20 C 176/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 162 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem ve prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši částka.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum kterou se po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli celkem částku ve výši částka, která byla alokována na původní poskytnutou jistinu ve výši částka. Žalobkyně tedy vzala žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši částka, která představuje původní smluvní úrok ve výši částka, původní smluvní pokutu ve výši částka a původní jistinu ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení s tím, že nadále po žalovaném požaduje zaplacení částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Dále se v tomto podání žalobkyně podrobně vyjádřila ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne datum do vlastních rukou v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, která koresponduje s adresou žalované uvedenou v žalobním návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne datum č. hodnota, 724963 / datum vyplývá, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČ IČO, postoupila předmětnou pohledávku v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na právní předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ IČO, která ji na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměna v předžalobní výzvě ze dne datum.

5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost právnická osoba, IČ IČO (dále jen „původní věřitel“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byly na bankovní účet žalovaného č. č. účtu dne datum poskytnuty finanční prostředky ve výši částka. Banka k dotazu soudu tyto skutečnosti potvrdila. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka v pravidelných 24 měsíčních splátkách po částka, tj. celkem částka. Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 99,32 % ročně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, činí dle smlouvy 159,70 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaný zaplatil celkem částka, resp. žalovaný toto tvrzení žalobkyně žádným způsobem nesporoval, a soud ho tak považuje za nesporné. Marným uplynutím lhůty pro úhradu splátky se žalovaný dostal do prodlení a původní věřitel měl od tohoto dne právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky ve výši částka, která představuje původní smluvní úrok ve výši částka, původní smluvní pokutu ve výši částka a původní jistinu ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, požaduje žalobkyně po žalovaném nadále zaplacení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení.. Předžalobní výzvou sepsanou dne datum, která byla žalovanému dle podacího lístku zaslán dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v srpnu 2018 činila 8,47 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka), tj. v daném případě 25,41 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě o úvěru ve výši 99,32 % tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v srpnu 2018 téměř 12 krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 159,70 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 93, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR – nové obchody činila na spotřebitelský úvěr v srpnu 2018 výši 8,79 %, tj. RPSN uvedené ve Smlouvě je víc jak 18 krát vyšší.

7. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/163 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

8. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z. odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo také „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud nejprve v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil, a to co do jistiny ve výši částka, která představuje původní smluvní úrok ve výši částka, původní smluvní pokutu ve výši částka a původní jistinu ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení.

20. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.

21. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem hodnotí jako smlouvu o úvěru podle § 2390 o. z., kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (původní věřitel) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se zabýval hlediskem souladu smlouvy s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, resp. původní věřitel, jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku, v souhrnu představujících zisk žalobkyně (resp. původního věřitele), k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.

22. S ohledem na vše uvedené dospěl soud k závěru, že shora uvedená smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatné. Lze odkázat i na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že dlužníci by měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 3308/16). Dále lze zmínit nálezy Ústavní soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní, přičemž samotný smluvní úrok je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, sjednaný neplatně v rozporu s dobrými mravy.

23. Pro úplnost soud konstatuje, že k výzvě soudu ze dne datum č. j. spisová značka týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně sice uvedla, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného (SOLUS, nebankovní registry klientských informací, bankovní registry klientských informací, úvěrové registry, interní databáze), ale dokumenty k ověření úvěruschopnosti žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně, ač byla soudem poučena o nebezpečí neúspěchu věci, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je proto absolutně neplatná i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalovaný je tak povinen z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit žalobkyni poskytnuté a dosud nevrácené finanční prostředky. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku v celkové výši částka, když z poskytnutých finančních prostředků ve výši částka uhradil toliko částka. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne datum vyzván k úhradě dlužné částku do datum. Marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaný s úhradou peněžitého dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od datum, rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

25. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu, představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.

26. Výrokem V. rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku podle § 10 odst. 3 ve spojení s §6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu žalujíce částku ve výši částka, z čehož jí byl soudem podle Položky 2 bodu 1. písm. c) Sazebníku poplatků vyměřen soudní poplatek ve výši částka, který žalobkyně dne datum uhradila. Žalobkyně vzala před prvním jednáním žalobu částečně zpět s tím, že nadále požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši částka. Soudní poplatek z částky částka je podle Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků ve spojení s Položkou 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků ve výši částka. Po právní moci tohoto rozsudku, tak bude žalobkyni vrácen přeplatek na soudním poplatku představující rozdíl mezi již zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a soudním poplatkem z částky částka ve výši částka, tj. přeplatek ve výši částka.

27. Současně soud žádá žalobkyni o sdělení čísla účtu, na který má být přeplatek na soudním poplatku ve výši částka (v podrobnostech viz výše) vrácen.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná (vyjma pouze části příslušenství pohledávky), nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce částka. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby po částka (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné čtyři úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a dále soudním poplatkem ve výši částka. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

29. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednoznačně naplňuje. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně napříč krajem opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka, podmínky pro užití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. jsou tak kumulativně splněny. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo podat exekuční návrh u exekutora.