21 C 47/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 614,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, České republice – Okresnímu soudu , adresa, -jih, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání v celkové výši , částka, . Dodatkem ke smlouvě pak byla výše úvěrového limitu navýšena na částku , částka, . Žalovaný úvěr čerpal, své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy však neplnil řádně a včas.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 5 537 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Dodatkem ke smlouvě pak došlo k navýšení úvěrového limitu na částku , částka, . Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, v platbách ve výši , částka, a , částka, . Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, , o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky v celkové výši , částka, představující nesplacenou jistinu úvěru v částce , částka, , náklady spojené s vymáháním pohledávky v částce , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,92 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 5 537 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uváděla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Žalovaný souhlasil s poskytnutím dat třetí straně a žalobkyně tak před poskytnutím úvěru získala přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalovaného. Jedná se o tzv. open banking řešení, které umožňuje na základě výslovného souhlasu klienta bezpečný přístup k jeho bankovním údajům vedeným u jeho banky. Žalovaný se přes uvedený systém přihlásil ke svému bankovnímu účtu a udělil souhlas s přístupem těchto údajů žalobkyni. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Příjem žalovaného dle žalobkyně umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Pokud by však žalobkyně opravdu řádně a s náležitou pečlivostí prozkoumala transakční historii na bankovním účtu žalovaného, zjistila by, že například v září 2024 (kdy poskytla žalovanému úvěr) dosáhl žalovaný příjmu necelých , částka, (tedy o téměř , částka, méně, než původně žalobkyně kalkulovala; avšak neuvedla z jakých dat vycházela). Také by zjistila, že žalovaný měl další půjčky (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, , ThePay, FlexiFin), přičemž další výdaje na bydlení a životní potřeby nebyly žalobkyní zjišťovány a ověřovány vůbec (minimálně nic takového žalobkyně netvrdila). Při zohlednění výdajů žalovaného a množství dalších půjček tak bylo již v době poskytnutí úvěru zřejmé, že nebude moci dostát svým závazkům. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně prověřena, případně nebyla zkoumána pečlivě a řádně a učiněný závěr neodpovídal realitě. Což se také záhy potvrdilo, když žalovaný nezaplatil ani jedinou splátku. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, a proto je smlouva o úvěru i z tohoto důvodu neplatná.

13. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.

14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše Položky 1, tedy do výše , částka, (žalobkyně však dosud uhradila pouze , částka, ). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 514, , částka, , přičemž tato částka představuje 20,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,71 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu.