21 C 173/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 15 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vždy k patnáctému dni v měsíci.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to ve splátkách po , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vždy k patnáctému dni v měsíci.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou.

2. Žalovaná nárok uvedený v žalobě ve svém písemném vyjádření neuznala, neboť se nejedná o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je dle jejího názoru absolutně neplatná, přičemž tato neplatnost je dána hrubým rozporem parametrů smlouvy s dobrými mravy, a to především výší RPSN a nedostatečným splněním povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí její úvěruschopnost. Žalovaná dále poukázala na samotný proces uzavření smlouvy, neboť má za to, že mechanismus uzavření smlouvy nezajištuje, že dochází skutečně k podpisu smlouvy. Ke smlouvě není připojen elektronický podpis. Žalovaná tedy v závěru svého vyjádření navrhla, aby soud přezkoumal veškeré náležitosti nároku a požádala, aby částku , částka, mohla uhradit v měsíčních splátkách po , částka, a dále, aby soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodů zvláštního zřetele hodných.

3. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, . Žalobkyně ani její právní zástupce se ústního jednání bez omluvy nezúčastnili. Žalovaná se z ústního jednání omluvila z důvodu nemoci a odkázala na své předchozí písemné vyjádření. Souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, společně se smluvním úrokem v kapitalizované výši , částka, . Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. , č. účtu, , na který jí byla dne , datum, připsána částka , částka, pod VS , var. symbol, (tedy pod číslem smlouvy). Žalobkyně celkem nárokuje částku , částka, , která představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, a částku , částka, představující kapitalizovaný smluvní úrok 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl. 2 smlouvy o úvěru nejpozději splatných dne , datum, , a to s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, pak bylo dále zjištěno, že žalovaná v uvedeném období čerpala další úvěry (Movinero, FlexiFin, , právnická osoba, , , právnická osoba, ), přičemž její zůstatek na účtu činil , částka, . Z doloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, (4. čtvrtletí 2025).

5. Žalobkyně ve věci tvrdila, že žalovaná na uvedený úvěr nezaplatila ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve svém písemném vyjádření toto tvrzení nerozporovala, vzal soud výši provedených plateb za prokázanou. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, (viz „datum podaja“) výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v délce tří dnů od doručení.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, neboť toto nebylo ani tvrzeno a doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy a výdaje žalované tak nebyly ověřovány. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

12. Vzhledem k výše uvedenému nemohl soud dojít k jinému závěru, nežli posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Pouze pro úplnost soud podotýká, že uzavřenou smlouvu by posoudil i jako absolutně neplatnou z hlediska požadavku na její podpis v elektronické podobě, neboť smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že byla uzavřena písemně dle názoru soudu nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když úvěr byl poskytnut na základě vyplněného formuláře na stránkách žalobkyně, a to www.svycarskapujcka.cz a podpis žalované byl nahrazen unikátním SMS kódem. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně tedy dostatečně neosvědčila, že podpis žalované je jednoznačně spojen s podepisující osobou tedy s žalovanou, když v této části, tedy u podpisu žalované, je pouze uveden SMS kód č. , hodnota, . Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. sice písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovanou podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo. S ohledem na tuto skutečnost nelze z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak (i z tohoto důvodu) neplatná.

13. Soud se dále pro úplnost zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

14. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v listopadu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 8,59 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána roční procentní sazba 2 355 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je i pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

15. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, , žalovaná neuhradila ničeho, žalobkyně má tudíž právo na vrácení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. na straně žalované, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud tedy uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. Žalovaná v průběhu řízení poukazovala na svou tíživou finanční situaci s tím, že navázala spolupráci s dluhovými poradci z organizace Člověk v tísni. Z důvodu tíživé sociální a finanční situace se také obrátila na danou společnost s žádostí o úvěr. V této souvislosti ve svém písemném vyjádření požádala, aby jí úhrada dlužné částky byla stanovena formou měsíčních splátek. Z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaná v uvedeném období čerpala další úvěry (Movinero, FlexiFin, , právnická osoba, , , právnická osoba, ), přičemž její zůstatek na účtu činil , částka, . Z doloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem , částka, . Z tohoto prohlášení sice nevyplývají pravidelné výdaje žalované, z výše uvedeného je však zřejmé, že žalovaná je zadlužena, má půjčky, které nezvládá splácet, o čemž svědčí i skutečnost, že se obrátila na dluhovou poradnu. Lze tak důvodně předpokládat, že její finanční situace se od konce roku 2024, kdy došlo k poskytnutí úvěru a žalovaná měla na účtu pouze , částka, , výrazně nezměnila. Soud po vyhodnocení finanční situace žalované dospěl k závěru, že její žádost o umožnění splátek je důvodná a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. žalované uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách ve výši , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci. Sankci ztráty výhody splátek při nezaplacení jedné z nich soud nestanovil, neboť s ohledem na finanční situaci žalované to neshledal jako účelné (žalovaná by s největší pravděpodobností nebyla schopna uhradit dlužnou částku najednou). Oproti tomu nevyhověl soud návrhu žalované, aby mohla splácet dluh měsíčními splátkami po , částka, . Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaná má u zdejšího soudu vedeny čtyři věci (tohoto typu), z nichž 2 v senátu 21 C, jednu v senátu 1 C a jednu v senátu 20 C. Žaloba projednávaná v senátu 1 C byla zamítnuta, věc v senátu 20 C dosud skončena není a ve věci , spisová značka, bylo rozhodnuto o splátkách ve výši , částka, měsíčně. I s ohledem na tyto skutečnosti, s ohledem na fakt, že žalovaná nijak netvrdila ani neprokazovala výši svých pravidelných měsíčních výdajů (ačkoliv k tomu byla vyzvána žádostí o vyplnění standartního formuláře) a s ohledem na právo žalobkyně nečekat na splnění dluhu zvlášť dlouhou dobu, rozhodl soud o splátkách ve výši , částka, tak, aby závazek žalované byl splněn nejpozději v horizontu maximálně roku a půl (v případě nákladů řízení v horizontu 1 roku) a z tvrzeného průměrného měsíčního příjmu by toho žalovaná měla být v této výši schopna.

16. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Co se týká úroků z prodlení soud se zcela ztotožnil se závěry žalované ohledně prodlení a poměru speciality ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení upravuje soukromoprávní sankci poskytovatele „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a nad to v nové době splatnosti, která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů úvěrů (viz bod 17 rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky , spisová značka, ze dne , datum, ).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Žádosti žalované, aby soud aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. soud nevyhověl, neboť výsledná částka nákladů řízení není nijak závratná (nad to je splatná ve splátkách) a přispěje ke spravedlivějšímu uspořádání vztahů mezi účastníky řízení. Neboť primárně je třeba mít na paměti, že žalovaná peníze od žalobkyně získala a dosud je nevrátila (na svůj dluh neplnila ani minimálními splátkami dle svých aktuálních možností). S ohledem na výše uvedené, finanční situaci žalované a zajištění reálné možnosti úhrady nákladů řízení, umožnil soud žalované zaplatit ve splátkách i náklady řízení, a to po , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci.