21 C 67/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň–jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 36 671,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to včetně příslušenství. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, (celkem , částka, ). Žalovaný si dále zvolil rovněž volitelné služby, a to „Klidné spaní“ za poplatek ve výši , částka, , „Presto“ za poplatek ve výši , částka, a informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, a žalobkyně proto smlouvu ke dni , datum, vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, , která se skládá z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, a poplatku za službu informačního SMS servisu ve výši , částka, . Žalobkyně dále v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, , tedy v částce , částka, .

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, , a to bezhotovostně formou bankovního převodu. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách. Žalovaný si v rámci volitelných služeb sjednal službu „Klidné spaní“ za poplatek , částka, denně, službu „Presto“ za poplatek , částka, za expresní vyplacení každé tranše a službu informačního SMS servisu za poplatek , částka, denně. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 1 904,66 % (při čerpání celého kreditního rámce) soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Úroková sazba činila 1,016 % denně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (celkem , částka, ). Výše uvedené číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě žalovaným. Dne , datum, adresovala žalobkyně žalovanému e-mail, ve kterém jej vyrozuměla o zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Právní zástupkyně žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, (viz „dátum podaja“).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., neboť smlouva o zápůjčce (o úvěru), ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,16 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 1 904,66 % (při čerpání celého kreditního rámce), tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úrocích způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyly sjednány úroky, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

10. Dále soud konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz, kde vyplnil požadované registrační údaje v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný se sekundárně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB tím, že výše uvedené společnosti zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jím uvedenou e-mailovou adresu. K tomu soud uvádí, že uzavřená smlouva nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu rovněž hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

13. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti prováděla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dle žalobkyně čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, a tento příjem mu dle žalobkyně umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného za období od března do července 2025 je zřejmé, že průměrný příjem žalovaného za uvedené období činil , částka, , jelikož příjmy činily v březnu 2025 částku , částka, , v dubnu 2025 částku , částka, , v květnu 2025 částku , částka, , v červnu 2025 částku , částka, a v červenci 2025 částku , částka, . Dalšími zdroji příjmů žalovaného bylo čerpání úvěru, případně poskytnutí finanční částky jinou fyzickou osobou či převod finančních prostředků od sázkových společností. Od května 2025 pak byla vždy celá částka příjmu obratem označena jako „chráněná odchozí úhrada“ a od března do května 2025 byla částka převyšující konečný zůstatek na účtu rezervována pro exekuce. Pokud by byl řádně zkoumán bankovní účet žalovaného, zjistila by žalobkyně, že žalovaný nebude schopen dostát svým závazkům řádně a včas. Žalobkyně navíc sice tvrdila, že provedla kontrolu nebankovních a bankovních registrů, toto své tvrzení však nedoložila. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, a i z tohoto hlediska je smlouva neplatná.

14. Dle § § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky v celkové výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.

15. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Soud dále uložil žalobkyni povinnost k úhradě doplatku soudního poplatku. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však soud nevydal, a je tak povinen podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše dle položky 1. Soud tak žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, .

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , přičemž úspěšnou byla pro částku , částka, (tj. , částka, = 100 %, , částka, = 44 % po zaokrouhlení). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí na straně žalobkyně 44 % a na straně žalovaného 56 %, tedy 12 % úspěchu na straně žalovaného. Žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.