20 C 29/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 14 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku za žalobu částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, , kterým se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, splacen nejpozději , datum, . Dále požaduje žalobkyně po žalované smluvní pokutu z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru ve výši , částka, . Žalovaná však dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, dosud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne , datum, do datové schránky v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vyplývá, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , postoupila předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byl o postoupení pohledávek vyrozuměna dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku žalované zaslán dne , datum, .

5. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou distančním způsobem dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl na bankovní účet žalované č. , č. účtu, v prosinci 2023 poskytnut úvěr až do výše , částka, . Banka k dotazu soudu potvrdila, že majitelem uvedeného účtu je žalovaná a dne 15. 12. 202319. 12. 2023 byly na uvedený účet poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v celkové výši 40 % p. m. (měsíčně). Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 40 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, činí dle smlouvy 5 536,07 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaná nezaplatila ničeho. Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Marným uplynutím lhůty pro úhradu splátky se tak žalovaná dostala do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně měla od tohoto dne právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, spolu se smluvním úrokem ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, a smluvní pokutu z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru ve výši , částka, , tj. celkem , částka, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalované dle podacího lístku zaslána dne , datum, , byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

6. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro revolvingový úvěr poskytovaný domácnostem v prosinci 2023 činila 15,52 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 46,56 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě o úvěru ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v prosinci 2023 téměř 41krát. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 5 536,07 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 93, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR – nové obchody činila na spotřebitelský úvěr v prosinci 2023 výši 9,87 %, tj. RPSN uvedené ve Smlouvě je téměř 561krát vyšší.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Soud hodnotí smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel podnikatel ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se tedy zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně porušila svoji zákonnou povinnost, když před poskytnutím úvěru nezkoumala dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. nedoplnila v tomto směru ani přes výzvu soudu svá skutková tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání.

15. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku, v souhrnu představujících zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nedošlo, jakož i ujednání o smluvní pokutě, v souhrnu představujících zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou.

16. Žalovaná je tak povinna z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky. Žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku v celkové výši , částka, , představujících nesplacenou jistinu. Žalovaná byla předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, (sepsána dne , datum, ) vyzvána k úhradě dlužné částku do tří dnů, přičemž marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaná s úhradou peněžitého dluhu dostala do prodlení, a je tak povinna žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 57 odst. 2 o.s.ř. připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty neblíže následující pracovní den. Konec lhůty v daném případě připadl na sobotu (, datum, ), a tak je v souladu s § 57 odst. 2 o.s.ř. konec lhůty v pondělí , datum, . Ode dne následujícího, tj. od , datum, , je žalovaná povinna uhradit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (viz výše). Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

17. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšná, a to v poměru 53 % ku 47 %, tj. celkem převaha úspěchu žalobkyně je 6 %. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokátky za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve spojení s § 14b advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a dále soudním poplatkem ve výši , částka, . Tedy celkem náklady řízení jsou ve výši , částka, , z toho 6 % představuje částku ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednoznačně naplňuje. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně napříč krajem opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. jsou tak kumulativně splněny.

20. Výrok IV. o doplacení soudního poplatku vychází ze zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“). Podle Položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu o SOP, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle Položky 1 bod 1. písm. a) v Sazebníku soudních poplatků soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky , částka, , činí , částka, . Poplatník – žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila , částka, . Zbývá tak doplatit České republice – Okresnímu soudu , adresa, -jih částku ve výši , částka, , a to na účet č. , č. účtu, vedený u České národní banky, variabilní symbol , var. symbol, . Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.