20 C 53/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 787,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které mu byl v hotovosti poskytnut úvěr ve výši , částka, , což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit poskytnutý úvěr včetně příslušenství ve výši , částka, , tedy celkem , částka, . Celková dlužná splátka měla být splacena ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , závazek byl jako celek splatný dne , datum, . Žalovaný uhradil částku ve výši , částka, , na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka ve výši , částka, , na smluvně sjednané příslušenství částka ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s částkou ve výši , částka, představující součet zůstatku jistiny ve výši , částka, a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši , částka, . Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu ve znění dodatku ze dne , datum, , žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše , částka, a zavázal se jej uhradit v 68 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Od data uzavření dohody o uznání dluhu uhradil do podání žaloby uhradil žalovaný celkem částku ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k podané žalobě ani k doplnění nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil dne , datum, ústní jednání. Žalobce omluvil včas a řádně svoji účast i účast svého zástupce z nařízeného ústního jednání před soudem s tím, že souhlasí, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel, která koresponduje s adresou žalovaného uvedenou v žalobě. O součinnost ohledně prošetření pobytu žalovaného, případně doručení předvolání k ústnímu jednání, byl požádán i příslušný orgán Policie ČR. Ke dni konání jednání však bez odpovědi. S ohledem na skutečnost, že lhůty k přípravě uvedené v § 115 odst. 2 o.s.ř. byly zachovány, proběhlo jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s účinností od , datum, . Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán dne , datum, .

5. Z žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutý úvěr poplatek ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, a za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti poplatek ve výši , částka, , tj. celkem náklady , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , tj. náklady ve výši 20 458 a poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, , se žalovaný zavázal hradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, (dále jen „RPSN“), je ve smlouvě uvedena ve výši 187,60 %, smluvní úroková sazba ve výši 15 %. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, což vzal soud za prokázané, neboť tuto skutečnost žalovaný nijak nerozporoval, žalovaný zaplatil částku ve výši , částka, . Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena tzv. Splátková dohoda (dále jen „splátková dohoda“), kde se uvádí, že žalovaný podle § 2053 o. z. uznává svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu (vzniklý ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně) a výše , částka, . Z dodatku č. , hodnota, ke Splátkové dohodě uzavřeného mezi účastníky dne , datum, vyplývá, že žalovaný uhradí dluh v pravidelných 68 měsíčních splátkách po , částka, , splatných k 23. dni v měsíci (vyjma první splátky, která je splatná , datum, ), přičemž poslední splátka je ve výši , částka, a je splatná dne , datum, . Z tvrzení žalobkyně, což vzal soud za prokázané, neboť žalovaný danou skutečnost nijak nerozporoval, zaplatil žalovaný po uzavření splátkové dohody žalobkyni částku ve výši , částka, . Soud konstatuje, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši , částka, , jistina (poskytnuté peněžní prostředky) byla ve výši , částka, , náklady spojené s poskytnutím úvěru ve výši , částka, .

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v říjnu činila 10,35 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 31,05 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě o úvěru ve výši 187,60 % tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v říjnu 2016 víc jak 18krát.

16. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní soud hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany. Soud se dále zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky a poplatky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům. Ujednání o nákladech spojených s poskytnutím úvěru tak soud v kontextu shora uvedeného shledává absolutně neplatné.

17. Soud se poté zabýval tím, zda neplatnost poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů a jednou z podmínek uzavření samotné smlouvy o úvěru tak byla skutečnost, že žalovaný bude akceptovat i výši úroku včetně poplatků, v opačném případě by totiž k uzavření smlouvy o úvěru vůbec nedošlo, tj. žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně by neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku a poplatků spojených s poskytnutím úvěru. Pokud by v rámci smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok a ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti (poplatky), k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná jako celek. Z tohoto důvodu nemohlo ani platně dojít k uznání dluhu ve výši 40 787,12 vyplývajícího ze Smlouvy o úvěru. Zde soud konstatuje, že jako zcela nemravnou považuje samotnou skutečnost, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , na kterém uhradil ke dni Sepsání tzv. Splátkové dohody částku ve výši , částka, , ale dle Splátkové dohody uznal dluh ve výši , částka, . Soud opětovně poukazuje na fakt, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a náklady spojené s poskytnutím úvěru byly stanoveny ve výši , částka, . Soud odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že dlužníci by měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16). Dále lze zmínit nálezy Ústavní soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, a ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní, přičemž samotný smluvní úrok je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , sjednaný neplatně v rozporu s dobrými mravy.

18. S ohledem na vše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, jakož i Splátková dohoda uzavřená mezi účastníky dne , datum, včetně Dodatku č. , hodnota, uzavřeným mezi účastníky dne , datum, jsou absolutně neplatná právní jednání podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o.z., a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

19. Žalovanému tak byla bez právního důvodu poskytnuta částka ve výši , částka, . Žalovaný však uhradil žalobkyni částku v celkové výši , částka, , tedy žalovaný uhradil žalobkyni dokonce částku vyšší, než která mu byla poskytnuta Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba není ani z části důvodná, a proto ji zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, resp. to z obsahu spisu nevyplývá, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.