21 C 61/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 15 058 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení , částka, s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení úhrad za poskytnutou lékařskou péči v souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce , jméno FO, (dále jen „poškozeného“) jednáním žalovaného. Požadovaná částka je doložena vyúčtováním poskytnuté zdravotní péče v Regresním účtu pojištěnce. Žalovaný byl pravomocným rozhodnutím , adresa, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „rozhodnutí komise“ nebo „rozhodnutí přestupkové komise“) uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, neboť dne , datum, v obci , adresa, v blízkosti domu č. p. , Anonymizováno, fyzicky napadl poškozeného, když do něj strčil oběma rukama do oblasti hrudníku, v důsledku čehož napadený upadl zády na kapotu za ním stojícího vozidla a způsobil si tak zranění – pohmoždění krku a III. prstu pravé ruky. Poškozený byl ošetřen ve Fakultní nemocnici , adresa, a následně se léčil v Institutu rehabilitace a kineziologie s. r. o. Žalovaný byl dne , datum, vyzván k náhradě škody; nikterak nereagoval a částku neuhradil, a proto se žalobkyně svého nároku domáhala před soudem včetně zákonného příslušenství v podobě úroků z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení.

2. K námitkách žalovaného posléze žalobkyně odkázala na zákonnou úpravu - konkrétně § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon“), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a uvedla, že vychází ze skutečností uvedených v pravomocném rozhodnutí komise, která ve svých závěrech na základě doložených důkazů uvádí, že v důsledku nedbalostního konání žalovaného došlo k ublížení na zdraví poškozeného, které si vyžádalo lékařské ošetření hrazené ze strany žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že při určení výše nákladů vychází z popisu skutkového děje uvedeného v pravomocném rozhodnutí komise a dále zdravotní péče poskytnuté poškozenému a vykázané k úhradě ze strany poskytovatelů zdravotní péče v souladu s citovaným zákonem, přičemž konkrétní zdravotní péče, kterou žalobkyně vynaložila v důsledku protiprávního jednání žalovaného, tedy zdravotní péče, jejichž poskytnutí je v kauzálním nexu s tímto protiprávním jednáním, je určena šetřením revizního lékaře zdravotní pojišťovny, jehož výstupem je tzv. regresní účet pojištěnce, který je zpracován na základě odborného posouzení revizního lékaře, který je mj. s ohledem na § 1 odst. 4 Etického kodexu ČLK povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný3. Žalovaný se žalobě bránil. Nesouhlasil s tvrzením, že jeho jednáním byla způsobena zdravotní újma poškozenému , jméno FO, (dále jen „poškozený“) a tedy, že tím byla zapříčiněna nutnost poskytnout poškozenému lékařskou péči v žalované hodnotě. Uvedl, že z rozhodnutí přestupkové komise plyne, že ani poškozenému ani žalobci nebyla přiznána náhrada škody, a to z důvodu absence kauzálního nexu mezi jednáním žalovaného a jeho následky. Dle mínění žalovaného musí žalobce primárně tvrdit, že k následkům došlo z důvodů jednání žalovaného, ale zejména unést důkazní břemeno, že právě toto jednání žalovaného způsobilo tvrzené důsledky. Podle žalovaného je z kamerových záznamů incidentu zcela patrné, že k tvrzenému poranění poškozeného nemohlo v žádném případě dojít jednáním žalovaného, a proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud k projednání věci nařídil ústní jednání, když stěžejní část soudního řízení spočívá právě v ústním a veřejném jednání. Žalobkyně se však z jednání omluvila a požádala o projednání věci v její nepřítomnosti. Jednání (a rozhodnutí věci) tak proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud má poučovací povinnost, tu splnil, když byl připraven (a fakticky poučení při jednání poskytl) poskytnout konkrétní poučení straně, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Žalobkyně, z jejíhož popudu bylo toto řízení zahájeno, a jež se dobrovolně vzdala účasti při jednání, (by) byla s odkazem na ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o tom, že svá břemena tvrzení a důkazní v důsledku obrany žalovaného neunáší a je na ní, aby tvrdila a prokázala, že zranění poškozeného jsou v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, tedy, že jednání žalovaného bylo s to způsobit takové následky na zdraví poškozeného. Žalobkyně se však dobrodiní této výzvy vzdala, a tudíž nemohla poučení soudu z logických důvodů dostát. V souzené věci tak neunesla svou povinnost tvrdit a prokazovat, a tedy nemohla být ve věci úspěšná.

5. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

6. Soud v řízení provedl dokazování zejména připojeným spisem , právnická osoba, , adresa, (dále jen „spis přestupkové komise“), jež obsahoval mj. rozhodnutí přestupkové komise a kamerové záznamy z doby a místa incidentu žalovaného a poškozeného, lékařské zprávy poškozeného, žalovaného a , jméno FO, , matky žalovaného. Ze samotného rozhodnutí přestupkové komise (které nabylo právní moci dne , datum, ) soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že dne , datum, v době kolem 16,15 h v obci , adresa, na volném prostranství před závorou a dopravní značkou v blízkosti domu č. p. 61 po předchozí roztržce fyzicky napadl poškozeného, narozeného , datum, , když do něj strčil oběma rukama do oblasti hrudníku, v důsledku čehož napadený upadl zády na kapotu za ním stojícího vozidla a způsobil si tak zranění – pohmoždění krku a III. prstu pravé ruky, které si vyžádalo lékařské ošetření a pracovní neschopnost, tedy z nedbalosti jinému ublížil na zdraví, čímž se dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích a přestupková komise mu ukládá podle § 35 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky a § 7 odst. 4 písm. b) zákona o některých přestupcích pokutu ve výši , částka, . Zároveň žalovaného zavázala k úhradě nákladů řízení v paušální výši , částka, a žalobkyni nepřiznala nárok na náhradu majetkové škody, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že by škoda v uplatněné výši , částka, byla předmětným přestupkem způsobena, a žalobkyni jakožto poškozenou odkázala s jejím nárokem na náhradu škody na soud. Poškozenému , tituly před jménem, , jméno FO, přestupková komise taktéž nepřiznala nárok na náhradu majetkové škody, neboť výši škody jednak nelze v rámci přestupkového řízení přesně určit, jednak by její přesné určení vedlo k průtahům v řízení a jednak nebylo prokázáno, že by škoda v uplatněné výši byla předmětným přestupkem způsobena. Poškozený byl s nárokem odkázán na soud. Z odůvodnění se dále podává, že téhož dne, tedy , datum, , se měl protiprávního jednání dopustit i poškozený, který měl v inkriminovanou dobu rovněž napadnout žalovaného. Jednání poškozeného však bylo postoupeno k řešení a prověření , právnická osoba, , oddělení , adresa, , neboť poškozený je příslušníkem bezpečnostních sborů – pokud by tomu tak nebylo, komise by provedla společné řízení, ve kterém by bylo projednáváno jednání obou podezřelých. Tato skutečnost koresponduje s rozhodnutím ředitele Věznice , adresa, , č.j. , var. symbol, ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že v řízení vedeném s poškozeným (vrchní asistent pprap. , tituly před jménem, , jméno FO, , dozorce oddělení výkonu vazby a trestu) byl shledán vinným ze spáchání jednání mající znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 přestupkového zákona, kterého se dopustí ten, kdo se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. Tohoto přestupku se dopustil poškozený tím, že dne , datum, kolem 22,30 h na účelové komunikaci v blízkosti rodinného domu č. p. 61 v obci , adresa, při komunikaci s žalovaným jej úmyslně dvakrát zasáhl levou rukou do oblasti pravého ramene a krku a dne , datum, okolo 16,45 h na účelové komunikaci v blízkosti rodinného domu č. p. 61 v obci , adresa, po předchozí rozepři úmyslně uchopil oběma rukama žalovaného zezadu za paže a odstrčil jej doprava směrem k přilehlé komunikaci. Za toto jednání mu byl ředitelem věznice uložen kázeňský trest pokuty , částka, . Z Vyrozumění Okresního státního zastupitelství , adresa, , Anonymizováno, , který hodnotí bolestné podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Pokud se má jednat o jakousi odvetu poškozeného, pak je takové chování ostudné, v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat soudní ochrany (viz ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“): Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění). Žalobkyně si dle názoru soudu musí lépe a důsledněji svými kontrolními mechanismy pohlídat, aby se takové případy neděly a nedocházelo ke zneužívání lékařské péče a zdravotnického personálu k vyřizování si účtů a vyostřování sporů mezi jednotlivci. Soud v intencích uvedeného hodnotí věc prizmatem spoluzavinění poškozeného, který ve věci rozhodně „není bez viny“, jak je ostatně zřejmé z kázeňského postihu ředitele Věznice , adresa, a z lékařských zpráv ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , ze kterých soud zjistil, že i žalovaný vyhledal lékařské ošetření v souvislosti s „napadením“ poškozeným.

7. Z potyčky, která je zachycena na kamerových záznamech, jež jsou součástí spisu přestupkové komise, je zřejmé vzájemné pošťuchování obou mužů, ale nelze z této strkanice učinit ten závěr, že poškozený byl na svém zdraví tak výrazně poškozen v důsledku jednání žalovaného. Poškozený se dle videozáznamu neuhodil o žádný předmět, jeho tělo nepřišlo do kontaktu s vozidlem stojícím v bezprostřední blízkosti a rozhodně neupadl na zem. Po incidentu se zcela bez známek sebemenší zdravotní újmy prochází po místě incidentu – byť samozřejmě soud dokáže pochopit, že pohmožděný krk a prst nemusí mít na chůzi nijak výrazný vliv. Poškozený se však například ani jednou v následujících okamžicích po incidentu nedotkl údajně pohmožděných míst na krku či na ruce. Kdežto starší žena si zraněnou (zlomenou) a evidentně bolavou ruku drží u těla s bolestivým výrazem v tváři. Poškozený ani zdánlivě nevzbuzuje dojem, že bude následujících několik měsíců v pracovní neschopnosti, jak soud zjistil z Regresního účtu pojištěnce (poškozeného). Z účtu lze zjistit, že poškozený se od , datum, až do , datum, zhruba á co 14 dnů účastnil nějakého lékařského vyšetření či fyzikální terapie, individuální kinezioterapie a mobilizace páteře a periferních kloubů a užíval léky na bolest. Pokud tedy došlo k takovému zranění, jež mělo takový významný dopad na mj. pracovní schopnost poškozeného, pak lze na základě kamerového záznamu jednoznačně učinit závěr, že v této potyčce tak závažné zranění rozhodně neutrpěl.

8. Na doplnění soud uvádí, že pokud by se žalovaný nemohl bránit tvrzením (a důkazy), že jeho jednání a zranění, potažmo lékařská péče poskytnutá poškozenému, není v příčinné souvislosti, byla by tím veškerá možná obrana žalovanému de facto odejmuta a v zásadě by mu tak byla odepřena možnost domoci se svých práv před soudem, protože taková žaloba opřená o regresní účet pojištěnce, podložený šetřením revizního lékaře by byla velmi pravděpodobně téměř vždy úspěšná.

9. Podle ustanovení § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

10. Podle ustanovení § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Podle ustanovení § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče.

11. Na základě uvedeného soud učinil závěr, že citovaná ustanovení o. z. lze obdobně aplikovat na souzený případ s tím, že tato ustanovení jsou zpracována v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1896/2016 (R 26/2018) a 25 Cdo 1113/2002 (i žalobkyní citované rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 331/2023). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu odpovídá třetí osoba pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce, jakožto následků jejího jednání (tedy jednání žalovaného v tomto případě). Jelikož potyčka obou mužů byla vzájemná a poškozený má tak svůj díl viny na celé situaci, lze to vyhodnotit jako spoluzavinění poškozeného. Vedle toho je namístě připomenout ustanovení § 6 o. z., podle kterého má každý povinnost jedna v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. K tomu srovnej odůvodnění výše viz bod 6 a 7 tohoto rozhodnutí.

12. Soudu po zhodnocení shora uvedených skutečností nezbylo nežli podanou žalobu zamítnout. Žalovaný se ubránil tvrzením a (dosud) předloženým důkazům žalobkyně, jež na nastalou procesní situaci nemohla z vlastní viny adekvátně reagovat, a tudíž nemohla být ve věci úspěšná.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tato částka se skládá z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za 3 úkony právní služby po , částka, (dle § 8 a § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši tří režijních paušálů po , částka, (respektive 1x po , částka, ) a z 21 % DPH. Uvedenou částku je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalovaného v zákonem stanovené lhůtě (§ 160 o. s. ř.).