21 C 201/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 56 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, kdy žalobkyně následně provedla lustraci dokladu. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne , datum, . Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne , datum, . Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7162, uzavřené dne , datum, , soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to nejpozději do , datum, v pěti splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru do dne jeho konečné splatnosti. V čl. VIII bodu 8.1. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky, je klient povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, . Dle bodu 8.2. shora uvedeného článku smlouvy, pak v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen hradit: úroky z prodlení – v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) – ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru – ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (bod 8.2.1), a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (bod 8.2.2). Z potvrzení o provedené platbě společnosti ThePay, a.s. bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši , částka, . Toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeného v úvěrové smlouvě a účtem, ze kterého odešla ověřovací platba. Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

5. Podle § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Na základě provedeného dokazování je však soud toho názoru, že v daném případě se jednalo o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr, a nikoliv o úvěr podnikatelský. Pro posouzení, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s obchodníkem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání dané osoby v konkrétním smluvním vztahu, přičemž okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s obchodníkem irelevantní (k tomu vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 419 o. z., je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Jedná se tedy o osobu, která jedná za účelem osobní spotřeby. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný, a že daná osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Závěru, že se v daném případě jednalo o zastřený spotřebitelský úvěr, odpovídá i výše poskytnutého úvěru, když podnikatelské úvěry bývají poskytovány zpravidla v daleko vyšších částkách a rovněž jejich splatnost bývá delší než 2 měsíce. Dále je třeba konstatovat, že byť je ve smlouvě uvedeno, že úvěr byl žalovanému poskytnut výlučně na financování jeho podnikatelských potřeb, podnikatelský účel, na který byl žalovanému úvěr ze strany žalobkyně poskytován, není ve smlouvě žádným způsobem konkretizován. Žalobkyně se ani blíže nezajímala o to, v jaké oblasti žalovaný podniká. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy nevystupoval jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, ale jako spotřebitel. V souladu s § 555 odst. 2 o. z. tak soud předmětnou smlouvu posoudil podle jejího obsahu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, když nezjistila jeho příjmy ani výdaje, je nutné považovat shora uvedenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání. Dlužno však dodat, že byla-li žalobkyně vedena úvahami, že uzavřením smlouvy o úvěru s „podnikatelem“ se vyhne zákonné povinnosti stanovené „pro spotřebitele“ v ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pak jednala jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, zneužívajícím způsobem, klamavě a vystavila se tak riziku, že v následném soudním sporu nemusí být úspěšná, neboť soud takovému jednání nemůže přiznat ochranu (§ 8 o. z.).

13. V souladu s ustanovením § 2991 o. z. pak pokud žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svou obranu neuvedl ničeho, ani nepředložil soudu žádné důkazy, má soud za prokázané, že na shora uvedenou částku ničeho neuhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ze shora uvedené částky, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buďto mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná pouze částečně, přiznal náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku , částka, (56,2 %), žalovaný byl úspěšný pro částku , částka, (43,8 %). Odečtením uvedeného procentuálního vyjádření úspěchu účastníků (56,2 % - 43,8 %), je pak procentuálně vyjádřen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 12,4 %. Při plném úspěchu ve věci by soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení , částka, . Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (, částka, + , částka, ) a odměny za právní zastoupení ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, a z náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 7 bodu 5, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům dále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 12,4 % z částky , částka, , což odpovídá odměně ve výši , částka, .