21 C 2/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň – jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 21 658,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka z výše uvedené smlouvy převedena na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

4. Předloženými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované téhož dne v hotovosti půjčku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši , částka, . Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka ve výši , částka, byla stanovena na den , datum, . Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 63,93 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně ke dni podání žaloby částku ve výši , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, ., právnická osoba, ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do , datum, .

6. Podle ustanovení § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (platný a účinný do , datum, , dále jen „o. z.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 39 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2013, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 14,07 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 63,93 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba čtyřnásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se smluvních úroků a poplatku ve výši , částka, jsou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 o. z. absolutně neplatná.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

10. Žalovaná uhradila z původního dluhu (z částky , částka, ) částku , částka, . S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

11. Dle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši , částka, , má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění dopisem ze dne , datum, označeným jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, který jí byl odeslán následující den. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu do , datum, . S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně za období od , datum, do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., který stanoví poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení pro případ jen částečného úspěchu ve věci nebo vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě poměr úspěchu žalované (které v řízení žádné náklady nevznikly) velkým rozdílem přesáhl úspěch žalobkyně ve věci, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.