdné ve výši částka a dále též přirážku k jízdnému ve výši 2 x částka a 1 x částka, tj. celkem částka. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně dosud neuhradil.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne datum na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, která koresponduje s adresou žalovaného uvedenou v žalobním návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dle záznamů o provedených přepravních kontrolách cestoval prostředky městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu, a to dne datum v 09:58 hodin linkou trolejbusu č. hodnota (jízdné částka), dne datum v 11:42 hodin linkou trolejbusu č. hodnota (jízdné částka), dne datum v 11:01 hodin linkou trolejbusu č. hodnota (jízdné částka). V souladu s přepravními podmínkami žalobkyně tak žalovanému vznikla ve všech případech povinnost zaplatit žalobkyni jízdné, a to ve výši částka á jízda a také přirážku k jízdnému ve výši částka á jízda dne datum a dne datum a přirážku ve výši částka za jízdu dne datum, tj. celkem částka. Žalovaný však dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně dosud neuhradil.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byly ve dnech datum, datum, datum uzavřeny smlouvy o přepravě v souladu s § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný však porušil svou povinnost zaplatit jízdné, neboť se neprokázal platným cestovním dokladem, a proto mu ve vedle povinnosti zaplatit jízdné á částka, tedy celkem jízdné ve výši částka, vznikla v těchto dnech v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, resp. § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, i povinnost zaplatit přirážku ve výši částka á jízda dne datum a dne datum a přirážku ve výši částka za jízdu dne datum, tedy celkem přirážka ve výši částka, dle přepravních podmínek žalobkyně. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, přičemž marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaný s úhradou peněžitého dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tak bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu, přičemž lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce částka. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony (předžalobní výzva a žaloba) po částka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

7. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje rozsudek v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze zkrácené odůvodnění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.