21 C 48/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 841,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky dobu od , datum, do zaplacení a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení , částka, s úroky z prodlení jdoucími z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a o zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši , částka, a úroků ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, , se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka Emma´s credit s. r. o., poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, s pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru, a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, (celkem tedy , částka, ) do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému (tj. do , datum, ). Výše roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 2 956,83 %. Žalobkyně vedle vrácení částky , částka, dále požadovala uhrazení smluvní pokuty ve výši , částka, (0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení), kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, (za období od , datum, do , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (za období od , datum, do , datum, ) a poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši , částka, . Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, obdržel od společnosti Emma´s credit s. r. o. částku , částka, . Dle žalobkyně uhradil žalovaný na svůj dluh , částka, , vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení po celou dobu pasivní, a tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil, vzal soud tuto skutečnost za své skutkové zjištění.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku na žalobkyni a žalobkyně tak je aktivně legitimována v tomto sporu.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení a dále se zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků a dalších poplatků.

8. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

9. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, nad jeden rok do pěti let“ činila v lednu 2023, tj. v době uzavření smlouvy o úvěru, úroková sazba průměrně cca 10 % ročně.

10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je sice úrok ujednán v pevné výši, nicméně vedle úroku je ve smlouvě ujednána řada dalších úhrad, které dle názoru soudu nepředstavují úhradu odpovídající reálně poskytnutým službám v souvislosti s úvěrovou smlouvou, nýbrž slouží k umělému navyšování odměny právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí úvěru. Byť nepochybně s uzavřením každé úvěrové smlouvy vznikají poskytovateli úvěru určité náklady, je soud toho názoru, že k jejich pokrytí by měl zčásti sloužit právě ujednaný úrok. Konkrétně v dané smlouvě o úvěru činí ujednané úhrady při překročení doby splatnosti spolu s úrokem celkem částku , částka, , což představuje téměř 50 % úvěrované částky (při překročení doby splatnosti, s čímž úvěrující u úvěrů s takto krátkou dobou splatnosti, počítá, činí RPSN 9 167,31 %). Strany si mimo jiné ujednaly úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, (respektive při překročení doby splatnosti , částka, ). Už ze samotného označení této úhrady je patrné, že se jedná o odměnu za poskytnutí úvěru a je potřeba ji považovat za cenu poskytnutých peněz (tedy jinak řečeno – úrok). Podle statistických údajů ČNB však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně zhruba 10 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši cca 30 % ročně. Pokud však v daném případě činí odměna za poskytnutí úvěru (sjednaný úrok včetně dalších úhrad) téměř 10 x více (úrok , částka, versus , částka, či dokonce při překročení doby splatnosti , částka, ), je nutno za těchto okolností podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku a dalších spojených úhradách za poskytnutí úvěru pohlížet jako na ujednání absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších úhradách lze oddělit od ostatního obsahu shora specifikované smlouvy o úvěru, a dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně, a lze tak důvodně předpokládat, že bez ujednání o úroku a dalších úhradách, by k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Protože žalovaný z peněžních prostředků poskytnutých na základě neplatné smlouvy o úvěru vrátil dle tvrzení žalobkyně pouze částku , částka, , uložil soud žalovanému výrokem I tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část nesplacené jistiny ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tímto je vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného v souvislosti s neplatnou smlouvu o úvěru, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou, a to včetně uplatněného nároku na smluvní pokutu, neboť z neplatné smlouvy nemohla žalovanému vzniknout žádná jiná povinnost.

12. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož procesní neúspěch žalobkyně převýšil její úspěch a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.