21 C 167/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 30 871 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky , částka, s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, , a to ve splátkách po , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vždy k patnáctému dni v měsíci.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, .

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s úrokem ve výši , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši , částka, , a to v platbách dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, . Úvěr však nebyl řádně splácen, žalovaná se dostala do prodlení, a proto byla upomínkou ze dne , datum, informována o zesplatnění celého úvěru dne , datum, v souladu s čl. III odst. 2 smlouvy o revolvingovém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.kimbi.cz, na které si žalovaná vybrala dle vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně vyplnila registrační formulář, ve kterém uvedla své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž si vytvořila zákaznický účet. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy a současně potvrdila, že si návrh smlouvy přečetla a souhlasí s jeho obsahem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou od společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná nárok uvedený v žalobě neuznala, neboť se nejedná o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je dle jejího názoru absolutně neplatná, přičemž tato neplatnost je dána hrubým rozporem parametrů smlouvy s dobrými mravy, a to především výší RPSN a nedostatečným splněním povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí její úvěruschopnost. Žalovaná dále poukázala na samotný proces uzavření smlouvy, neboť má za to, že mechanismus uzavření smlouvy nezajištuje, že dochází skutečně k podpisu smlouvy. Ke smlouvě není připojen elektronický podpis. Žalovaná ve vyjádření popsala, že od žalobkyně převzala celkem částku , částka, a uhradila , částka, . Požádala tedy, aby částku , částka, mohla uhradit v měsíčních splátkách po , částka, a také, aby soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodů zvláštního zřetele hodných.

3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná po dobu trvání úvěru čerpala , částka, a uhradila dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (celkem , částka, ). Následně podáním doručeným zdejšímu soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení. Zároveň žalobkyně souhlasila s návrhem žalované s možností splácet dlužnou částku po částech s tím, že by se jednalo nejméně o částku , částka, měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jedinou splátkou.

4. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, . Žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně (včetně) z ústního jednání omluvila. Rovněž žalovaná se z ústního jednání omluvila z důvodu nemoci a odkázala na své předchozí písemné vyjádření. Souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované úvěr ve výši , částka, na dobu neurčitou se smluvním úrokem ve výši 200 % ročně (úvěr mohl být čerpán i opakovaně, avšak vždy maximálně do výše úvěrového rámce). Žalovaná dle výpisu z jejího účtu za období od září do prosince 2024 čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí dle smlouvy 537,20 %. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Ze shora uvedeného tvrzení žalobkyně pak vyplynulo, že žalovaná uhradila v jednotlivých platbách celkem , částka, . Z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, pak bylo dále zjištěno, že žalovaná v uvedeném období čerpala další úvěry (Movinero, FlexiFin, , právnická osoba, , , právnická osoba, ), přičemž její zůstatek na účtu činil , částka, . Z doloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, (4. čtvrtletí 2025).

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,92 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 537,20 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku (včetně poplatků). Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně poplatek za uzavření smlouvy nebo případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

11. Pouze pro úplnost soud podotýká, že uzavřenou smlouvu by posoudil i jako absolutně neplatnou z hlediska požadavku na její podpis v elektronické podobě, neboť smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že byla uzavřena písemně dle názoru soudu nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když úvěr byl poskytnut na základě vyplněného formuláře na stránkách žalobkyně, a to www.kimbi.cz a podpis žalované byl nahrazen unikátním SMS kódem. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. sice písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovanou podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo. S ohledem na tuto skutečnost nelze z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, bylo řízení v této části zastaveno.

13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši , částka, , má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Soud tedy uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. Žalovaná v průběhu řízení poukazovala na svou tíživou finanční situaci s tím, že navázala spolupráci s dluhovými poradci z organizace Člověk v tísni. Z důvodu tíživé sociální a finanční situace se také obrátila na danou společnost s žádostí o úvěr. V této souvislosti ve svém písemném vyjádření požádala, aby jí úhrada dlužné částky byla stanovena formou měsíčních splátek. Z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaná v uvedeném období čerpala další úvěry (Movinero, FlexiFin, , právnická osoba, , , právnická osoba, ), přičemž její zůstatek na účtu činil , částka, . Z doloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, . Z tohoto prohlášení sice nevyplývají pravidelné výdaje žalované, z výše uvedeného je však zřejmé, že žalovaná je zadlužena, má půjčky, které nezvládá splácet, o čemž svědčí i skutečnost, že se obrátila na dluhovou poradnu. Lze tak důvodně předpokládat, že její finanční situace se od září 2024, kdy došlo k poskytnutí úvěru a žalovaná měla na účtu pouze , částka, , výrazně nezměnila. Soud po vyhodnocení finanční situace žalované dospěl k závěru, že její žádost o umožnění splátek je důvodná a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. žalované uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách ve výši , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci. Sankci ztráty výhody splátek při nezaplacení jedné z nich soud nestanovil, neboť s ohledem finanční situaci žalované to neshledal jako účelné (žalovaná by s největší pravděpodobností nebyla schopna uhradit dlužnou částku najednou). Oproti tomu nevyhověl soud návrhu žalované, aby mohla splácet dluh měsíčními splátkami po , částka, . Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaná má u zdejšího soudu vedeny čtyři věci (tohoto typu), z nichž 2 v senátu 21 C, jednu v senátu 1 C a jednu v senátu 20 C. Žaloba projednávaná v senátu 1 C byla zamítnuta, věc v senátu 20 C dosud skončena není a ve věci , spisová značka, bylo rozhodnuto o splátkách ve výši , částka, měsíčně. I s ohledem na tyto skutečnosti, s ohledem na fakt, že žalovaná nijak netvrdila ani neprokazovala výši svých pravidelných měsíčních výdajů (ačkoliv k tomu byla vyzvána žádostí o vyplnění standartního formuláře) a s ohledem na právo žalobkyně nečekat na splnění dluhu zvlášť dlouhou dobu, rozhodl soud o splátkách ve výši , částka, tak, aby závazek žalované byl splněn nejpozději v horizontu maximálně roku a půl.

14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Co se týká úroků z prodlení soud se zcela ztotožnil se závěry žalované ohledně prodlení a poměru speciality ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení upravuje soukromoprávní sankci poskytovatele „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a nad to v nové době splatnosti, která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů úvěrů (viz bod 17 rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení žalované. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné takové náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Žalobkyni podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen přeplatek soudního poplatku zaplaceného za žalobu v nesprávné výši (základem pro výpočet soudního poplatku je žalovaná částka bez příslušenství) ve výši , částka, .