21 C 69/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň – jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-jih doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

V. Povinnosti uložené tímto rozsudkem je žalovaná povinna splnit ve splátkách po , částka, měsíčně, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jedné z nich.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, IČ , IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, splacen nejpozději dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.kimbi.cz, na které si žalovaná nejdříve zvolila výši úvěru a dobu splatnosti. Následně se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, kterou pak odsouhlasila verifikačním SMS kódem nezbytným k podpisu smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou od společnosti , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Žalovaná požádala o rozložení dlužné částky do splátkového kalendáře s odůvodněním, že živí téměř roční dceru a není schopna uhradit dlužnou částku najednou. Výdaje na domácnost vyčíslila částkou , částka, (nájem včetně záloh na elektřinu) s tím, že jejím příjmem je pouze rodičovský příspěvek a dávky státní sociální podpory.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované úvěr ve výši , částka, (celková výše úvěrového rámce) se smluvním úrokem ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu (dále jen „VS“) 9958936001. Tato skutečnost vyplývá z doloženého potvrzení o provedené platbě. Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 200 % ročně. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí dle smlouvy 537,20 %. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, žalovaná neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované sdělena dopisem ze dne , datum, . Téhož dne byla žalované zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, (celkem , částka, ).

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 7,96 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 537,20 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.

12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, neboť stran příjmů doklady uvedené v žádosti o úvěr, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalované ověřena, předloženy nebyly a výdaje žalované tak nebyly ověřovány. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná za účelem posouzení úvěruschopnosti udělila souhlas s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně může využívat informace z registrů SOLUS, CEE, ISIR, NRKI, BRKI apod. Úvěruschopnost byla dále vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, které však nebyly ověřovány, a soud má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní patřičně zkoumána. V opačném případě by žalované úvěr neposkytla, neboť z výpisu z účtu žalované za období od července do září 2025 bylo zjištěno, že žalovaná v srpnu (tedy v době poskytnutí úvěru) čerpala další půjčky (FlexiFin, ThePay), přičemž její zůstatek na účtu na konci uvedeného období byl v deficitu a žalovaná tak neměla vytvořenou žádnou finanční rezervu. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.

14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše Položky 1, tedy do výše , částka, (žalobkyně však dosud uhradila pouze , částka, ). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 20,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,33 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,67 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu.

17. Soud vyhověl žádosti žalované o možnost splácení dluhu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a umožnil jí povinnosti stanovené tímto rozsudkem zaplatit ve formě splátek po , částka, měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Soud zohlednil tvrzení žalované, že živí téměř roční dceru, přičemž její příjem tvoří pouze rodičovský příspěvek a dávky státní sociální podpory. Výdaje na domácnost vyčíslila částkou , částka, (nájem včetně záloh na elektřinu) a zbytek poskytuje sobě a dceři na nezbytné výdaje jako je jídlo, hygienické potřeby apod.). Soud však při stanovení výše měsíčních splátek měl na paměti, aby žalovaná svůj dluh uhradila zhruba do roka a půl, neboť ani po žalobkyni nelze spravedlivě žádat, aby na splacení své pohledávky čekala několik let. Nadto je potřeba uvést, že žalovaná žádnou měsíční částku neuvedla, pouze doplnila, že tato pohledávka není jediná, kterou řeší.