20 C 187/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nemovitostem, a to pozemku p. č. st. 549, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 575, rodinný dům, to vše zapsáno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, .

II. Nařizuje se prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobkyni připadne jedna polovina z tohoto výtěžku a žalované taktéž jedna polovina z tohoto výtěžku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vůči žalované zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. st. 549, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v části obce , adresa, , č. p. 575, rodinný dům, stavba stojí na pozemku p. č. st. 549; a pozemku p. č. 472/12, zahrada, to vše zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , na listu vlastnictví (LV) č. , hodnota, . Uvedla, že již nechce setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu, a to zejména proto, že se nepodařilo dosáhnout dohody spoluvlastníků o způsobu vypořádání práv k nemovitosti, případně o dalším užívaní nemovitosti. Konstatovala, že nemovitost nelze s ohledem na její povahu fakticky rozdělit, neboť se jedná o funkční celek tvořený jedinou jednotkou. V žalobě navrhla, aby bylo podílové spoluvlastnictví účastníků ke shora uvedeným nemovitostem zrušeno a vypořádáno tak, že tyto nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, která žalované vyplatí náhradu ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil dne , datum, jednání, ke kterému se dostavil pouze právní zástupce žalobkyně. Žalovaná se téhož dne z jednání telefonicky omluvila s odůvodněním, že , podezřelý výraz, Při tomto jednání provedl soud listinné důkazy obsažené ve spise, žalobkyni vyzval podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k unesení důkazního břemene týkající se tvrzené nedělitelnosti předmětné nemovitosti, solventnosti žalobkyně a zdůvodnění vypořádacího podílu navrženého žalobkyní ve výši , částka, s tím, že ji současně poučil o nebezpečí neúspěchu ve věci. Účastníkům byla poskytnuta koncentrační lhůta v trvání jednoho týdne ode dne doručení protokolu z tohoto jednání. Jednání bylo odročeno na , datum, . Protokol z jednání byl žalobkyni, resp. jejímu právním zástupci, doručen dne , datum, , žalované dne , datum, .

4. Žalobkyně v podání ze dne , datum, předložila soudu důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože ji soud opětovně vyzval, a současně jí zaslal žalobkyní navrhované smírné řešení, což bylo žalované doručeno dne , datum, ., právnická osoba, jednání nařízenému dne , datum, se dostavil právní zástupce žalobkyně a právní zástupce žalované. Mezi účastníky se nepodařilo uzavřít smír. Během tohoto jednání soud provedl účastníky předložené důkazy. Strana žalující setrvala na svém návrhu, že nechce nadále setrvávat v podílovém spoluvlastnictví s žalovanou a požádala soud, aby bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti zrušeno a vypořádáno. Právní zástupce žalované žádal soud o odročení jednání s odůvodněním, že probíhá jednání mezi žalovanou a další společností ohledně odkoupení jejího spoluvlastnického podílu s tím, že pokud bude tento prodej realizován, bude další jednání v této věci bezpředmětné. Uvedl, že budoucí nabyvatel spoluvlastnického podílu žalované by následně odkoupil spoluvlastnický podíl žalobkyně za částku ve výši , částka, . Po krátkém přerušení jednání, kdy právní zástupce žalobkyně kontaktoval svého klienta, sdělila strana žalující že nadále trvá na podané žalobě, neboť nechce dále pokračovat v jednání se zprostředkovatelem prodeje ze strany žalované, který neustále měnil nejen smluvní strany kupní smlouvy, ale i kupní cenu, a strana žalující tak nesouhlasí s tím, aby bylo jednání odročováno. Účastníci, resp. právní zástupci, se shodli na tom, že předmětná nemovitost je nedělitelná. Právní zástupce žalobkyně navrhl, že je ochoten od žalované koupit její spoluvlastnický podíl za částku ve výši , částka, , případně , částka, s odkazem na interní směrnice žalobkyně. Žalovaná navrženou částku neakceptovala, neboť jí, stejně jako soudu, přišla neadekvátní. Současně však žalovaná strana uvedla, že žalovaná nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, ani jimi disponovat nebude, aby mohla nabýt spoluvlastnický podíl žalobkyně. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobkyně v závěrečném návrhu setrvala na žalobním návrhu týkající se zrušení spoluvlastnictví a jako způsob vypořádání navrhla prodej předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen tak, jak jsou uvedeny podíly účastníků k předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí. Žalovaná strana se práva závěrečného návrhu vzdala.

6. Po provedeném dokazování dospěl závěru k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Jak vyplývá z aktuálního výpisu z Katastru nemovitostí, účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. st. 549, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 575, rodinný dům, to vše zapsáno u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -jih na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „nemovitost“). Žalobkyni přísluší spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/2, žalované přísluší spoluvlastnický podíl taktéž o velikosti ideální ½. Předmětné nemovitosti tvoří funkční celek, kdy se jedná o řadový dům se zahradou. Přičemž tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná, nicméně uvedené vyplynulo i z fotografií předložených žalobkyní a půdorysu nemovitosti, které soud provedl při jednání k důkazu. Současně z výpisu z www.mapy.com týkající se předmětné nemovitosti soudu vyplynulo, že nemovitost je řadový dům se zahradou, a případné dělení nemovitosti, např. na bytové jednotky, pokud by to bylo vůbec možné, by s sebou neslo nepřiměřené náklady. Ve věci tak nebyl zadán a zpracován znalecký pozemek ohledně dělitelnosti nemovitosti, a to i s ohledem na náklady řízení. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobkyní navržené cena vypořádacího podílu je pro žalovanou neakceptovatelné, když i soud konstatoval, že s ohledem na aktuální ceny nemovitostí v obci , adresa, a okolí je navržená cena vypořádacího podílu ve výši , částka, , případně , částka, , nepřiměřeně nízká. Žalobkyně však uvedla, že s ohledem na interní směrnice není v možnostech žalobkyně zaplatit na vypořádací podíl vyšší částku. Žalovaná, resp. její právní zástupce, soudu sdělil, že ve finančních možnostech žalované není a ani nebude odkoupení spoluvlastnického podílu žalobkyně na nemovitosti. Žalovaná uvedla, že aktuálně probíhá mezi žalovanou a třetí osobou jednání týkající se prodeje spoluvlastnického podílu žalované s tím, že tato třetí osoba je ochotna následně odkoupit spoluvlastnický podíl žalobkyně. K těmto skutečnostem předložila žalovaná strana emailovou komunikaci a požádala soud o odročení jednání. Právní zástupce žalobkyně vyjádřil nesouhlas s odročením jednání, jakož i se způsobem, jakým je jednání ze strany žalované, resp. zprostředkovatele pana Poklopa vedeno s odůvodněním, že pan , jméno FO, jakožto zprostředkovatel prodeje neustále mění jak strany kupní smlouvy, tak i kupní cenu.

7. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

8. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

9. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

13. V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby bylo soudem zrušeno podílového spoluvlastnictví účastníků a rozhodnuto o způsobu jeho vypořádání, přičemž uvedla, že věc není fakticky dělitelná. Žalobkyně navrhla, aby jí nemovitost byla přikázána do spoluvlastnictví s tím, že jako vypořádací podíl uvedla částku ve výši , částka, , případně , částka, , kterou žalovaná neakceptovala a i soud ji shledal nepřiměřeně nízkou s ohledem na současný trh s nemovitostmi v dané oblasti. Žalovaná se ve věci poprvé vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce až při jednání dne , datum, , a to i přesto, že v mezidobí byla soudem opakovaně vyzvána k vyjádření a dne , datum, jí bylo soudem doručeno i navrhované smírné řešení věci. Nicméně při jednání dne , datum, strana žalovaná sdělila, že není a nebude v jejích finančních možnostech nemovitost nabýt do výlučného vlastnictví žalované.

14. Jak vyplývá z § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Určitý způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu právě například v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Soud je však vázán předmětem řízení potud, že nemůže provést vypořádání k jiným věcem, než které účastníci učinili předmětem řízení. Soud tedy může podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádat jiným způsobem, než navrhují. Může rovněž rozhodnout o přiměřené náhradě podle § 1147 o. z. v jiné výši než účastníci požadují nebo zřídit věcné břemeno podle § 1145 o. z., ačkoliv to nikdo nenavrhoval. Předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem však mohou být pouze takové věci, které účastníci k vypořádání navrhnou a označí je v žalobním návrhu s tím, že právě k nim chtějí podílové spoluvlastnictví zrušit.

15. Posloupnost způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplývá jak z výše citovaných ustanovení občanského zákoníku, tak byla opakovaně judikována v soudních rozhodnutích. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 uvedl, že při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle o. z. soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné; není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Posloupnost způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví je stanovena i v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2568/2003, přičemž, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, judikaturu týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci (zejména otázky, zda budova ve spoluvlastnictví je „dobře dělitelná“) podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. lze v zásadě použít i v poměrech nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Rozdělením společné věci se blíže zabýval např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014. Soud tak nejprve zkoumá, zda je možné společnou věc rozdělit, včetně např. přeměny podílového spoluvlastnictví budovy na vlastnictví jednotek, k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018.

16. V daném případě soud dospěl k závěru, že nemovitosti nejsou dělitelné, neboť tvoří funkční celek, kdy se jedná o řadový dům se zahradou. Rozdělení v tomto případě není fakticky možné ani hospodářsky účelné, neboť by nebylo možné nemovitosti řádně užívat k určenému účelu, případné rozdělení by s ohledem na stav nemovitosti bylo spojeno s nepřiměřenými náklady. S ohledem na okolnosti tohoto případu dospěl soud k závěru, že rozdělení společné věci není dobře možné, případně by rozdělení nemovitosti bylo spojeno s neúměrnými náklady, včetně např. znaleckého posudku, přičemž účastníci se ohledně nedělitelnosti nemovitosti shodli.

17. Pokud soud dospěl k závěru, že rozdělení společné věci není fakticky možné, resp. by bylo spojeno s takovými nepřiměřenými náklady a obtížemi, o což ani jeden ze spoluvlastníků neprojevil zájem, zkoumá soud dále, zda lze přikázat společnou věc do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků s tím, že ostatním vyplatí přiměřenou náhradu s ohledem na jejich spoluvlastnický podíl.

18. Nicméně i zde došel soud k závěru, že tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví není v daném případě možný, neboť žalobkyně sice projevila zájem o nabytí nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, nicméně navržený vypořádací podíl byl ze strany žalované i soudu shledán zcela neadekvátní. Žalovaná naopak opakovaně konstatovala, že není a nebude v jejích finančních možnostech nemovitost do svého výlučného vlastnictví nabýt. Zákonem výslovně neuvedeným, z povahy věci však vyplývajícím, předpokladem tohoto způsobu vypořádání je nejen to, že o společnou věc mají někteří ze spoluvlastníků zájem, ale také to, že jsou schopni za ni zaplatit, k tomu blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 687/2004. Vzhledem k tomu, že žalobkyní navržený vypořádací podíl nebyl jako nepřiměřeně nízký akceptován a žalovaná není a nebude schopna vypořádací podíl zaplatit, nebylo možné podílové spoluvlastnictví vypořádat ani přikázáním nemovitosti do výlučného vlastnictví některého z účastníků.

19. Jestliže není dobře možné reálné rozdělení dosud společné věci a žádný z účastníků řízení nemá zájem o nabytí do svého výlučného vlastnictví, je jediným způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví nařízení jejího prodeje ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek se mezi účastníky rozdělí v poměru jejich spoluvlastnického podílu na společné věci.

20. S ohledem na skutečnost, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, a současně nebylo soudem shledáno, že by společná věc byla dělitelná, a v daném případě nebylo ani možné nemovitost přikázat za náhradu do výlučného vlastnictví některého z účastníků, nezbylo soud nic jiného než spoluvlastnictví účastníků zrušit (výrok I.) a rozhodnout o způsobu vypořádání, a to prodejem ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek z prodeje se mezi účastníky rozdělí v poměru, který odpovídá jejich spoluvlastnickému podílu, tj. rovným dílem (výrok II.).

21. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19, ze dne 12. prosince 2019, je řízení o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání povahy tzv. iudicium duplex, tj. rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.