21 C 64/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 59 956,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, splacen nejpozději dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které se žalovaná nejdříve seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem, následně vyplnila registrační formulář, kde vyplnila své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy a současně potvrdila, že si návrh smlouvy přečetla a souhlasí s jeho obsahem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou od společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované úvěr v původní výši , částka, , když žalovaná následně nevyužila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši , částka, se smluvním úrokem ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Tato skutečnost vyplývá z doloženého potvrzení o provedené platbě. Pevná roční procentní sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 112 %. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí dle smlouvy 191,80 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaná neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované sdělena dopisem ze dne , datum, . Téhož dne byla žalované zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, (celkem , částka, ).

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v dubnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,15 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 191,80 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, zda byly před poskytnutím úvěru ověřovány její příjmy a výdaje, neboť žalobkyní nebyly předloženy žádné doklady, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalované zkoumána a tyto skutečnosti nevyplývají ani z úvěrové smlouvy. Z výpisu z účtu žalované za období od února do dubna 2025 bylo soudem zjištěno, že žalovaná v uvedeném období čerpala další půjčky (např. ThePay, , právnická osoba, , FlexiFin), přičemž zůstatek na účtu na konci uvedeného období činil pouze , částka, . Soud má tedy za to, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána, jinak by žalované úvěr neposkytla. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla a smlouva je neplatná i z tohoto důvodu.

13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.

14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 56,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 78,39 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,61 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu.

16. Podle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 549/1191Sb. o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku , částka, , s výjimkou uvedenou v odst. 2.

17. V dané věci byl soudní poplatek zaplacen v nesprávné výši , částka, . Správná výše soudního poplatku však činí pouze , částka, (základem pro výpočet soudního poplatku je žalovaná částka bez příslušenství) a vznikl tak přeplatek ve výši , částka, , soud proto v souladu se shora citovaným § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nerozhodoval o jeho vrácení, neboť výše přeplatku na soudním poplatku nepřevyšuje , částka, .