21 C 107/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 14 644,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem U Krčské vodárny 939/1a, adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději dne datum. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně. Žalovaná úvěr ke dni splatnosti neuhradila ani z části, a proto ji právní zástupkyně žalobkyně vyzvala k úhradě výzvou odeslanou dne datum.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uplatněný nárok ani částečně neuznává. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, jelikož nezkoumala skutečnou výši jejích příjmů a výdajů a nežádala jejich doložení žádným z dostupných podkladů, a smlouvu o úvěru je tedy nutné posoudit jako neplatnou. Smlouva o úvěru je dle žalované neplatná rovněž proto, že sjednaná úroková sazba tak podstatně převyšuje obvyklou výši úroku, že je v rozporu s dobrými mravy. Neplatnost se přitom netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyni uhradila dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částku částka. S ohledem na to, že žalovaná považuje veškerá smluvní ujednání za neplatná, a na to, že žalobkyně poskytla žalované částku částka a žalovaná uhradila žalobkyni částku částka, jsou veškeré požadavky žalobkyně na uhrazení jakýchkoli dalších plnění ze strany žalované v rozporu se zákonem. Žalovaná tak navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalobkyně se k vyjádření žalované dále nevyjádřila.

4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní a žalovanou předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0019795515205138 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostně na její bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka prostřednictvím jedné splátky nejpozději dne datum. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 9 202,60 % soud zjistil rovněž ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně zaslala dne datum ze svého účtu č. č. účtu na účet žalované uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru částku částka. Dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum. Právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalované dne datum předžalobní výzvu k úhradě pohledávky. Z výpisu z účtu žalované (který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru) soud zjistil, že na účet č. č. účtu, tedy na účet, z něhož žalobkyně zaslala žalované částku částka, žalovaná uhradila dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (právní předchůdkyně žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.

10. Soud se zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků, přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika soud zjistil, že v srpnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 15,09 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů (RPSN) spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami činila 6,13 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky částka sjednán poplatek za poskytnutí úvěru částka, který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 1 311 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 9 202,60 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních úvěrů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního nežli jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o spotřebitelském úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

13. Pro úplnost soud podotýká, že by také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalované, či způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalované došlo lustrací databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však žalobkyně nepředložila a nenavrhovala. Z výpisů z účtu žalované nadto soud zjistil, že žalovaná v období od května do července 2024 již pětkrát čerpala jiné spotřebitelské úvěry. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalované žalobkyně neposoudila dostatečně tak, aby mohla učinit závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Žalované tak byla na základě neplatné smlouvy (tedy bez právního důvodu) poskytnuta částka částka, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žalovaná však žalobkyni již uhradila částku v celkové výši částka, a soudu tudíž nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. Soud dodává, že shledal žalobu nedůvodnou i v části týkající se úroku z prodlení z dlužné jistiny. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zdejší soud vychází mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dle kterého vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by tak žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy pokud by žalovaná jistinu nevrátila ani v době přiměřené jejím možnostem. V nynější věci žalovaná ke dni splatnosti úvěru uhradila částku částka a zbývající část jistiny úvěru ve výši částka byla uhrazena platbou žalované dne datum. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná vrátila jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, a nedostala se tudíž do prodlení s jejím vrácením. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by se uplatnila obecná úprava pro vydání bezdůvodného obohacení, a žalovaná by byla povinna vrátit poskytnuté peněžní prostředky na základě výzvy žalobkyně, nedostala by se ani tak do prodlení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě až dne datum, tedy poté, co jí žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v plné výši vrátila.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, byla v řízení plně úspěšná žalovaná a soud jí proto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tato částka představuje náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za dva úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %, tedy v částce částka. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. Soud dále uložil žalobkyni povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však soud nevydal, a je tak povinen podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše dle položky 1. Soud tak žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.